Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4028/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelů a) V. P., zastoupené Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 441/14, PSČ 779 00, b) R. P., a c) Z. Ch., za účasti KOVO DRUŽSTVA Olomouc, se sídlem v Hlubočkách, Dukelských hrdinů 29, PSČ 783 61, identifikační číslo osoby 00031186, zastoupeného Mgr. Štěpánem Schenkem, advokátem, se sídlem v Přerově, Čechova 1184/2, PSČ 750 02, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání družstva proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2013, č. j. -461, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. dubna 2012, č. j. -405, vyslovil neplatnost usnesení náhradní členské schůze KOVO DRUŽSTVA Olomouc (dále jen „družstvo“) konané dne 7. ledna 2011 (dále jen „členská schůze“), kterým se „jako neplatná zrušují“ veškerá „rozhodnutí údajné členské schůze, která měla být přijata dne 3. 1. 2011 za účasti V. P., I. B., R. P., V. K. a Z. Ch.“ (výrok I.). Návrh na vyslovení neplatnosti usnesení téže členské schůze, kterým byl do funkce předsedy družstva zvolen Ing. J. P. a do funkce místopředsedy družstva P. H., však soud prvního stupně zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání navrhovatelky a) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením změnil napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně tak, že vyslovil neplatnost usnesení členské schůze družstva o volbě Ing. J. P. do funkce předsedy družstva a P. H. do funkce místopředsedy družstva (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (druhý výrok) a před soudem odvolacím (třetí výrok).

Dovolání družstva, napadající usnesení odvolacího soudu „v plném rozsahu“, jež může být přípustné jen podle , (dále jen „“), Nejvyšší soud odmítl podle a 2

Stěžejní dovolací námitka, podle níž pracovní poměry Ing. J. P. a P. H. vůči družstvu nadále existovaly jako pracovní poměry na dobu neurčitou podle , (dále jen „zák. práce“), neboť jmenovaní vykonávali činnosti ve prospěch družstva s jeho souhlasem i po zániku svých pracovních poměrů na dobu určitou dne 31. prosince 2010, je polemikou se závěry odvolacího soudu, podle něhož oba jmenovaní byli 3. ledna 2011 vykázáni z prostor družstva navrhovatelkou a) jakožto obchodní náměstkyní a členkou vedení družstva s žádostí, aby pro družstvo žádnou činnost nevykonávali.

Dovolatel tak nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, ale jeho skutkové závěry, a uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (srov. ), přičemž tak zjevně činí i proto, že - jak patrno z dovolání - při koncipování dovolání vyšel z nesprávného znění .

Uzavřel-li odvolací soud, že podmínkou pro další existenci pracovního poměru jmenovaných byla nejen vědomost družstva o výkonu práce, ale i souhlas družstva s jejím výkonem, je tato jeho úvaha plně v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2011, sp. zn. (jenž je veřejnosti dostupný, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001, na webových stránkách tohoto soudu), jehož závěry, byť přijaté pro poměry , , se obdobně prosadí i v projednávané věci (srov. téměř totožná znění na straně jedné a zák. práce na straně druhé).

Dovolatel se pak mýlí, domnívá-li se, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu odporuje závěrům formulovaným a odůvodněným Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 20. března 2003, sp. zn. . Odkaz dovolatele zde není přiléhavý, neboť uvedené rozhodnutí vychází z odlišné skutkové situace.

V projednávané věci se oprávnění člena družstva vykonávat práva a povinnosti zaměstnavatele namísto (neexistujícího) statutárního orgánu, o nějž je opřena úvaha v rozsudku sp. zn. , nemohlo uplatnit, protože práva a povinnosti zaměstnavatele za družstvo mohli od 1. ledna 2001 činit (a také činili) vedoucí zaměstnanci. Působnost vedoucích zaměstnanců v tomto směru se přitom podává přímo ze znění , , na který odkazuje zák. práce.

Podle zjištění odvolacího soudu měli Ing. J. P. a P. H. zakázáno pokračovat ve své pracovní činnosti navrhovatelkou a) jakožto vedoucí zaměstnankyní družstva.

Přípustnost dovolání neotevírá ani argumentace, jejímž prostřednictvím dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o platnosti pracovních smluv z 28. prosince 2009 (podepsaných za družstvo 5. ledna 2010). Dovolatel totiž nereaguje na poukaz odvolacího soudu na ustanovení § 20 zák. práce (v rozhodném znění) a nenapadá tak úsudek, na němž závěr odvolacího soudu o platnosti oněch pracovních smluv spočívá.

Dovolání proti druhému a třetímu výroku usnesení odvolacího soudu pak není objektivně přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto v součtu obou výroků o nákladech řízení nepřevyšujících 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádný z případů, jež by v intencích vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. dubna 2014

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu