Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3580/2013

21

Cdo 3580/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

K. N.

, zastoupené JUDr. Igorem Honusem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 936/21, proti žalovanému

R. V.

, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2013 č.j. -87, takto:

Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 14. června 2012 č.j. -65, opravený usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 12. července 2012 č.j. -70,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Karviné k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Na návrh žalovaného byla usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 26.8.2010 č.j. -12 nařízena podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.12.2009 č.j. -11 k uspokojení pohledávky ve výši 41.878,- Kč s 6% úroky ode dne 17.8.2009 do zaplacení, směnečné odměny ve výši 129,59 Kč a náhrady nákladů předcházejícího řízení ve výši 19.589,50 Kč exekuce na majetek L. N., a Rychvaldského sportovního a relaxačního centra s.r.o. se sídlem v Rychvaldě, Mírová č. 1608, IČO 27814262; provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M.

Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M. rozhodl exekučním příkazem ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-132 o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně "zapsaných na listu vlastnictví č. 2610 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Karviná, pro obec R., kat. území R., a to pozemek, parcela 1324 o výměře 245 m

2

, ostatní plocha, pozemek, parcela 1325/1 o výměře 15.058 m

2

, trvalý travní porost, pozemek, parcela 1327 o výměře 10.431 m

2

, lesní pozemek, pozemek, parcela 1328 o výměře 11.544 m

2

, lesní pozemek, pozemek, parcela 1329 o výměře 3.012 m

2

, trvalý travní porost, pozemek, parcela 1333/2 o výměře 245 m

2

, ostatní plocha", exekučním příkazem ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-133 o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně "zapsaných na listu vlastnictví č. 516 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž, pro obec S., kat. úz. S., a to pozemek, parcela č. 1554 o výměře 1.119 m

2

, ostatní plocha, pozemek, parcela 544/1 o výměře 65 m

2

, ostatní plocha, pozemek, parcela 544/2 o výměře 113 m

2

, ostatní plocha, pozemek, parcela 552/2 o výměře 71 m

2

, ostatní plocha, pozemek, parcela 552/3 o výměře 33 m

2

, ostatní plocha, pozemek, parcela 552/4 o výměře 126 m

2

, ostatní plocha, pozemek, parcela 553/11 o výměře 286 m

2

, ostatní plocha", exekučním příkazem ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-134 o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně "zapsaných na listu vlastnictví č. 834 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, pro obec F. – M., kat. území L. u F. – M., a to pozemek, parcela 4222/2 o výměře 110 m , zastavěná plocha a nádvoří, stavba, část obce L., jiná st. na parcele č. 4222/2", a exekučními příkazy ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-135, ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-136 a ze dne 15.7.2011 č.j. 142 EX 00106/10-137 o prodeji těchto nemovitostí. Vycházel přitom ze závěru, že uvedené nemovitosti lze exekucí postihnout, i když bylo společné jmění žalobkyně a povinného L. N. rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 7.8.2006 č.j. -14 zúženo až na obvyklé vybavení společné domácnosti, neboť se ve smyslu ustanovení § 42 odst.1 exekučního řádu považují za majetek patřící do společného jmění manželů a "v souladu s ustálenou judikaturou je vykládán pojem zúžen smlouvou tak, že pod tímto pojmem je myšleno taktéž zúžení soudním rozhodnutím", a oprávněný věřitel "se zúžením společného jmění manželů seznámen při vzniku závazku nebyl".

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 21.12.2011 domáhala, aby uvedené nemovitosti byly vyloučeny z exekuce vedené na majetek povinného L. N., vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. a u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M. pod sp. zn. 142 EX 00106/10. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že manželství s povinným L. N. uzavřela dne 4.2.2006, že jejich společné jmění manželů bylo rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7.8.2006 č.j. -14 zúženo až na věci tvořící vybavení obvyklé domácnosti, že předmětné nemovitosti nabyla do vlastnictví v roce 2007 a že vymáhaná pohledávka vznikla teprve v roce 2009. Žalobkyně dovozuje, že pojem "trvání manželství" lze vztáhnout "pouze na pohledávky vzniklé před zúžením společného jmění manželů rozsudkem", neboť v "opačném případě by ustanovení nemělo žádný význam a účel", a že jsou splněny podmínky pro vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce.

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 14.6.2012 č.j. -65, opraveným usnesením ze dne 12.7.2012 č.j. -70, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 27.732,- Kč k rukám advokáta JUDr. Igora Honuse. Dospěl k závěru, že vymáhaná pohledávka, která vznikla povinnému v době po zúžení společného jmění, není solidárním závazkem žalobkyně a povinného L. N. ve smyslu ustanovení ; ve skutečnosti jde o "výlučný závazek povinného, nespadající do společného jmění žalobkyně a povinného", a to ani s odkazem na ustanovení . Soud prvního stupně současně zdůraznil, že společné jmění nebylo "zúženo smlouvou ve smyslu ustanovení , ale rozhodnutím soudu podle ustanovení ", že předmětné nemovitosti si žalobkyně pořídila až po zúžení společného jmění a že "nelze na ně ani pohlížet jako na majetek, který je považován za součást společného jmění manželů ve smyslu ustanovení ". Žalobkyně má proto ve smyslu ustanovení právo, které nepřipouští postižení předmětných nemovitostí v exekuci vedené na majetek povinného L. N.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15.4.2013 č.j. -87 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 12.826,- Kč k rukám advokáta JUDr. Igora Honuse. Odvolací soud připomněl, že ve věci nelze vycházet z ustanovení , ale - vzhledem k tomu, že exekuci provádí soudní exekutor - z ustanovení exekutorského řádu (obsahově shodného s ustanovením ), a spolu se soudem prvního stupně dovodil, že předmětné nemovitosti sice nepatří do společného jmění žalobkyně a povinného L. N., ale že "pro případ exekuce na ně lze takto pohlížet", neboť společné jmění nebylo zúženo smlouvou ve smyslu ustanovení , ale rozhodnutím soudu podle ustanovení , a že nemovitosti byly pořízeny žalobkyní po zúžení společného jmění před vznikem závazku povinného do jejího výlučného vlastnictví". Protože v době vzniku vymáhané pohledávky nebyly předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů povinného L. N. a žalobkyně, je žaloba o vyloučení nemovitostí z exekuce důvodná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Vytýká soudům v první řadě, že se nevypořádaly se skutečností, že žalovaný "neměl povědomost o zúžení společného jmění žalobkyně a jejího manžela L. N.", neboť ve smyslu ustanovení se manželé mohou na smlouvu (a analogicky též na rozhodnutí soudu) o zúžení společného jmění odvolávat jen tehdy, je-li této osobě obsah smlouvy (rozhodnutí) znám. Žalobkyně se nemohla domáhat vyloučení předmětných nemovitostí z exekuce, neboť vymáhaná pohledávka, která nevyplývala z podnikatelské činnosti L. N., představuje její "solidární závazek v souladu s ustanovením ". Žalovaný dále namítá, že ve věci není možné aplikovat ustanovení proto, že ke zúžení společného jmění manželů žalobkyně a L. N. nedošlo smlouvou, ale rozhodnutím soudu podle ustanovení . Žalovaný poukazuje na judikaturu soudů a dovozuje, že nebylo zjištěno, že by dluh vznikl při používání majetku vyňatého ze společného jmění rozsudkem soudu o jeho zúžení nebo že by vznikl při používání majetku, který by z důvodů uvedených v ustanovení náležel výhradně žalobkyni, a že proto je použití ustanovení vyloučeno. Žalovaný zdůrazňuje, že "neměl povědomost o zúžení společného jmění manželů" a že proto se nemůže žalobkyně odvolávat na rozhodnutí soudu, který bylo zúženo společné jmění žalobkyně a L. N. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že je přípustné podle ustanovení , neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2012 (dále jen "ex. řádu") exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů lze provést také tehdy, jde-li o vymáhání závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení exekuce považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

Podle ustanovení a 2 , které se použije též v exekučním řízení (srov. ex. řádu), právo k majetku, které nepřipouští exekuci, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z exekuce v řízení podle části třetí ; obdobně se postupuje, byl-li nařízenou exekucí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů, avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který

a) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění manželů ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy,

b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabyl před manželstvím, dědictvím, darem, za majetek náležející do jeho výlučného majetku nebo podle předpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo který mu byl vydán jako právnímu nástupci původního vlastníka, anebo že slouží podle své povahy jeho osobní potřebě.

V projednávané věci bylo soudy zjištěno, že žalobkyně uzavřela s povinným L. N. manželství dne 4.2.2006 a že na návrh žalobkyně podaný u soudu dne 13.2.2006 bylo jejich společné jmění rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 7.8.2006 č.j. -14 zúženo až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti; rozsudek nabyl (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 15.8.2006. Žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti do vlastnictví v průběhu roku 2007 a vymáhaná pohledávka, která byla žalovanému přiznána směnečným platebním rozkazem ze dne 7.12.2009 č.j. -11, vznikla (měla podle tvrzení žalobkyně vzniknout) v roce 2009.

Soudy při rozhodování věci vycházely - jak vyplývá z odůvodnění jejich rozhodnutí - ze závěru, že společné jmění žalobkyně a povinného L. N. nebylo "zúženo smlouvou ve smyslu ustanovení , ale rozhodnutím soudu podle ustanovení ", že předmětné nemovitosti si žalobkyně pořídila až po zúžení společného jmění a že "nelze na ně ani pohlížet jako na majetek, který je považován za součást společného jmění manželů" ve smyslu ustanovení ex. řádu, a že tedy na předmětné nemovitosti nelze nahlížet tak, jako by patřily do společného jmění žalobkyně a povinného L. N. S uvedenými závěry dovolací soud nesouhlasí.

Rozhodnutí soudu, kterým bylo podle ustanovení 148 zúženo společné jmění manželů "až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti", má ve svých důsledcích stejné právní účinky jako smlouva, kterou si manželé zúžili stanovený rozsah svého společného jmění (srov. ). Protože není žádný důvod k tomu, aby z hlediska dopadů do právních vztahů manželů vůči třetím osobám bylo rozlišováno mezi tím, zda společné jmění manželů bylo zúženo dohodou podle ustanovení a rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení , judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že ustanovení ex. řádu a se uplatní analogicky také v situaci, kdy ke zúžení společného jmění manželů nedošlo smlouvou, ale rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.2.2010 sp. zn. ). Vedeny chybným právním názorem soudy důsledně nezjišťovaly všechny okolnosti významné při aplikaci ustanovení ex. řádu a (zejména o tom, při používání jakého majetku vymáhaný závazek vznikl, a zda věřiteli bylo známo zúžení společného jmění žalobkyně a jejího manžela, popřípadě do jaké míry bylo takové seznámení se se zúžením rozsahu společného jmění v projednávané věci významné); právní posouzení věci soudy bylo neúplné a tedy i nesprávné.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek zrušil ( ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně (ve znění jeho opravného usnesení), zrušil Nejvyšší soud i tento rozsudek (včetně opravného usnesení) a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Karviné) k dalšímu řízení ( věta první a druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. , ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2014

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu