Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 933/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně SVP, spol. s r. o., Služby veřejnosti a podnikům, se sídlem v Praze 9, Jasenná 1217/8, IČO: 48038393, zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1662/35, proti žalovaným: 1) Ing. P. Z. a 2) Ing. M. Z., zastoupeným JUDr. Petrem Holubem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, Jugoslávská 1809/23, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2013, č. j. -92, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 5. srpna 2013, č. j. -92, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. května 2013, č. j. -81, jímž bylo rozhodnuto o tom, že se žalobkyni nepromíjí zmeškání lhůty k podání dovolání do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č. j. -65.

Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 5. srpna 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle ve znění účinném od 1. ledna 2013.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Rozhodnutí o návrhu na prominutí zmeškání dovolací lhůty závisí především na vyřešení otázky procesního práva, zda zákon takové prominutí lhůty připouští.

Podle věta první účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Podle věta první zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.

Dovolací soud opakovaně ve svých rozhodnutích dospěl k závěru, že zmeškání dovolací lhůty prominout nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , obě publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Jestliže tedy odvolací soud ve výroku napadeného rozhodnutí potvrdil usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání dovolání, je takové rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu a není proto dán důvod přípustnosti dovolání namítaný dovolatelkou.

V dané věci dospěl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí k závěru, že žalobci (jeho právnímu zástupci) nebylo řádně doručeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2012, č. j. -65, neboť mu nebylo doručováno do datové schránky, ale na adresu jeho sídla prostřednictvím doručovacího orgánu. S tímto názorem nelze souhlasit. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 6. listopadu 2013, sp. zn. (publikovaném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz) dovodil, že procesní pochybení (doručení jiným než zákonem stanoveným způsobem, v projednávané věci na doručovací adresu namísto do datové schránky) nemůže mít vliv na účinnost takového doručení.

Přes tuto výhradu je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neprominutí zmeškání lhůty k podání dovolání, správný a je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle odmítl.

V souladu s věta druhá rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu