Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 843/2013

22 Cdo 843/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně V. V., T., zastoupené JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem v Náchodě, Tyršova 64, proti žalované obci Vysoká Srbská, se sídlem obecního úřadu ve Vysoké Srbské 6, zastoupené JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 601, o zdržení se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. září 2012, č. j. -388, takto:

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Náchodě („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. října 2011, č. j. -323, uložil žalované povinnost zdržet se ohrožování výkonu vlastnického práva žalobkyně ke stavbě domu, postavené na pozemku st. parc. č. 133, zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 121 pro katastrální území a obec V. S., část obce Z., a to působením seismických účinků vyvolaných provozem vozidel na pozemku žalované parc. č. 899 – ostatní plocha, ostatní komunikace, zapsaném v katastru nemovitostí na LV č. 10001 pro katastrální území a obec V. S.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalované rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. -388, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o , eventuelně písm. c) a odst. 3 („ “) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolací soud postupoval podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 ).

Dovolání není přípustné.

Dovolání není přípustné podle , neboť dovolatelka nezpochybňuje otázku pravomoci soudu k projednání věci; právní názor odvolacího soudu, vyslovený v usnesení ze dne 18. listopadu 2009, č. j. -183, tak nevázal soud prvního stupně jak má věc meritorně posoudit. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Není sporu o tom, že dům žalobkyně je poškozován otřesy vyvolanými provozem na komunikaci, patřící žalované; ostatně jde o skutková zjištění, jimiž je dovolací soud v řízení, jehož přípustnost by se měla opírat o , vázán; stejně tak vychází dovolací soud z dovoláním nedotčeného závěru, že jde o účelovou komunikaci.

Žalobu ze sousedského práva (§ 127 odst. 1 obč. zák. 1964) lze podat jak proti rušiteli, tak proti tomu, z jehož pozemku rušení vzchází, má-li možnost rušení zabránit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. ). Soud prvního stupně pak v rozhodnutí správně vyložil, jakými způsoby může žalovaná imisím zabránit; ostatně sama žalovaná v dovolání uvádí, že díky jejím opatřením imise ustaly a podle ní nehrozí ani jejich opakování. Je přitom nepochybné, že se lze bránit i proti imisím, které sice již ustaly, ale hrozí i v budoucnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu y ze dne 12. dubna 1999, sp. zn. , publikovaný v časopisu Soudní rozhledy č. 7/1999 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2005, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu - dále jen „Soubor“ - č. C 3700). Dovolatelka sice tvrdí, že opakování imisí již nehrozí, nicméně je zřejmé, že bez její péče o regulaci provozu na komunikaci, resp. bez její stavební úpravy se imise budou opakovat. Způsobí-li imise třetí osoba, nedbající regulace provozu na komunikaci, nelze z toho samozřejmě činit odpovědnou žalovanou obec.

Vztah žaloby podle § 417 odst. 1 obč. zák. a žaloby vlastnické (i žaloba z imisí je žalobou negatorní) se zabývá řada rozhodnutí Nejvyššího soudu a napadené rozhodnutí s nimi není v rozporu. K tomu srov. např. rozsudek ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. publikovaný pod C 3391 v Souboru rozhodnutí a stanovisek, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck. Dále srov. Cpj 51/84 z 29. 12. 1984 „Ze závěrů občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k rozhodování soudů a státních notářství v ČSR s použitím ustanovení , zákona o rodině, a notářského řádu, novelizovaných , č. , č. a č. “, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, ročník 1986, str. 495. Formulace rozsudečného výroku vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2004, sp. zn. , publikovaného pod č. 14/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2003, sp. zn. .

Nález Ústavního soudu z 11. ledna 2012, sp. zn. , nelze na danou věc aplikovat, neboť tam šlo o jiný skutkový (nešlo o přímé ohrožení vlastnického práva) i právní (nešlo o účelovou komunikaci) stav. Navíc právní názor tam uvedený je třeba vykládat i ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (rozhodnutí ve věci G. D. proti Maďarsku, číslo stížnosti 2345/06, publikované v ASPI).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , a s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Náhradu nákladů řízení dovolací soud stanovil podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2014. Náhrada je představována odměnou ve výši 1.500,- Kč, stanovenou podle , , ., , dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , celkem tedy 1.800,- Kč a 21 % náhradou daně z přidané hodnoty podle ve výši 378,- Kč, celkem tedy 2.178,- Kč.Lhůta a místo k plnění vyplývají z a a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu