Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 18/2014

U S N E S E N Í

ESSOX s. r. o.

, se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 231/7, PSČ 370 21, identifikační číslo osoby

26764652,

proti žalovaným

1/ GRM Insolvence v. o. s.

, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 28716671, jako insolvenčnímu správci dlužníka D. P., zastoupenému Mgr. Janem Faltejskem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 101/25, PSČ 400 01, a

2/

D. P.,

o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka

D. P.,

vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. září 2011, č. j. , -77 (), takto:

I. Dovolání se

odmítá.

II. Žalobce je

povinen

zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 29. října 2010, č. j. -36, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“) žalobu na určení, že žalobce (ESSOX s . r. o.) má v insolvenčním řízení druhého žalovaného (D. P.) pohledávku ve výši 12.550,- Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu ve výroku ve věci samé a změnil je ve výroku o nákladech řízení (první výrok); dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma jeho výrokům, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dál též jen „“), ohlašuje dovolací důvody dle a b/ , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

První žalovaný navrhuje dovolání zamítnout.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

V rozsahu, ve kterém směřuje i proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, a proti druhému výroku rozsudku o nákladech odvolacího řízení, odmítl Nejvyšší soud dovolání jako objektivně nepřípustné podle ustanovení věty první a (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal.

Je tomu tak proto, že otázky, v jejichž zodpovězení dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud vyřešil v níže označených rozhodnutích, přičemž rozhodnutí odvolacího soudu je se závěry v nich uvedenými v souladu.

V usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 105/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že jestliže pohledávka přihlášená věřitelem jako „vykonatelná“ byla při přezkumném jednání přezkoumána coby pohledávka „nevykonatelná“ a popřena co do pravosti (či výše), pak věřitel, jehož insolvenční správce vyzval postupem podle k podání incidenční žaloby o určení pravosti takové pohledávky, byl povinen postupovat podle (podat ve stanovené lhůtě žalobu o určení pravosti pohledávky u insolvenčního soudu). Spor o povahu popření (jež se může projevit v omezení popěrných důvodů ve smyslu části věty za středníkem ) lze vést jen v rámci včas a řádně zahájeného incidenčního sporu.

K otázce platnosti rozhodčích doložek obsažených v adhézních smlouvách a k posuzování pohledávek přiznaných rozhodčími nálezy vydanými na základě těchto rozhodčích doložek pro nároky vzešlé ze spotřebitelských smluv (jež podléhají ochraně unijního práva na základě směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách) se Nejvyšší soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí. V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. července 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2013“), uzavřel, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a jen odkazuje na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak v takovém případě rozhodčí nález vydal rozhodce, jenž k tomu neměl podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Nejde pak o titul způsobilý k nařízení soudního výkonu rozhodnutí (exekuce); kdyby již byl soudní výkon rozhodnutí nebo exekuce nařízen, musí být soudní výkon rozhodnutí (exekuce) v každém jeho stádiu pro nepřípustnost zastaven podle , jakmile soud zjistí (dodatečně) nedostatek pravomoci rozhodce, který nález vydal.

K závěrům formulovaným v R 92/2013 se Nejvyšší soud následně přihlásil i pro insolvenční poměry v rozsudku ze dne 31. března 2014, sen. zn. (který je – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení zmíněná – dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu) a dále je rozvedl v rozsudku ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , který byl na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 23. dubna 2014 schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce i v tomto rozsahu odmítl podle ustanovení věty první a jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž mu vznikla povinnost hradit prvnímu žalovanému účelně vynaložené náklady dovolacího řízení.

Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 16. ledna 2012) určené podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012.

Incidenční spor o určení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. a/ advokátního tarifu sporem o určení, zda tu je právní vztah nebo právo, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 25.000,- Kč (shodně srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomu odpovídá (dle bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 2.100,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení advokátního tarifu ve výši 300,- Kč a s náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 504,- Kč ( ) tak dovolací soud přiznal prvnímu žalovanému k tíži žalobce celkem částku 2.904,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným je odůvodněn skutečností, že druhému žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. dubna 2014

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu