Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 329/2014

30 Cdo 329/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Vrchy, ve věci žalobkyně H. R., zastoupené Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66,proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2013, č. j. -48, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala po žalované zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku průtahů v řízení vedeném u téhož obvodního soudu pod sp. zn. . Obvodní soud rozsudkem ze dne 19. března 2013, č.j. -28, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 47.250,- Kč s přísl., výrokem II. co do částky 52.750,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a výrokem III. uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 17.472,- Kč.

Soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo 4 a půl roku, že v něm došlo k průtahům, a proto žalobkyni náleží peněžité zadostiučinění ve smyslu ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění (dále jen „ “). Pro výši zadostiučinění pak soud stanovil základní částku 15.000,- Kč za první dva roky a za každý další rok trvání řízení, celkem 52.500,- Kč. Shledal důvody pro zvýšení zadostiučinění o 10 % vzhledem k tomu, že žalobkyně nepřispěla k průtahům a vyřízení věci urgovala, když kompenzační řízení nepovažoval za nepřiměřené dlouhé. S ohledem na skutkovou složitost věci, která byla projednávána na třech stupních soudní soustavy snížil výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu o 20 % a dospěl tak k celkové částce 47.250,- Kč.

K odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. září 2013, č. j. -48, rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. v napadeném zamítavém výroku o věci samé potvrdil a výrokem II. ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že tyto náklady činí 8.034,40 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že řízení ve skutečnosti trvalo čtyři roky a osm měsíců, bylo složité, neboť žalobkyně uplatnila nárok ve výši 4.000.000,- Kč, soud prvního stupně měl problémy se získáním spisu z trestního řízení, spis se postupně nacházel u soudů všech stupňů a u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, žalovaná nepřispěla k průtahům v řízení a řízení pro ni nemělo zvýšený význam. Základní částka zadostiučinění tedy podle odvolacího soudu činila 55.000,- Kč. Tuto částku pak je třeba zvýšit o 15 % za postup soudu v řízení a snížit s ohledem na složitost věci o 30 %, takže výsledná částka zadostiučinění činí 46.750,- Kč, tedy méně než přiznal soud prvního stupně. Odvoláním napadený zamítavý výrok je tedy správný. Důvodem pro změnu výroku o nákladech řízení bylo zrušení Odvolací soud vyšel tedy z

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzení i změny rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “). Domnívá se, že postupem soudu prvního stupně i soudu odvolacího byla porušena její ústavní práva a toto porušení je uplatnitelné jako dovolací důvod dle Namítá nesprávné právní posouzení věci obecnými soudy v otázce výše poskytnutého zadostiučinění, které podle jejího názoru vychází i z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Dovolatelka v prvé řadě poukazuje na skutečnost, že má za to, že obecné soudy v daném případě překročily meze volné úvahy, když se nevyvarovaly libovůle. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Dále konstatuje, dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou podle Po té se zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V souzené věci dovolatelka brojí pouze proti dosud přiznané výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Je však třeba zdůraznit, že v tomto ohledu dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 %); k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. (všechna zde citovaná rozhodnutí a Stanovisko Nejvyššího soudu jsou dostupné na jeho internetových stránkách, www.nsoud.cz).

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání proti výroku ve věci samé není přípustné, neboť není naplněn ani jeden z předpokladů přípustnosti uvedený v citovaném ustanovení.

Dovolání proti části výroku I. v jejímž rámci bylo rozhodnuto o změně rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 8.034,40 Kč, rovněž není přípustné.

Podle , který přichází v dané věci v úvahu pro založení přípustnosti podaného dovolání, je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. ). V posuzované věci k těmto akcesorickým výrokům patří výrok o náhradě nákladů řízení dovoláním napadeného rozsudku. I pro něj ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle , jež určuje, že dovolání podle není přípustné (také) proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v ; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Je pak zřejmé, že tímto napadeným výrokem nebylo rozhodnuto o částce, která by uvedený limit přesahovala.

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

V případě výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení věta druhá

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. března 2014

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu