Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3B5639A989EDDC6FC1257CBD002CA80D.html
HTML · 14.44 KB
No categories available
21 Cdo 3556/2013
21 Cdo 3556/2013
U S N E S E N Í
L. V.
I. B.
, o pomoc soudu před nařízením výkonu rozhodnutí vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 37 Nc 5092/2009 , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2013, č. j. 57 Co 788/2012 -68, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2013 č. j. 57 Co 788/2012 -68
se mění
takto:
Usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 5. 2010 č. j. 37 Nc 5092/2009 -14, se mění tak, že žádost oprávněného podle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu ze dne 2. 11. 2009,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího řízení ani dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žádostí ze dne 2. 11. 2009 se oprávněný domáhal pomoci soudu před nařízením výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 260 odst. 2 občanského soudního řádu , a to dotazem u povinné, od koho pobírá mzdu či jiný příjem, popřípadě u které banky má účet a jaká jsou jejich čísla.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 1. 3. 2010, č. j. 37 Nc 5092/2009 -6, vyzval oprávněného, aby do deseti dnů doplnil žádost o označení rozhodnutí, které mu přiznává právo na zaplacení peněžité částky. Protože oprávněný ve lhůtě žádné rozhodnutí neoznačil, týž soud usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 37 Nc 5092/2009 -14, „podání“ oprávněného odmítl a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 37 Nc 5092/2009 -14, usnesení okresního soudu potvrdil a oprávněnému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl ke stejnému právnímu závěru, jako soud prvního stupně, že „vzhledem k tomu, že označení rozhodnutí, na jehož základě má být vedeno vykonávací řízení, je nezbytnou náležitostí pro posouzení důvodnosti žádosti dle § 260 odst. 2 o.s.ř. a že odvolatel přes řádné poučení okresním soudem podle § 43 odst. 2 o.s.ř. doposud takové rozhodnutí neoznačil, jedná se o vadu podání, která brání postupu soudu podle § 260 odst. 2 o.s.ř. “.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá zejména, že „nebyl ve věci řádně poučen“, že mu „nebyla řádně doručena veškerá soudní rozhodnutí v této věci“, že „rozhodnutí, které po něm bylo požadováno, doložit nemohl, neboť v době, kdy podával své podání toto neměl k dispozici a neměl ani vědomost o tom zda bylo vydáno“, že „důvody, proč takové rozhodnutí nebylo vydáno a on ho proto nemohl předložit, neleží na jeho straně, nýbrž na straně soudů, neboť tyto nerozhodovaly v jeho podáních, návrzích a věcech tak, aby byly včas a řádně ochráněny práva a zájmy dovolatele“. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále též jen „o. s. ř. “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolací řízení skončeno, bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a že je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (formulace výroku, kterým soud nevyhověl žádosti účastníka řízení o pomoc podle § 260 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání je z formálního hlediska opodstatněné.
Podle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, instituce elektronických peněz, zahraniční instituce elektronických peněz, vydavatele elektronických peněz malého rozsahu, platební instituce, zahraniční platební instituce nebo poskytovatele platebních služeb malého rozsahu má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů nebo jiné jedinečné identifikátory.
Z uvedeného ustanovení vyplývá, že účastník v žádosti musí označit rozhodnutí, které mu přiznává peněžité plnění. Jestliže je neoznačí a rozhodnutí bylo vydáno (což musí ze žádosti vyplývat), soud podle § 43 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. vyzve účastníka k doplnění žádosti. Nebude-li žádost přes výzvu doplněna, nelze pro tento nedostatek v řízení pokračovat a soud žádost podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. odmítne. V případě, že účastník sám v žádosti netvrdí, že je oprávněným z rozhodnutí, které mu přiznává peněžité plnění (doposud nebylo vydáno, neexistuje), postup podle ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. použít nelze a je zde dán důvod pro zamítnutí takovéto žádosti z důvodu neexistence předpokladů pro postup podle § 260 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
V této věci sám oprávněný v dovolání uvádí, že žádné rozhodnutí přiznávající mu peněžitou pohledávku proti povinné nebylo vydáno, a proto je nemohl ani doložit. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o žádosti oprávněného rozhodnout, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243d písm. b) o. s. ř. o. s. ř. změnil napadené usnesení tak, že usnesení soudu prvního stupně změnil a žádost oprávněného o pomoc před nařízením výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 260 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. zamítl.
O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 142 odst. 1 , § 224 odst. 1 a § 243b o. s. ř. o. s. ř. , a proto by právo na náhradu nákladů měla úspěšná povinná; povinné však prokazatelné náklady řízení nevznikly a této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu