Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 997/2013

21 Cdo 997/2013

U S N E S E N Í

Ing. M. P.

, proti povinným

1) Ing. K. Ž.

, zastoupenému JUDr. Milošem Macků, advokátem se sídlem v Blansku, Mahenova č. 1220/13, a

2) Ing. R. M.

, zastoupenému JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Náměstí Svobody č. 77/12, pro 4.295.000,--Kč s příslušenstvím, o návrhu povinných na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. listopadu 2012 č.j. -127, takto:

Usnesení krajského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Blansku usnesením ze dne 16.12.2011 č.j. -93 jednak zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 29.10.2007 č.j. -3 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 4.295.000,- Kč s 6 % úrokem ročně ode dne 15.10.2004 do zaplacení, jednak exekuci, která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 29.10.2007 č.j. -3 k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 4.295.000,- Kč s 6 % úrokem ročně ode dne 15.10.2004 do zaplacení, "částečně zastavil ohledně částky 1.502.500,- Kč". Vyšel z toho, že závazek z exekučního titulu (notářského zápisu ze dne 15.10.2004 sepsaného JUDr. Alicí Sedlákovou pod sp. zn. NZ 930/2004, N 920/2004) měl být nahrazen dohodou o narovnání uzavřenou dne 13.7.2009 mezi věřiteli (oprávněným, jehož zastoupil M. P., a R. J.) a dlužníky (povinnými), že podle této dohody se sporná práva vyplývající z exekučního titulu nahrazují tak, že se "dosavadní závazky ruší a nahrazují se jediným závazkem novým", spočívajícím v tom, že dlužníci zaplatí oprávněnému a věřiteli R. J. každému 1.502.500 Kč do 31.7.2009 (s tím, že přijetím této částky "věřitel zastaví veškeré aktivity směřující k vymáhání nebo exekuci vůči dlužníkům"), a věřiteli R. J. 580.000,- Kč a oprávněnému 550.000,- Kč do 31.7.2010, a že se "dohoda uzavírá na dobu určitou, a to do dne 31.7.2010, pokud však nebude ve stanovené lhůtě uhrazena částka 3.005.000,- Kč ve prospěch oprávněného a R. J., pozbývá dohoda platnosti a účinnosti a platí předchozí uzavřená dohoda". Zástupce oprávněného M. P. však při uzavření dohody o narovnání překročil své zmocnění (oprávněný jej v plné moci ze dne 13.10.2008 zmocnil pouze k zastupování ve věci uplatnění a úhrady pohledávek za povinnými podle exekučního titulu) a oprávněný poté, co se dozvěděl od soudního exekutora o uzavřené dohodě, oznámil povinným, že dohoda je překročením jednání zmocněnce a že ji neschvaluje. Soud prvního stupně dovodil, že oprávněný není dohodou vázán a že nemůže být ani vázán podmínkou v dohodě, podle níž věřitelé dnem přijetí celkové částky 3.005.000,- Kč "zastaví veškeré aktivity směřující k vymáhání nebo exekuci", pro její nepřesnost, nekonkrétnost a nejasnost, neboť z ní "nevyplývá, co má oprávněný učinit".

K odvolání povinných Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7.11.2012 č.j. -127 potvrdil usnesení soudu prvního stupně v zamítavém výroku. Dospěl k závěru, že platná dohoda o narovnání uzavřená podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.") nebo dohoda podle ustanovení obč. zák. má za následek zánik původního závazku za jeho současného nahrazení závazkem novým, že však nemůže být vázána na rozvazovací podmínku, neboť zánik závazku působí trvale a "zaniklý závazek tudíž nadále neexistuje, přičemž tento stav není dán pokračujícím působením dohody, která jej zrušila, ale již pouze tím, že jednou zanikl (provždy)"; zanikl-li již jednou závazek, není možné, aby byl v budoucnu obnoven na podkladě právní skutečnosti, jež působí ex nunc a po zrušení závazku si sice strany mohou založit obsahově shodný závazek v podobě dohody o vzniku závazku, nicméně se v takovém případě již jedná o založení závazku nového. Podle odvolacího soudu "takto nastalý stav nelze vnímat jako obnovení závazku původního (dříve zaniklého) se všemi důsledky z toho plynoucími" a "vázání jakékoliv dohody, s níž je spojen zánik závazku, na rozvazovací podmínku je tak nepřípustné a každá taková dohoda je v důsledku takové skutečnosti neplatná pro rozpor se zákonem ( obč. zák.)". Vzhledem k tomu, že dohoda o narovnání ze dne 13.7.2009 byla uzavřena "na dobu určitou, a to do dne 31.7.2010, pokud však nebude ve stanovené době uhrazena částka ve výši 3.005.000,- Kč ve prospěch Ing. M. P. a R. J., pozbývá tato dohoda platnosti a účinnosti a platí předchozí uzavřená dohoda", došlo k narovnání mezi účastníky s rozvazovací podmínkou, která je v případě dohody o narovnání či privativní novace nepřípustná. Dohoda o narovnání ze dne 13.7.2009 je proto neplatná a návrh povinných na zastavení exekuce musel být zamítnut.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání.

