Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 741/2013

30 Cdo 741/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně E. P., právně zastoupené JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem Valašské Klobouky, Masarykovo náměstí 177, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, o nemajetkové zadostiučinění ve výši 158.000,- Kč, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2012, č.j. – 57, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl rozsudkem ze dne 12. dubna 2012, č.j. – 37, žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 158.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky za dobu od 10. 12. 2011 do zaplacení a dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. října 2012, č.j. – 57, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že délka exekučního řízení vedeného vůči žalobkyni v celkové výši 6 let a necelé dva měsíce byla nepřiměřená a dále uvedl, že vzhledem ke specifikům exekučního řízení není žalobkyně vystavena „nejistotě výsledku řízení“, a proto odvolací soud snížil základní částku na 50 %, tj. celkem na 32.500,- Kč. Jelikož samotná vymáhaná pohledávka je představována částkou 214,- Kč z titulu jistiny a částkou 238,- Kč z titulu nákladů nalézacího řízení, a tudíž je zcela bagatelní, stejně jako částka 6.640,- Kč pro případné náklady exekuce, které neoprávněně zadržoval exekutor, soud považoval za nezbytné snížit výši odškodnění o dalších 70 % z částky 32.500,- Kč, tedy na částku 9.750,- Kč. Jelikož žalovaná vyplatila již v předsoudním řízení žalobkyni částku 10.000,- Kč, měl odvolací soud takové odškodnění za přiměřené, odpovídající kritériím tak, jak je stanovil Nejvyšší soud ve své judikatuře a ve svém sjednocujícím stanovisku.

Žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) podala řádné a včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), kdy napadla odstavec I výroku odvolacího soudu. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné podle ustanovení ve znění platném do 31. 12. 2012, neboť právní otázka, jež je významná pro věc samotnou byla odvolacím soudem rozhodnuta v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolatelka uvedla, že soudy neprovedly řádně výpočet celkové částky a také nesprávně snížily základní částku zadostiučinění, když ji snížily nejprve o 50 % za to, že šlo o průtahy v exekučním řízení a dále o 70 % z důvodu nevýznamnosti řízení pro účastníka. Naopak uvedla, že by částka měla být zvýšena z důvodu složitosti řízení, jednání dovolatelky i z důvodu postupu okresního soudu a soudního exekutora. Dovolatelka nesouhlasí ani s paušálním snížením z důvodu bagatelnosti částky a poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. .

Dovolatelka uzavřela, že dovolání opírá o ustanovení , kdy nesprávnost právního posouzení spatřuje v tom, že odvolací soud nepřihlédl ke všem kritériím podle ustanovení – e) , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “), a proto je takové právní posouzení věci samé neúplné a nesprávné. Z těchto důvodů dovolatelka navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušen a vrácen soudu prvnímu stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. října 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle ; dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Dovolání směřující proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé by mohlo být shledáno přípustným toliko za splnění podmínek uvedených v a odst. 3

Dovolání je podle těchto ustanovení přípustné tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadně právně významné je zejména takové rozhodnutí, v němž je řešena právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud ovšem dospěl k závěru, že dovolání podmínky přípustnosti nenaplňuje.

Dovolatelka předně neformuluje žádnou právní otázku, která by se týkala tohoto případu a kterou by bylo možno podřadit předpokladům uvedeným v a z odůvodnění dovolání je zřejmé, že dovolatelka převážně nesouhlasí s výší přiznaného nemajetkového zadostiučinění.

Nicméně posouzení přiměřenosti výše zadostiučinění je otázkou posouzení okolností konkrétního případu, a jestliže pochybnosti o výši zadostiučinění nejsou podloženy právní otázkou, nemůže být dovozen zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a tedy ani přípustnost daného dovolání (viz např. usnesení téhož soudu ze dne 22. 4. 2011, sp. zn. nebo též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2012, sp. zn. – ústavní stížnost proti tomuto usnesení směřující byla Ústavním soudem odmítnuta usnesením ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. ; všechna zde citovaná rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu jsou dostupná na internetových stránkách www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz).

Navíc samotné úvahy odvolacího soudu o výši odškodění a zohlednění jednotlivých kritérií dle odpovídají judikatuře Nejvyššího soudu. Kritérium významu řízení pro účastníka zohledňuje také skutečnost, že odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. Částka 214,- Kč z titulu jistiny, resp. částka 238,- Kč z titulu nákladů nalézacího řízení je velmi nízká, a tudíž šlo o řízení se zanedbatelným významem pro dovolatelku (podobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2011, sp. zn. ). Dovolací soud dále konstatuje, že ani dovolatelkou zmíněný nález Ústavního soudu pod sp. zn. nedopadá na danou věc, neboť se týká otázky odvolání proti rozsudku nepřevyšující peněžité plnění ve výši 10.000,- Kč podle ustanovení

Stejně tak je zřejmé, že i pozice účastníků, tj. oprávněného i povinného v rámci exekučního řízení se liší od běžného nalézacího řízení. Oprávněný může utrpět nemajetkovou újmu z důvodu vedení nepřiměřeně dlouhého řízení a s tím spojené nejistoty, zda a kdy dojde k uspokojení jeho pohledávky vůči povinnému, nicméně u povinného obvykle ke vzniku nemajetkové újmy nedochází, a proto odvolací soud nepochybil, když z tohoto důvodu náhradu nemajetkové újmy snížil.

Vzhledem k tomu, že dovolatelka jednak nepředkládá dovolacímu soudu otázku zásadního právního významu a ani celková výše zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu (tj. 10.000,- Kč) se vzhledem ke skutkovým okolnostem daného případu nejeví jako zcela zjevně nepřiměřeně nízká, tak dovolací soud dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl ( a ).

Při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení vycházel dovolací soud z toho, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a proto nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 30. dubna 2014

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.

předseda senátu