Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 680/2013

32 Cdo 680/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobce J. M., proti žalovanému I. R., zastoupenému Mgr. Radkou Mackovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 554/4, o zaplacení částky 310.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. září 2012, č. j. -224, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaného proti rozsudku označenému v záhlaví, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil vyhovující rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. února 2012, č. j. -196, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení ve znění účinném do 31. prosince 2012 - dále též jen „ “ (srov. bod 7. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v projednávané věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem, kterým by tento soud rozhodl ve věci samé jinak). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejich řešení zpochybnil.

Dovolatel uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení Namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu jsou v rozporu s dobrými mravy a v konečném důsledku jsou tato rozhodnutí vůči dovolateli nepřiměřeně tvrdá, neboť neberou v úvahu, že do doby, kdy byl společníkem společnosti DOMOV - 2000 - v. o. s., byl úvěr splácen v souladu se smlouvou, k prodlení došlo až poté, kdy ze společnosti vystoupil a společností nebyl informován o nesplácení úvěru, dodatkem č. 2 ke smlouvě o úvěru pak byla podle jeho názoru uzavřena nová smlouva, kterou již nebyl zavázán. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí tato námitka nezakládá. Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2003, pod číslem 67, dospěl k závěru, podle něhož z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Hovoří-li ustanovení o výkonu práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, má tím na mysli právní úkony či faktické chování uskutečňované v občanskoprávních vztazích účastníky těchto vztahů.

Namítá-li dovolatel, že žalobcem nebylo dostatečně specifikováno, jakým způsobem uhradil žalovanou částku, zejména v jakých splátkách, zda a v jaké výši bylo placeno na jistinu pohledávky, popř. na úrok z úvěru, zpochybňuje tím skutková zjištění soudů nižších stupňů, na nichž založily pro dovolatele nepříznivé rozhodnutí. Námitky dovolatele v tomto směru lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení (t.j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel u dovolání přípustného podle ustanovení nemá k dispozici a jehož prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání založena (srov. ustanovení ).

Dovolatel ohlásil rovněž dovolací důvod podle ustanovení , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, aniž by vadu řízení jakkoliv konkretizoval a formuloval k této vadě otázku zásadního právního významu. Nejvyšší soud se proto otázkou vady řízení nemohl zabývat.

Jelikož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku ve věci samé, není přípustné ani podle ustanovení a proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle žádného ustanovení (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2014

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu