Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 874/2013

21 Cdo 874/2013

U S N E S E N Í

J. S.

BusLine a. s.

se sídlem v Semilech, Na Rovinkách č. 211, IČO 28360010, zastoupené JUDr. Ivanou Velíškovou, advokátkou se sídlem v Turnově, Antonína Dvořáka č. 287, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. června 2011, č. j. -113, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 21. září 2012, č. j. -163, takto:

I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. června 2011, č. j. -113,

se zastavuje

; jinak

se

dovolání žalobce

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 21. 9. 2012, č. j. -163, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 6. 2011, č. j. -113, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že „výpověď daná žalobci písemností žalované ze dne 24. 6. 2008 je neplatná“, a kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 20.856,-Kč k rukám advokátky JUDr. Ivany Velíškové, a jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.720,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ivany Velíškové, není přípustné podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), který je třeba při projednání tohoto dovolání a při rozhodnutí o něm použít i v současné době, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), protože ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (z hlediska hodnocení stupně intenzity porušení povinností vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci) v souladu s ustálenou (konstantní) judikaturou soudů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. , uveřejněný v časopise Práce a mzda č. 7-8, roč. 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Obstát nemůže ani námitka dovolatele, že „veškerá porušení povinností, kterých se měl dopustit (především, ohledně způsobení zranění paní K.) nebyla hodnocena v souvislosti se zaviněním“, neboť z obsahu rozhodnutí a zejména ze závěru o důvodnosti výpovědi z pracovního poměru („bylo prokázáno, že se žalobce vytýkaných jednání . . . dopustil . . .“) vyplývá, že se odvolací soud (i soud prvního stupně, s jehož závěry odvolací soud souhlasil) také otázkou zavinění žalobce (i když to neuvedl výslovně) zabýval.

Ostatní námitky žalobce – jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. ) –nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení , neboť zpochybňují skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází; žalobce současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem, uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení však nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

Žalobce – jak výslovně uvádí v dovolání – napadá dovoláním kromě rozsudku odvolacího soudu rovněž rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 6. 2011, č.j. -113. Uvedený rozsudek není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně, již z toho důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen a proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. ). Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 2. 6. 2011, č.j. -113, podle ustanovení zastavil (srov. též právní názor vyjádřený například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. dubna 2014

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu