Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2222/2012

29 Cdo 2222/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce V. P., zastoupeného JUDr. Milanou Hrušákovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Brně, Černá Pole, Jeřábkova 1848/5, PSČ 602 00, proti žalované VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s., se sídlem v Brně, Soběšická 820/156, PSČ 638 01, identifikační číslo osoby 49455842, o nahrazení projevu vůle, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. ledna 2012, č. j. -78, takto:

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 18. února 2010, č. j. -52, Městský soud v Brně zamítl žalobu o uložení povinnosti uzavřít se žalobcem smlouvu o převodu bytové jednotky ve znění uvedeném ve výroku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud však napadené rozhodnutí zásadně právně významným neshledal. Závěr odvolacího soudu, podle něhož je určení doby k uzavření smlouvy podstatnou náležitostí smlouvy o smlouvě budoucí, uzavřené podle , (dále jen „obč. zák.“), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. důvody rozsudku ze dne 27. července 2011, sp. zn. , jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího

soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Výklad smlouvy o smlouvě budoucí, uzavřené mezi účastníky, odvolací soud i soud prvního stupně provedly v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanovením § 35 odst. 2 obč. zák., jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp.zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84. Respektovaly taktéž pravidlo, podle něhož lze výkladem pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 1998, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30).

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , bodu 5 a 11 odst. 1 písm. k) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012, ve výši 6.260,- Kč, a náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši 300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.378,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 7.938,- Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu