Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1176/2012

25 Cdo 1176/2012

U S N E S E N Í

ŠkoFIN s.r.o.

JUDr. J. G.

, soudnímu exekutorovi se sídlem exekutorského úřadu v Praze 6, Bělohorská 270/17, IČO 61380717, zastoupenému JUDr. Tomášem Jírou, advokátem se sídlem v Praze 6, Tychonova 44/3, o 306.549,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2011, č. j. -97, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.906,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Tomáše Jíry, advokáta se sídlem v Praze 6, Tychonova 44/3.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 24. 5. 2010, č. j. -59,

zamítl

žalobu na zaplacení částky 306.549,60 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný při soudní exekuci vedené proti povinnému J. L. zajistil osobní automobil, jehož vlastníkem byla třetí osoba (žalobkyně), která jej o svém právu k věci informovala až dopisem, doručeným mu dne 2. 7. 2007, tedy poté co bylo vozidlo dne 28. 6. 2007 vydraženo. Žalobkyně nepodala vylučovací žalobu a žádné kroky k vyloučení předmětného vozidla z exekuce nepodnikl ani povinný. Soud dospěl k závěru, že žalovaný jednal v souladu se zákonem, neporušil právní povinnosti exekutora, a není tedy možné dovodit jeho odpovědnost za škodu podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).

Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 30. 8. 2011, č. j. -97,

rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a k odvolacím námitkám uvedl, že zkoumat existenci vlastnického práva k movité věci přísluší pouze soudu a že exekutor neměl povinnost zjišťovat v registru motorových vozidel, zda povinný skutečně movitou věc vlastní; ustanovení zákona , (dále jen „obč. zák.“), podle odvolacího soudu nelze aplikovat, neboť exekutor vystupuje při výkonu exekuční činnosti jako orgán veřejné moci a není k žalobkyni v občanskoprávním vztahu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a zdůvodňuje je nesprávným právním posouzením věci [ ]. Podle dovolatelky žalovaný věděl již před dražbou, že vozidlo není ve vlastnictví povinného, avšak o jeho zařazení do soupisu ji informoval až po provedení dražby. Porušení povinnosti žalovaného spatřuje v tom, že si v registrech neověřil, kdo je vlastníkem vozidla, a dražbu provedl bez dokladů (velkého a malého technického průkazu). Namítá, že neměla možnost ochránit své vlastnické právo ani se domoci kompenzace, protože nebyla účastníkem exekučního řízení, o zahrnutí její věci do soupisu se (včas) nedozvěděla a neměla tedy možnost podat vylučovací žalobu ani zjistit osoby, po kterých by mohla požadovat vydání bezdůvodného obohacení. Uzavírá, že bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle d (dále jen „ “) a že přijetí závěrů soudů nižších stupňů by vedlo ke zjevně zneužitelnému stavu, kdy exekutor není při soupisu nijak omezen a třetí osoba nemá jak se bránit. Trvá na tom, že odpovědnost žalovaného je dána, minimálně podle obč. zák., jehož aplikovatelnost dovozuje z usnesení ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. , v němž Ústavní soud uvedl, že exekutor při své činnosti vystupuje v postavení podnikatele ve smyslu obchodního zákoníku. V této otázce dovolatelka rovněž spatřuje zásadní rozpor napadeného rozhodnutí s hmotným právem a důvodnost svého dovolání. Navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání.

Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že dovolání žalobkyně je rekapitulací závěrů soudů a shrnutí skutkového stavu, neobsahuje však argumenty k otázce zásadního právního významu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 8. 2011, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 – dále též jen „ “). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , shledal, že dovolání není přípustné.

Předpoklady přípustnosti dovolání podle ani písm. b) nejsou naplněny (nejde o změnu rozhodnutí ani o potvrzující rozhodnutí po předchozím zrušení), zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. ).

Dovolání podle je přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu ( věta první ) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.

Požadavek dovolatelky na aplikaci ustanovení § 415 obč. zák., účinného do 31. 12. 2013, na danou věc přípustnost dovolání nemůže založit, neboť je ustálenou judikaturou dovolacího soudu [srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále též jen „Soubor“), pod číslem C 1212], že obecná povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí (tzv. generální prevence), přichází v úvahu jen tehdy, není-li konkrétní právní úprava, vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Pokud postup stanovený právní normou byl dodržen, je aplikace obč. zák. vyloučena (srov. též Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. I. až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1187). V posuzované věci jde o postup soudního exekutora při jeho činnosti, kde je speciální úprava podmínek odpovědnosti za škodu upravena v exekučního řádu; předpokladem odpovědnosti exekutora za škodu je tedy porušení povinnosti při výkonu exekuční činnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou při neexistenci liberačního důvodu. Poukaz dovolatelky na rozhodnutí Ústavního soudu na tom nic nemění, neboť se v něm řeší, že některé subjekty mohou vystupovat jak z pozice mocenské (ve veřejnoprávních vztazích) tak i z pozice rovnocenné (v soukromoprávních vztazích). To ostatně odpovídá i ustálenému závěru dovolacího soudu, že za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem odpovídá jak stát podle , tak též exekutor sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. , publikovaný pod č. 44/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Postup žalovaného soudního exekutora posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod číslem C 10761 nebo rozsudek ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. ), podle níž povinností exekutora po nařízení exekuce je především zabezpečit rychlý a efektivní výkon exekučních titulů; na rozdíl od výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti nebo prodejem podniku ( a ) a na rozdíl od úpravy exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí provedené ustanovením exekučního řádu ve znění účinném od 1. 11. 2009 by ani podání vylučovací žaloby nepředstavovalo v rozhodném období překážku provedení exekuce. Exekutor tedy nejednal protiprávně, jestliže zahrnul věc do soupisu movitých věcí a prodal ji v dražbě podle tehdejší zákonné úpravy.

Tvrzení dovolatelky, že žalovaný již před dražbou věděl, že předmětné vozidlo není ve vlastnictví povinného, a přesto je vydražil, se liší od skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyšel odvolací soud. Nejde tedy o řešení otázky právní (tím méně otázky zásadního právního významu), nýbrž je (posuzováno podle jeho obsahu) uplatněním dovolacího důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž ovšem přípustnost dovolání podle založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) K námitce dovolatelky, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle y, lze pak pouze poukázat na to, že se finanční náhrady domohla na leasingovém nájemci vozidla – P. O., jenž vozidlo poskytl povinnému (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 8. 2009, č. j. -49), a částečně také žalobou na vydání bezdůvodného obohacení proti oprávněnému z exekuce.

Uplatněné námitky tedy přípustnost dovolání ve smyslu nezaložily, a Nejvyšší soud proto dovolání podle ve spojení s větou první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a Žalobkyně je s ohledem na výsledek řízení povinna uhradit žalovanému náklady řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 9.540,- Kč podle , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle a advokátního tarifu, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty podle , celkem tedy 11.906,40 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2014

JUDr. Petr Vojtek

předseda senátu