Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3408/2013

26 Cdo 3408/2013

U S N E S E N Í

Š. V.

, proti žalovaným

1) E. G.

, zastoupenému Mgr. Milanem Burešem, advokátem se sídlem Kladno, T. G. Masaryka 108, a

2) A. G.

, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. března 2013, č.j. -148, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaný 1) podal včasné dovolání proti rozsudku ze dne 14. 3. 2013, č.j. -148, kterým Krajský soud v Praze (soud odvolací) potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně (soudu prvního stupně) ze dne 30. 3. 2012, č.j. -117, jímž byla žalovaným uložena povinnost vyklidit dům v H., okres K. (dále též jen „předmětná nemovitosti“) a předat jej žalobci do 6 měsíců od právní moci rozsudku, a rozhodnuto o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání není přípustné podle , , ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení , a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „ “, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a nejedná se o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ve věcech týkajících se vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) užívaného bez právního důvodu Nejvyšší soud totiž soudní praxi usměrnil stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2009, sp.zn. , uveřejněným pod č. 6 v sešitě č. 1-2 (ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6) z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení ( ), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Přitom zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým. Pokud v daném případě odvolací soud vázal (po zhodnocení všech rozhodujících skutečností) vyklizení předmětné nemovitosti na poskytnutí delší než zákonné lhůty ( ), nikoliv na zajištění bytové náhrady, nelze pokládat jeho úvahu za zjevně nepřiměřenou.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl ( věta první a § odst. 2 ).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. března 2014

Doc. JUDr. Věra K o r e c ká, CSc.

předsedkyně senátu