Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 523/2013

28 Cdo 523/2013

U S N E S E N Í

Hlavního města Prahy,

Hlavního města Prahy,

Praha 1, Mariánské náměstí č. 2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou, 120 00 Praha 2, Karlovo náměstí č. 18, proti žalovaným:

1. Ing. arch. P. S.,

2. MUDr. H. P., 3. Ing. I. P., Dr.Sc., 4. MUDr. J. O.,

5. Mgr. H. H., 6. T. H.,

7. J. H.,

8. Ing. J. H.,

a

9. Z. K. N., DiS.,

zastoupeným Mgr. Janem Arientem, advokátem, 130 00 Praha 3 – Vinohrady, Milešovská 2137/12, o učení vlastnického práva k nemovitostem, za účasti vedlejších účastníků řízení /na straně žalobce/:

Družstva Mikšovského 972,

IČ 6186 3599, se sídlem Praha 5, Mikšovského 972/7,

Družstva Mikšovského 973

, IČ 6186 3149, se sídlem Praha 5, Mikšovského 973/5,

Družstva Mikšovského 974,

IČ 6186 2967, se sídlem Praha 5, Mikšovského 974/3 a

Družstva Mikšovského 820,

IČ 61 86 3602, se sídlem Praha 5, Mikšovského 820/9, zastoupených JUDr. Jiřím Ondrouškem, 110 00 Praha 1, Senovážné náměstí č. 23), takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení

nemá právo

na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě podané u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. září 2011, č.j. -159. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba s návrhem, aby bylo určeno, že žalující Hlavní město Praha je vlastníkem spoluvlastnického podílu 120/128 pozemků (v žalobě označených a identifikovaných) v katastrálním území K., zapsaných na listu vlastnictví 833 u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, dále i pozemků zapsaných na listu vlastnictví 5162 v katastrálním území K., také pozemků zapsaných na listu vlastnictví 4797 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu, a rovněž pozemků zapsaných na listu vlastnictví 1156 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu pro Hlavní město Prahu. Žalobci a vedlejším účastníkům řízení /na straně žalobce/ bylo uloženo zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení 34.440 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; bylo jim také uloženo zaplatit státu na úhradu jím placených nákladů tohoto řízení 32.875 Kč do tří od právní moci rozsudku.

O odvolání žalobce a vedlejších účastníků řízení /na straně žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. května 2012, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. září 2011, č.j. -159, změněn jen tak, že „povinnost žalobce a vedlejších účastníků řízení na straně žalobce k náhradě nákladů řízení je společná a nerozdílná a lhůta ke splnění této povinnosti činí 15 dnů od právní moci rozsudku“; jinak byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Bylo také odvolacím soudem rozhodnuto, že žalobce a vedlejší účastníci řízení /na jeho straně/ jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným na náklady odvolacího řízení částku 32.280 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal podle ustanovení a , 3 a 5 rozsudek soudu prvního stupně jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, ale podané odvolání neshledal důvodným.

Odvolací soud uváděl, že v této posuzované právní věci jde o spor ohledně určení vlastnictví k nemovitostem proti žalovaným fyzickým osobám, které jsou zapsány v katastru nemovitostí jako vlastníci nemovitostí na základě dohody o jejich vydání, uzavřené Bytovým podnikem v Praze 5 (státním podnikem v likvidaci) na základě uplatněného restitučního nároku. Žalobce v řízení uplatňoval, že vlastnické právo ke sporným nemovitostem přešlo z majetku státu do majetku obce podle a že tento přechod vlastnického práva nebyl vyloučen ve smyslu ustanovení , tedy tím, zda tu došlo k uplatnění nároku osobou, která je skutečně oprávněnou osobou z restitučních předpisů.

Odvolací soud v daném případě (s odkazem i na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ) vycházel z názoru, že ustanovení je třeba vyložit tak, že z přechodu věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí jsou vyloučeny věci, k nimž uplatnila nárok fyzická osoba s odkazem na zvláštní předpisy (zejména a ), a to bez zřetele na to, zda splňovala osoba nárok uplatňující kritéria oprávněné osoby podle těchto zvláštních předpisů a zda šlo o návrh podle těchto předpisů oprávněný. Okolnosti, že nárok uplatnila (před účinností ) fyzická osoba, že tak učinila s odkazem na zvláštní předpisy (tedy s tvrzením, že je oprávněnou osobou podle zvláštních předpisů) a kdy se tak stalo, byly již bez dalšího zřejmé při uplatnění nároku a pouze se splněním této skutečnosti spojil vyloučení přechodu věci z majetku státu do vlastnictví obce. Odvolací soud ještě dovozoval, že je opodstatněné tvrzení žalovaných, že „pokud by dnes měli ti, kdož podle zákonů č. 403/199 Sb. a č. uplatnili státem odnětí věcí a posléze i podle restitučních předpisů vydání věcí znovu toto uplatňovat, stala by se jím stejná křivda jako v době jejich předešlého odnětí a takové rozhodnutí by se míjelo se smyslem a účelem restitučních předpisů“.

Odvolací soud tedy odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení jako věcně správný včetně výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, dne 13. srpna 2012 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno dne 15. října 2012, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 3. května 2012 (a případně i rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. září 2011) a aby věc byla vrácena těmto soudům k dalšímu řízení. Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení a odst. 3 a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

V dovolání dovolatele Hlavního města Prahy bylo zdůrazněno, že v této právní věci byla řešena právní otázka zásadního významu, a to výklad ustanovení Ze znění tohoto ustanovení je zřejmé, že k přechodu věcí podle tohoto zákona nedocházelo pouze v případě, pokud nárok uplatnila oprávněná osoba ve smyslu ustanovení (o zmírnění následků některých majetkových křivd) a ustanovení (o mimosoudních rehabilitacích)“, nikoli tedy v případě, že jí věci byly odňaty jiným způsobem. V daném případě ovšem „v průběhu soudního řízení bylo prokázáno že předmětné pozemky v katastrálním území K. (obec P. nebyly odňaty způsobem, který upravoval “.

Pokud žalovaní v řízení uváděli, že výzvy k vydání věcí podali podle , ale také podle i podle a že se Bytový podnik v Praze 5 sám „rozhodl vydat pozemky podle “, uváděné tvrzení nebylo nijak podloženo, uváděl dovolatel. Podle názoru dovolatele se však právní úprava, obsažená v ustanovení , týká jen výzvy k vydání věcí nikoli dohody o vydání věcí; nedostatek výzvy k vydání věci proto nelze zhojit tím, že byla uzavřena dohoda o vydání nemovitostí a to i více nemovitostí, než byly uvedeny ve výzvě. Žalovaní si také museli být vědomi tohoto, které pozemky jim byly vyvlastněny a o jaké pozemky se v době uplatnění restitučních výzev jednal; vyvlastňovací rozhodnutí byla i uvedena v pozemkových knihách, které byly veřejně přístupné, takže k nim restituenti měli přístup.

Přípustnost dovolání dovolatele proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 3. května 2012 (sp. zn. Městského soudu v Praze) bylo tu třeba posoudit (nyní ve smyslu ustanovení , zdůrazňujícího, že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) podle dříve platných (do 31. 12. 2012) ustanovení a odst. 3 .

Podle ustanovení bylo přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení mělo rozhodnutí soudu po právní stránce zásadní význam, řešilo-li právní otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

Ustanovení vylučuje z přechodu majetku státu do vlastnictví obcí ty věci, ohledně nichž byl uplatněn nárok na její vydání podle a (viz k tomu rozhodnutí uveřejněné pod č. 17/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vydávané Nejvyšším soudem).

Z obsahu žádosti o vydání věci nelze zpravidla dovodit jen, že žadatel požaduje vydání jím označených pozemků a nikoli také existenci nároku oprávněné osoby; požaduje vyžádání nemovitosti, nikoli jen určení, že je oprávněnou osobou (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. října 2014 uveřejněný pod č. 158 ve svazku 35 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

V rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. Nejvyššího soudu (na které bylo poukázáno i v rozsudku odvolacího soudu ze dne 3. května 2012, sp. zn. Městského soudu v Praze, proti němuž směřuje dovolání dovolatele) byl citován právní závěr z uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu, že „výklad ustanovení se ustálil v tom smyslu, že citované ustanovení vylučuje z přechodu majetku státu do vlastnictví obcí věci, ohledně nichž byl nárok na jejich vydání podle a uplatněn před účinností Do vlastnictví obcí přešly (s výjimkami plynoucími z ustanovení ů 4 odst. 1 ) jen ty věci, o jejichž vydání nepožádala oprávněná osoba před 24. 5. 1991. Z použité formulace „uplatnění nároku oprávněnou osobou podle zvláštních předpisů“ nelze dovodit, že pouze oprávněný nárok mohl vyloučit přechod majetku a zda šlo o nárok oprávněný podle uvedených zvláštních předpisů. Z těchto citovaných právních závěrů odvolací soud pak ve svém rozhodnutí ze dne 3. května 2012 bez odchýlení se také vycházel.

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i vzhledem k citovaným právním závěrům z judikatury dovolacího soudu (přičemž k odchýlení se od těchto závěrů nebyly shledány důvody), jakož i k právním závěrům z nálezů ústavního soudu ČR (jimiž jsou obecné soudy vázány), z nichž pak vycházel i dovolací soud při rozhodování v tomto dovolacím řízení, nebylo možné přesvědčivě dospět k závěru, že by odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 3. května 2012 (sp. zn. Městského soudu v Praze) řešil některou právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodnutí dovolacího soudu, anebo právní otázku, která by byla odvolacím soudem řešena v rozporu s hmotným právem.

Neshledal proto dovolací soud dovolání dovolatele přípustným podle ustanovení a odst. 3 (použitelných tu i nyní ve smyslu ustanovení ); nezbylo tedy než přikročit podle ustanovení (srov. nyní ) a podle ustanovení k odmítnutí dovolání dovolatele jako dovolání nepřípustného.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 16. dubna 2014

JUDr. Josef R a k o v s k ý

předseda senátu