Povinný 1) ve svém dovolání namítá, že povinní zaplatili částku 3.005.000,--Kč ve prospěch oprávněného a R. J. dne 21.7.2009 a že se proto domáhá zastavení exekuce. Povinný 1) navrhl, aby dovolací soud "změnil" rozhodnutí odvolacího soudu a exekuci zastavil.

Povinný 2) ve svém dovolání odmítá názor odvolacího soudu, podle kterého je rozvazovací podmínka v dohodě o narovnání nepřípustným ujednáním. Poukazuje na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2006 sp. zn. , v němž byla "potvrzena platnost a závaznost dohody o narovnání obsahující rozvazovací podmínku". Povinný 2) dovozuje přípustnost dovolání z toho, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen " "), neboť dovoláními povinných je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnými osobami (účastníky řízení) a že k doplnění dovolání podáním povinného 2) ze dne 2.5.2013 nelze přihlédnout, uplatnil-li v něm povinný 2) v rozporu s ustanovením nové dovolací důvody po uplynutí dovolací lhůty, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení exekuce jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí ve věci zastavení exekuce po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Povinní dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh na zastavení exekuce zamítnut. Dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu (mimo jiné) významné posouzení otázky, za jakých podmínek došlo podle dohody o narovnání ze dne 13.7.2009 k zániku závazků, uvedených v exekučním titulu (v notářském zápisu ze dne 15.10.2004 sepsaném JUDr. Alicí Sedlákovou pod sp. zn. NZ 930/2004, N 920/2004), a zda tedy byl oprávněný touto dohodou zavázán k "zastavení veškerých aktivit směřujících k vymáhání nebo exekuci vůči dlužníkům". Vzhledem k tomu, že odvolací soud vyřešil tuto otázku způsobem, který neodpovídá ustálené judikatuře soudů, a že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadené usnesení odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu jsou přípustná podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a

Podle ustanovení § 585 odst.1 věty první obč. zák. dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Podle ustanovení § 585 odst.3 obč. zák. dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

Podle ustanovení § 35 odst.2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu (a samozřejmě tedy také dohody o narovnání) z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího, popřípadě též další skutečnosti, se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst.1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.

Smlouvu (dohodu) jakožto projev vůle je tedy třeba vykládat - jak vyplývá z ustanovení § 35 odst.2 obč. zák. - nejen podle jazykového vyjádření použitého ve smlouvě, ale i podle dalších skutečností, zejména podle vůle účastníků smlouvy, není-li tato vůle v rozporu s použitým jazykovým projevem. Na to, jakou měli účastníci při uzavření smlouvy vůli nebo jaké tu byly další pro výklad projevu vůle ve smyslu ustanovení § 35 odst.2 obč. zák. rozhodné skutečnosti, je třeba usuzovat především podle okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, a tímto způsobem zjištěná vůle účastníků se při výkladu projevu vůle neprosadí, jen kdyby byla v rozporu s jazykovým projevem [tedy jen kdyby byla slovy nepochybně vyjádřena jiná (odlišná) vůle účastníků].

V projednávané exekuční věci je z textu ujednání uvedeného pod bodem IV dohody o narovnání ze dne 13.7.2009, podle něhož "tato dohoda se uzavírá na dobu určitou, a to do dne 31.7.2010, pokud však nebude ve stanovené lhůtě uhrazena 1. částka ve výši 3.005.000,- Kč ve prospěch" oprávněného a R. J. v době do 31.7.2009, "pozbývá tato dohoda platnosti a účinnosti a platí předchozí uzavřená dohoda" (tj. dohoda obsažená v notářském zápisu ze dne 15.10.2004 sepsaného JUDr. Alicí Sedlákovou pod sp. zn. NZ 930/2004, N 920/2004), bez pochybnosti zřejmé, že právní účinky vyplývající z narovnání účastníků nastávají tehdy, byla-li uhrazena sjednaná částka ve výši 3.005.000,- Kč ve prospěch oprávněného a R. J. v době do 31.7.2009, tedy - řečeno jinak – jen jestliže povinní zaplatili oprávněnému a R. J. do 31.7.2009 částku 3.005.000,- Kč. V dohodě o narovnání ze dne 12.7.2009 tedy nebyla obsažena podmínka rozvazovací (§ 36 odst.2 věta druhá obč. zák.); podle jazykového vyjádření uvedeného ve smlouvě a podle zřejmé vůle účastníků se jednalo o podmínku odkládací (§ 36 odst.2 věta první obč. zák.), jejímž splněním (skutečným zaplacením částky 3.005.000,- Kč věřitelům do 31.7.2009) byl nahrazen dosavadní závazek.

V případě, že povinní částku 3.005.000,- Kč věřitelům skutečně zaplatili (podle jejich tvrzení tak učinili dne 21.7.2009) a že dohoda o narovnání ze dne 13.7.2009 je platným právním úkonem (soud prvního stupně dovodil neplatnost dohody na základě skutkového a právního závěru, jehož správnost odvolací soud nepřezkoumával), je nepochybné, že vymáhaná pohledávka narovnáním zanikla a že se proto povinní právem domáhají zastavení exekuce.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil (srov. část věty za středníkem ) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (srov. věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. , část první věty za středníkem a věta druhá ), nebude-li o nákladech řízení rozhodováno ve zvláštním režimu (hlava VI. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. dubna 2014

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu