Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4420/2013

26

Cdo 4420/2013

ROZSUDEK

JUDr. N. K.

, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalovanému

1. Lidovému bytovému družstvu Praha 5

, se sídlem v Praze 5, V Cibulkách 22, IČO: 48030678, zastoupenému JUDr. Blahoslavem Mazourkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vyžlovská 38,

2. P. K.

, zastoupenému Mgr. Marií Jandovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, K Lesu 756, o určení vlastnictví bytové jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. -98, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. -98, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. května 2011, č. j. -58, vyjma odstavce I. výroku,

se zrušují

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 5. 2011, č. j. -58, zamítl (odstavec I. výroku) žalobu o určení neplatnosti smlouvy ze dne 27. 5. 1998 o převodu vlastnictví bytové jednotky nacházející se v budově na pozemku p.č. 1959 v katastrálním území S., včetně příslušejících spoluvlastnických podílů na společných částech budovy a pozemku, uzavřenou mezi žalobkyní a 2. žalovaným jako přejímajícími a 1. žalovaným jako předávajícím (dále též jen „Smlouva“ a „bytová jednotka“). Dále určil (odstavec II. výroku), že vlastníkem bytové jednotky je ke dni právní moci rozsudku 1. žalovaný a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku).

Zjistil, že žalobkyně byla od 13. 5. 1984 členkou Lidového bytového družstva v Praze, s nímž dne 18. 5. 1984 uzavřela dohodu o užívání bytu II. kategorie o velikosti 1+1 s příslušenstvím v domě v X. ulici, v P., že dne 2. 10. 1989 uzavřela s 2. žalovaným manželství, s nímž dne 11. 12. 1989 uzavřela s Lidovým bytovým družstvem dohodu o užívání bytu II. kategorie o velikosti 3+1 v domě v X. ulici, v P. (bytová jednotka), který jim byl přidělen rozhodnutím ONV v Praze 5 po sloučení bytu žalobkyně a bytu po p. B. Dále zjistil, že žalobkyně s 2. žalovaným požádali o převod této bytové jednotky (nejprve v roce 1992 jen žalobkyně, a posléze v roce 1996 i s 2. žalovaným), a dne 27. 5. 1998 uzavřeli Smlouvu, kterou 1. žalovaný (právní nástupce Lidového bytového družstva v Praze) převedl do jejich vlastnictví předmětnou bytovou jednotku. Na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce, nikoliv však na určení neplatnosti Smlouvy. Uzavřel, že 1. žalovaný se nestal členem Lidového bytového družstva, členkou byla jen žalobkyně, a proto byla i osobou oprávněnou vyzvat 1. žalovaného k uzavření smlouvy o převodu bytové jednotky podle , o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů, a jen ona mohla podle z. č. , tuto smlouvu uzavřít. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. měl za to, že Smlouva, kterou 1. žalovaný uzavřel nejen s žalobkyní, ale i s 2. žalovaným, je tak podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) pro rozpor s a z. č. , neplatná.

Městský soud v Praze (odvolací soud) k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 11. 1. 2012, č. j. -98, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výroku, kterým bylo určeno vlastnictví k bytové jednotce a rozhodnuto o nákladech řízení, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Za správná považoval skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho právní posouzení věci. Zdůraznil, že závěr soudu prvního stupně o neplatnosti Smlouvy podle obč. zák. pro rozpor s , z. č. je správný, neboť společné členství 2. žalovaného s žalobkyní v družstvu 1. žalované nevyplývá ani z obchodního zákoníku, ani ze , o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a nemohlo vzniknout ani v souvislosti se sloučením bytů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „ “), a uplatnili i dovolací důvod podle

Žalovaný 1) zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojil s otázkou běhu promlčecí doby k podání žaloby a s otázkou vydržení spoluvlastnického podílu k předmětné bytové jednotce 2. žalovaným. Dále namítal, že na členství v lidovém bytovém družstvu a na nájem bytů v lidových bytových družstvech se (před 1. 1. 1992) vztahovala odlišná právní úprava, a proto na ně ani nelze aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , na která odkázal odvolací soud. Nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že 2. žalovaný neměl nárok na převod předmětné bytové jednotky, neboť byla žalobkyni přidělena před uzavřením jejich sňatku. Zdůraznil, že předmětem Smlouvy nebyl byt o velikosti 1+1, který žalobkyně získala před manželstvím, ale byt o velikosti 3+1, který vznikl sloučením původního bytu žalobkyně s dalším bytem za trvání manželství, k němuž uzavřeli (žalobkyně s 2. žalovaným) nájemní smlouvu jako společní nájemci. Měl za to, že jeho postup při uzavření Smlouvy byl zcela po právu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 2) zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojil s otázkou, zda lze posuzovat podle stejné právní úpravy vznik členství v Lidovém bytovém družstvu i ve stavebním bytovém družstvu, a zda mu s žalobkyní vzniklo společné členství v družstvu 1. žalované. Namítal, že právo na převod bytové jednotky měl společně s žalobkyní, neboť v době uzavírání Smlouvy, byli manželé. Měl za to, že měli být považováni i za společné členy družstva, neboť byla-li žalobkyně ke dni zápisu 1. žalovaného do obchodního rejstříku (jako nástupnické organizace původního Lidového bytového družstva) členem družstva, vznikl jim podle stanov ke dni vzniku 1. žalovaného nový nájemní vztah i společné členství. Vytýkal odvolacímu soudu, že v rozporu s neprovedl důkaz stanovami 1. žalovaného. Žalobkyně se podílela na tvorbě Smlouvy, kontrolovala ji, připomínkovala, byla s ní srozuměna a její platnost začala zpochybňovat až v roce 2010 při vypořádání jejich společného jmění po rozvodu manželství. Namítal rovněž, že splnil podmínky obč. zák., a spoluvlastnické právo k předmětné bytové jednotce vydržel. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále též jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), zastoupenými advokáty ( ), se zabýval jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Protože dovolání není přípustné podle (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem je otázka platnosti smlouvy ze dne 27. 5. 1998 – podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "obč. zák."), a , o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „z. č. “).

Dovolatelé zpochybnili posouzení otázky platnosti smlouvy o převodu bytové jednotky odvolacím soudem. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) - poukazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. k závěru, že smlouva o převodu bytové jednotky je absolutně neplatná, jestliže ji kromě žalobkyně, jež byla před uzavřením manželství výlučnou členkou družstva, uzavřel jako další nabyvatel i 2. žalovaný - její manžel. Tuto právní otázku, která je pro rozhodnutí v projednávané věci určující, však vyřešil rozdílně velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 62/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 62/2012“). Napadené rozhodnutí má proto zásadní právní význam, a dovolání se tím stává – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle

Velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v R 62/2012 dospěl k závěru, že smlouvu o převodu bytové jednotky, uzavřenou mezi bytovým družstvem jakožto převodcem a oběma manžely jakožto nabyvateli, v níž manželé projeví vůli nabýt bytovou jednotku do svého společného jmění manželů, nelze považovat za neplatnou pro rozpor s ustanovením z. č. , jen proto, že v době jejího uzavření byl členem bytového družstva jen jeden z manželů.

Závěr odvolacího soudu, že Smlouva je podle obč. zák. neplatná pro rozpor s z. č. , neboť ji uzavřeli (za trvání manželství) k žádosti žalobkyně oba manželé – žalobkyně s 2. žalovaným – ačkoliv členem družstva byla jen žalobkyně, tak není správný.

Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle byl užit opodstatněně, Nejvyšší soud – aniž se, z důvodu nadbytečnosti, zabýval dalšími dovolacími námitkami – podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil (vyjma odstavce I. výroku, který nebyl odvoláním napaden a rozhodnutí v této části již nabylo právní moci) i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. března 2014

JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á

předsedkyně senátu