Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
1B520C68ACD7387BC1257CD8002C18B6.html
HTML · 11.34 KB
No categories available
21 Cdo 889/2014
21 Cdo 889/2014
U S N E S E N Í
ZEOP, s. r. o.
1) Mgr. N. Š.,
a
2) Bc. K. L.,
oběma zastoupeným Mgr. Evou Krejčovou, advokátkou se sídlem v Brně, Horova č. 3112/38, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 100/2008 , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2013 č. j. 21 Co 138/2012 -271, takto:
Dovolání žalovaných
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2013 č. j. 21 Co 138/2012 -271 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k možnosti věřitele odporovat právnímu úkonu, kterým ušla věc z bezpodílového spoluvlastnictví dlužníka a jeho manžela, bez ohledu na to, že věřitel nemá za manželem dlužníka vymahatelnou pohledávku, srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1290/2001 , jehož závěry lze mutatis mutandis (s přihlédnutím k ustanovení § 262a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ) vztáhnout i na právní úkon, jímž věc ušla ze společného jmění dlužníka a jeho manžela; k oprávnění věřitele odporovat nejen právním úkonům, které učinil dlužník, ale i právním úkonům ručitele a dalších osob, které jsou z důvodu akcesorické a subsidiární povinnosti zákonem zavázány (zejména z titulů zajištění závazků) uspokojit pohledávku věřitele, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 1999 sp. zn. 31 Cdo 870/99 , uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2000; ke lhůtě pro uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1751/2001 ; k tomu, že rozhodující je věcná legitimace žalobce v době rozhodnutí soudu, srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2002 sp. zn. 29 Odo 657/2001 , uveřejněné pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003; ke změně formulace petitu žaloby ve vztahu k dodržení zákonem stanovené lhůty k odpůrčí žalobě srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2006 sp. zn. 30 Cdo 794/2006 ; k tomu, že z hlediska odporovatelnosti právního úkonu učiněného ručitelem je rozhodující stav majetku ručitele, který se tímto právním úkonem zmenšil, a nikoliv stav majetku dlužníka, za jehož dluh (závazek) se ručitel zaručil, a ani to, zda se věřitel mohl s výzvou ke splnění dluhu obrátit i na další ručitele, srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2905/2012 ] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b , § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2014
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu