Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 150/2013

21

Cdo 150/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) E. H.,

a

b) Č. H.,

obou zastoupených Mgr. Petrem Kučerou, advokátem se sídlem v Ostravě, Na Hradbách č. 2632/18, za účasti

Ředitelství silnic a dálnic ČR,

státní příspěvkové organizace se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupené JUDr. Markem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Karviné, Masarykovo náměstí č. 91/28, o vyvlastnění pozemků, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2012 č. j. -131, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Ředitelství silnic a dálnic ČR podalo dne 28.3.2006 u Obecního úřadu Velká Polom návrh, aby byly vyvlastněny v jeho prospěch pozemky p.č. 1815/4, 1819/43, 1822/8, 1822/24, 1831/2, 1831/4, 1832/2, 1833/4, 1842/4, 1843/2 a 1845/1, vše v katastrálním území H., jejichž vlastníky jsou žalobci, a to za účelem uskutečnění stavby "silnice 1/11 v trase Mokré Lazce - hranice okresu Opava, Ostrava".

Magistrát Města Opavy, Odbor výstavby, jako vyvlastňovací úřad rozhodnutím ze dne 27.11.2007 č.j. VYST/4173/2007/Kl návrhu na vyvlastnění pozemků vyhověl, stanovil náhradu za vyvlastnění ve výši 938.800,- Kč a určil další podmínky vyvlastnění. Odvolání, které žalobci podali proti tomuto rozhodnutí, Krajský úřad Moravskoslezského kraje, Odbor územního plánování, stavebního řádu a památkové péče, rozhodnutím ze dne 12. 2. 2008 č. j. ÚPS/58725/2007/Sni 333 V10 zamítl jako opožděné.

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 11.1.2008 se žalobci domáhali, aby soud návrh Ředitelství silnic a dálnic ČR na vyvlastnění jejich pozemků zamítl. Žalobu zdůvodnili zejména tím, že od roku 2002 "marně" požadují směnu předmětných pozemků za jiné, že Ředitelství silnic a dálnic ČR "neprokázalo věcně, pravdivě právně opodstatněné argumenty pro neúspěšnou výměnu pozemků", že "argumenty" rozhodnutí o vyvlastnění jsou "nepravdivé" a že závěr o opožděnosti jejich odvolání proti rozhodnutí o vyvlastnění je "nepochopitelný".

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23.5.2008 č.j. -33 žalobu odmítl a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žaloba je ve smyslu ustanovení nepřípustná, neboť ji žalobci podali, aniž by vyčkali rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje o jejich odvolání proti rozhodnutí o vyvlastnění, navíc odvolání posléze bylo pro opožděnost zamítnuto.

K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. 10. 2008 č. j. -47 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že odvolání žalobců proti rozhodnutí o vyvlastnění je opožděné a že žaloba je tedy podle ustanovení nepřípustná.

K dovolání žalobců Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 26. 10. 2010 č. j. -69 zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud vytknul soudům, že učinily závěr o opožděnosti odvolání žalobců, aniž by zkoumaly, jakým způsobem postoupil Krajský úřad Moravskoslezského kraje odvolání Magistrátu města Opavy; kdyby se tak "stalo některým ze způsobů" předvídaných v ustanovení , je pro posouzení včasnosti odvolání žalobců "rozhodující, kdy byla zásilka obsahující odvolání podána postupujícím správním orgánem na poštu k přepravě příslušnému správnímu orgánu". Dovolací soud dále vyjádřil názor, že novému posouzení otázky včasnosti nebrání ani skutečnost, že Krajský úřad Moravskoslezského kraje odvolání žalobců jako opožděně podané zamítl. Rozhodnutím příslušného odvolacího správního orgánu o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, soud není v řízení podle Části páté vázán; i když odvolací správní orgán odvolání žalobce pro opožděnost zamítne, žaloba je přípustná, dospěje-li soud k závěru, že ve skutečnosti šlo o včasné odvolání proti rozhodnutí správního orgánu a že tedy odvolací správní orgán tuto otázku posoudil chybně.

Krajský soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 27. 9. 2011 č. j. -103 zamítl návrh Ředitelství silnic a dálnic ČR na vyvlastnění pozemků žalobců, vyslovil, že jeho rozhodnutí nahrazuje rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 27.11.2007 č. j. VYST/4173/2007/Kl a "rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, Odboru územního plánování, stavebního řádu a památkové péče ze dne 7.7.2008 č. j. MSK 74126/2008 sp. zn. ÚPS/2244/2008/Sni 333 V10", a rozhodl, že Ředitelství silnic a dálnic ČR je povinno zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení 29.800,- Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Kučery. Soud prvního stupně - poté, co dovodil, že odvolání žalobců proti rozhodnutí o vyvlastnění bylo podáno včas - dospěl k závěru, že navrhovatel vyvlastnění se mohl se žalobci dohodnout na směně vyvlastňovaných pozemků za jiné, neboť žalobci takový způsob řešení "upřednostňovali a již v průběhu vyvlastňovacího řízení o tomto způsobu aktivně jednali". Protože vyvlastnění není přípustné, je-li možno práva k pozemku nebo stavbě potřebná pro uskutečnění účelu vyvlastnění získat dohodou nebo jiným způsobem, musel být návrh Ředitelství silnic a dálnic ČR na vyvlastnění pozemků žalobců zamítnut.

K odvolání Ředitelství silnic a dálnic ČR Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 25.4.2012 č.j. -131 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že Ředitelství silnic a dálnic ČR je povinno zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 16.426,70 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Kučery. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že otázku opožděnosti odvolání žalobců proti rozhodnutí o vyvlastnění posoudil odvolací správní orgán chybně a že k dohodě mezi účastníky nedošlo "v důsledku obstrukčního jednání" Ředitelství silnic a dálnic ČR, které sice poskytlo žalobcům "seznam pozemků vhodných jako náhrady za vyvlastněné pozemky, ale zcela ignorovalo jejich požadavek, aby jim byl zaslán snímek pozemkové mapy, popřípadě sdělení, kde se náhradní pozemky nacházejí tak, aby si je mohli sami identifikovat a prohlédnout", a že proto návrh na vyvlastnění není opodstatněný. Námitku Ředitelství silnic a dálnic ČR o tom, že "dosud nerozhodl věcně odvolací orgán, takže tu není rozhodnutí, které by mohl v tomto řízení soud nahrazovat", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že "v důsledku odmítnutí odvolání odvolacím správním orgánem je tu pravomocné rozhodnutí prvostupňového správního orgánu" a že "nepřichází v úvahu, aby spis byl postoupen odvolacímu správnímu orgánu, neboť v tomto řízení nemá soud možnost zrušit toto rozhodnutí správního orgánu, které je již konečné a pravomocné"; žalobci sice podali žalobu "vlastně předčasně, ještě před tím, než bylo rozhodnuto odvolacím správním orgánem o "odmítnutí" opožděně podaného odvolání, avšak tato vada byla rozhodnutím odvolacího správního orgánu ze dne 12.2.2008 konvalidována".

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podalo Ředitelství silnic a dálnic ČR dovolání. Namítá, že soudy rozhodly o nahrazení rozhodnutí Magistrátu města Opavy ze dne 27.11.2007 č.j. a rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 12.2.2008 "č.j. MSK 1974636/2007" (správně ÚPS/58725/2007/Sni 333 V10), aniž by vzaly v úvahu skutečnost, že odvolací orgán (tedy krajský úřad) "vůbec věcně nerozhodoval", a dovozuje, že správně měly žalobu odmítnout a předat věc k rozhodnutí krajskému úřadu, neboť ten ve věci dosud meritorně nerozhodoval, a tudíž "nedošlo k vydání dvojstupňového rozhodnutí v rámci správního řízení". Soudy se dále podle názoru dovolatele náležitě nevypořádaly s tím, že žalobci nepodali žalobu ve lhůtě uvedené v ustanovení zákona o vyvlastnění, a že je žaloba podle ustanovení nepřípustná. Dovolatel dále uvádí, že nemá oporu v provedeném dokazování závěr soudů o "předčasnosti vyvlastňovacího řízení", neboť dokazováním bylo zjištěno, že Ředitelství silnic a dálnic ČR nemělo v době zahájení vyvlastňovacího řízení a ani v jeho průběhu žádné náhradní pozemky, které by mohlo žalobcům nabídnout, na čemž "nic nemůže změnit ani to, že žalobci projevovali v průběhu vyvlastňovacího řízení snahu a ochotu vyvlastňované pozemky směnit". Podle dovolatele "jediný správný procesní postup" soudu prvního stupně byl takový, že poté, kdy "všechna předchozí rozhodnutí ve věci byla zrušena dovolacím soudem, mělo dojít k tomu, že žaloba žalobců bude jako nepřípustná odmítnuta a spis bude postoupen k rozhodnutí ve věci odvolacímu orgánu k rozhodnutí o odvolání žalobců". Ředitelství silnic a dálnic ČR navrhlo, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen " "), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Ředitelství silnic a dálnic ČR dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]; z důvodu uvedeného v ustanovení a z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) Dovolací důvod podle ustanovení totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, není dovolací důvod podle ustanovení způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní význam.

Ředitelství silnic a dálnic ČR ve svém dovolání mimo jiné zpochybňuje správnost skutkového zjištění soudů o "předčasnosti vyvlastňovacího řízení", neboť dovolatel ve skutečnosti nemá "žádný náhradní pozemek, který by mohl žalobcům nabídnout"; tím uplatnil dovolací důvod podle ustanovení I kdyby (snad) byly jeho výhrady v tomto směru opodstatněné, nelze na základě okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení činit - jak vyplývá z výše uvedeného - závěr o zásadním významu napadeného rozsudku odvolacího soudu po právní stránce.

Po přihlédnutí k tomu, že žalobci nepochybně podali žalobu před uplynutím lhůty uvedené v ustanovení § 28 odst.2 zákona o vyvlastnění a že proto rozsudek odvolacího soudu z důvodu této právní otázky nemůže mít po právní stránce zásadní význam, vzal Nejvyšší soud ČR dále v úvahu, že pro rozhodnutí soudu v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právní otázky, zda soud v řízení podle Části páté smí o návrhu podaném u správního orgánu rozhodnout meritorně rovněž tehdy, jestliže správní orgán rozhodl o odvolání účastníka správního řízení jen procesním způsobem. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena. Protože vyřešení této otázky bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), představuje rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání dalšího účastníka řízení proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posoudit podle , o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákona o vyvlastnění), ve znění účinném do 30.6.2012 (srov. též Čl. II bod 2 ) [dále jen "zákona o vyvlastnění"] a podle ustanovení Části páté ( ve znění pozdějších předpisů) ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen " ").

Rozhodl-li správní orgán (tj. orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů ( ) a o nichž podle zákona rozhodují správní orgány (srov. ), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení (srov. ); to neplatí, rozhodl-li o sporu nebo o jiné právní věci rozhodce nebo stálý rozhodčí soud, nebo jestliže se rozhodnutí správního orgánu v důsledku námitek nebo jiného obdobného úkonu účastníka právního vztahu učiněného před správním orgánem podle zvláštního zákona zrušuje nebo pozbývá účinnosti, anebo odkázal-li podle zvláštního právního předpisu správní orgán účastníky právního vztahu s jejich nároky na řízení před soudem (srov. ). K návrhu je oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta; tento návrh se nazývá žalobou (srov. ).

Žaloba je nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány ( ).

Věc vyvlastnění (odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemeni k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem) je právní věcí, která vyplývá z občanskoprávních vztahů a o níž podle zákona rozhoduje správní orgán - vyvlastňovací úřad (srov. zákona o vyvlastnění). Nabylo-li rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu právní moci, může být - jak vyplývá z ustanovení - tatáž věc vyvlastnění projednána na návrh (na základě žaloby podané podle ustanovení ) v občanském soudním řízení způsobem a za podmínek uvedených v Části páté ( až 250l ) a v ustanovení zákona o vyvlastnění.

Žaloba je - jak vyplývá z ustanovení - nepřípustná (mimo jiné) tehdy, jestliže žalobcem uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány.

Předpokladem pro přípustnost žaloby podle Části páté je to, že žalobce využil v řízení před správním orgánem možnosti podat proti rozhodnutí řádný opravný prostředek (odvolání), samozřejmě tehdy, je-li odvolání proti němu (objektivně) přípustné. Využití možnosti podat proti rozhodnutí správního orgánu řádný opravný prostředek (odvolání) znamená, že byl podán včas; opožděně podané odvolání bude správním orgánem zamítnuto. Rozhodne-li příslušný správní orgán o zamítnutí odvolání pro opožděnost, nemá to samo o sobě za následek, že by žaloba podle Části páté byla podle ustanovení bez dalšího nepřípustná. Ze znění a smyslu a účelu ustanovení vyplývá, že žaloba je nepřípustná nikoliv proto, že by odvolání bylo příslušným správním orgánem pro opožděnost zamítnuto, ale - jak již bylo uvedeno v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2010 č.j. -69 (posléze uveřejněným pod č. 55 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011) - jen tehdy, dospěje-li soud v řízení podle Části páté k závěru, že odvolání bylo žalobcem ve správním řízení vskutku podáno opožděně. Rozhodnutím příslušného odvolacího správního orgánu o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, není soud v řízení podle Části páté vázán; dospěje-li k závěru, že odvolání proti rozhodnutí správního orgánu bylo ve skutečnosti podáno včas (a že tedy příslušný odvolací správní orgán posoudil otázku včasnosti odvolání chybně), je žaloba přípustná.

V projednávané věci sice Krajský úřad Moravskoslezského kraje, Odbor územního plánování, stavebního řádu a památkové péče, rozhodnutím ze dne 12.2.2008 č. j. ÚPS/58725/2007/Sni 333 V10 zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí Magistrátu Města Opavy, Odboru výstavby, ze dne 27.11.2007 č.j. VYST/4173/2007/Kl jako opožděné, soudy nicméně dospěly k závěru, že žalobci podali odvolání včas a že tedy opožděnost jimi uplatněného řádného opravného prostředku ve skutečnosti nebyla (nemohla být) důvodem toho, proč Krajský úřad Moravskoslezského kraje jako odvolací správní orgán nerozhodl ve věci vyvlastnění jejich pozemků meritorně.

Nejsou-li dány důvody pro odmítnutí žaloby nebo pro zastavení řízení ( a ), soud v řízení podle Části páté buď žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné věci správně ( ), nebo rozhodne rozsudkem, dospěje-li k závěru, že o sporu nebo jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán ( ); rozsudek soudu "ze zákona" nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozsudkem soudu dotčeno, což soud uvede ve výroku rozsudku ( ).

Protože v projednávané věci nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby nebo pro zastavení řízení, soudy v souladu se zákonem přistoupily k meritornímu posouzení věci vyvlastnění pozemků žalobců a ve věci samé správně rozhodly rozsudkem, jestliže měly za to, že má být ve věci rozhodnuto jinak, než jak rozhodl správní orgán. Na uvedeném závěru nic nemění to, že věcí vyvlastnění se zabýval v meritu jen správní orgán prvního stupně (Magistrát města Opavy), neboť odvolací správní orgán (Krajský úřad Moravskoslezského kraje) se možnosti vyslovit se ve věci samé sám zbavil, když odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně chybně (v rozporu se zákonem) zamítl pro opožděnost.

Dovolatel, který dovozuje, že soudy měly poté, kdy "všechna předchozí rozhodnutí ve věci byla zrušena dovolacím soudem", správně žalobu jako nepřípustnou odmítnout a věc postoupit k rozhodnutí ve věci odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí o odvolání žalobců, dále nebere náležitě v úvahu, že projednání věci soudem v řízení podle Části páté nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení totiž spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem pravomocně skončeno řízení a v jakém žalobce požaduje jejich (nové) projednání - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí.

Rozhodnutí soudů vydané v řízení podle Části páté tedy nemůže mít za následek, že by se věcí (nadále) mohl zabývat správní orgán; byly-li splněny podmínky uvedené v Části páté (a tak tomu bylo i v projednávané věci), patří projednání a rozhodnutí sporu nebo jiné právní věci do pravomoci soudů ( ) a je vyloučeno, aby mohla být zkoumána (posuzována) ve správním řízení.

Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a že nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání Ředitelství silnic a dálnic ČR podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, , a části věty před středníkem , neboť Ředitelství silnic a dálnic ČR, jehož dovolání bylo zamítnuto, na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. dubna 2014

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu