Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3400/2012

22 Cdo 3400/2012

U S N E S E N Í

A. K.,

1) V. K.,

J. a

2) M. T.,

P., zastoupených JUDr. Tomášem Capouškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2012, č. j. -160, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalované

jsou povinny

společně a nerozdílně nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení 3.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Oldřicha Choděry.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. října 2011, č. j. -120, určil, „že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 155/3, odděleného z parcely č. 155 geometrickým plánem č. 1047-73/2008, zpracovaným Ing. Jiřím Hurábem, v obci P., katastrálním území Ř., vedené u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 23. května 2012, č. j. -160, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalované dovolání, jehož přípustnost spatřují v a jako důvod uvádějí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu

Žalobkyně navrhuje odmítnutí dovolání. Má za to, že odvolací soud posoudil otázku vydržení a dobré víry v souladu s platnou judikaturou, tedy že věc po právní stránce posoudil správně.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání i vyjádření k němu je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání ve smyslu by v dané věci přicházela do úvahy pouze v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží ( ). Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu však takovým rozhodnutím není.

I když dovolatelky tvrdí, že uplatňují dovolací důvod uvedený v , ve skutečnosti podle obsahu dovolání zpochybňují zejména skutková zjištění a podávají svou verzi skutkového stavu. K těmto námitkám však přihlédnout nelze. Tyto námitky ústí ve zpochybnění závěru, že žalobkyně byla v dobré víře, že jí patří pozemek pod celou nemovitostí.

Dovolací soud opakovně konstatoval, že přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené [(např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. C 1068 (dále jen „Soubor“)].

V řízení o posouzení oprávněnosti držby jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit jak dobrou víru, tak její nedostatek. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. , publikované v Souboru pod č. C 8610).

Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří anebo že je subjektem práva, jehož obsah vykonává (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2002, sp. zn. , publikovaný v Souboru pod č. C 1176).

Nalézací soudy se věcí z pohledu výše uvedených závěrů zabývaly, posoudily všechny zjištěné individuální okolnosti a jejich závěry dovolací soud nepovažuje za zjevně nepřiměřené. Vyšly přitom ze zjištění, že žalobkyně držela sporný pozemek v dobré víře, že jí patří, neboť jeho držby se chopila společně s dalšími nemovitostmi na základě kupní smlouvy sepsané formou notářského zápisu dne 16. dubna 1985, a držela jej v domnění, že jde o její výlučné vlastnictví až do roku 2008, kdy se v souvislosti se zaměřením svých nemovitostí dozvěděla, že dům stojí částečně i na pozemku parc. č. 155 ve vlastnictví žalovaných.

Jestliže na základě uvedených skutečností dospěly soudy k závěru, že žalobkyně byla oprávněnou držitelkou, neboť vzhledem ke všem skutečnostem byla v dobré víře, že jí vlastnické právo k předmětnému pozemku náleží, nelze jejich úvahám vytknout zjevnou nepřiměřenost a dovolací soud jejich závěry považuje za správné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle věta první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a , neboť dovolání žalovaných bylo odmítnuto a žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly. Představují odměnu advokáta za zastoupení v dovolacím řízení za dva úkony – převzetí věci v dovolacím řízení a sepis vyjádření k dovolání. , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhrada nákladů řízení je dána odměnou ve výši 3.000,- Kč stanovenou podle , , a a k) vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhl. č. , neboť úkony byly učiněny před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. ), a paušální náhradou hotových výdajů 2 x 300,- Kč podle , ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 3.600,- Kč.Lhůta a místo plnění vyplývají z , a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost usnesením uložená, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu