Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 59/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Jitky Dopitové v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s.,se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti povinnému F. K., zastoupenému Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, pro 5 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2013, č. j. -105, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 3. 2013, č. j. -89, v tom správném znění, že návrh povinného ze dne 20. 12. 2012 na zastavení exekuce a návrh povinného ze dne 20. 12. 2012 na odklad exekuce se zamítá. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v souzené věci, v níž měl povinný zaplatit dluh ve splátkách, „byla splatnost poslední splátky stanovena na 25. 3. 2012, od té doby by nastala splatnost celého dluhu, pokud již nenastala dříve“. Odvolací soud má shodně jako soud prvního stupně za to, že k zesplatnění celého dluhu došlo již dříve, neboť oprávněný o tom povinného informoval dne 16. 12. 2009. Proto námitka povinného ve vztahu ke ztrátě výhody splátek a zesplatnění celého dluhu je bezpředmětná. Dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2013, sp. zn. , jímž byla odmítnuta stížnost povinného a v němž se Ústavní soud k námitkám povinného již vyjádřil. Námitku ve vztahu k relativní neplatnosti exekučního titulu, jež vznesla manželka povinného, je třeba podle odvolacího soudu považovat na nový, byť zatím neúplný, návrh na zastavení exekuce, jímž se bude zabývat soud prvního stupně.

Povinný v dovolání nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem ( ). Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. „Zásadní význam je dán dle žalovaného proto, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem“. Pochybení spatřuje v tom, „že oba soudy zaujaly nesprávný právní závěr ohledně důvodnosti nařízení exekuce vůči povinnému, resp. nesprávný právní závěr o legitimitě vykonatelnosti předmětného exekučního titulu“. Uvedl, že v průběhu celého řízení namítal, že notářský zápis je absolutně neplatný v části B odst. Za páté, a to pro jeho nesrozumitelnost. Dále namítal, že v době nařízení exekuce nebyla vůči jeho osobě pohledávka oprávněného splatná jako celek (část C Za šesté notářského zápisu). Uvedl, „že oprávněný se vůči němu nedovolal ztráty výhody splátek, resp. zesplatnění zbývajícího závazku nebylo povinnému doručeno“. Z tohoto důvodu lze hovořit o nedostatku splatnosti celého dluhu v době nařízení exekuce, tedy o nedostatku vykonatelnosti exekučního titulu. Přitom podle konstantní soudní judikatury (rozhodnutí Nejvyššího soudu R 64/70) lze výkon rozhodnutí zásadně nařídit jen k vydobytí pohledávek, které se staly splatnými do vydání usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (s výjimkou u výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy). Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (event. ji vrátil Okresnímu soudu v Tachově).

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ).

Povinný sice v dovolání zpochybňuje právní závěr o vykonatelnosti exekučního titulu ( ) s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, avšak ve skutečnosti soudu vytýká, že pochybil při zjišťování skutkového stavu věci, v důsledku čehož je nesprávné i jeho právní posouzení věci (prosazuje, že výzva oprávněné k zaplacení celé pohledávky nebyla povinnému doručena, a právě na tomto základě staví kritiku výsledného právního posouzení věci). Argumentace povinného tudíž nevystihuje dovolací důvod, jímž je nesprávné právní posouzení věci.

Vzhledem k tomu, že povinný dovoláním napadl i výrok potvrzující usnesení o tom, že návrh na odklad exekuce se zamítá, je třeba uvést, že dovolání ve věcech odkladu provedení výkonu rozhodnutí nebo exekuce není přípustné ( odst. l písm. e/ ).

Nejvyšší soud tedy dovolání povinného podle ustanovení , věty první, odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. dubna 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.

předsedkyně senátu