Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 34/2014

30 Cdo 34/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Karlem Maláskou, advokátem se sídlem v Tišnově, Hornická 901, proti žalovanému Domovu pro seniory Předklášteří, se sídlem v Předklášteří, Šikulova 1438, IČO 65761774, zastoupenému Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Šumavská 35, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2013, č.j. -188, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. října 2012, č.j. -161, výrokem I. zamítl žalobu, aby se žalovaný omluvil žalobci prostřednictvím vnitřního rozhlasu domova a přednesl text uvedený ve výroku, výrokem II. zamítl žalobu aby žalovaný zaplatil žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. dubna 2013, č.j. -188, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tj. ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. změnil výši nákladů prvostupňového řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Vyšel přitom z těchto skutkových zjištění soudu prvního stupně. Žalobce až do 31. 12. 2009, kdy uběhlo tříleté přechodné období podle , o sociálních službách, podle kterého došlo ke změně podmínek pro poskytování sociálních služeb, na něž žalobce, který je osobou soběstačnou, neměl nárok, pobýval v Domově důchodců Předklášteří na základě rozhodnutí odboru sociálních věcí Krajského úřadu Jihomoravského kraje na základě svojí žádosti. Na změnu podle byl předem upozorněn, byla mu nabízena vhodná řešení, na které však žalobce nepřistoupil. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný svým jednáním právní povinnosti neporušil a nezasáhl neoprávněně do práva žalobce na ochranu osobnosti, nepoškodil jeho občanskou čest, lidskou důstojnost a vážnost ve společnosti. Nejednal ani v rozporu s dobrými mravy a nebránil žalobci v uspokojování základních lidských potřeb.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, doplněným podáním jeho zástupce. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení , neboť se domnívá, že vyřešená právní otázka by měla být posouzena jinak. Podané dovolání odůvodňuje ve smyslu , neboť podle jeho názoru spočívají rozhodnutí obou soudů na nesprávném právním posouzení věci. V napadeném výroku spatřuje mezi jiným i zásah do svého práva na ochranu osobnosti zakotveného v ustanovení d. Namítá, že soudy neprovedly výslechy jím navržených svědků, ze kterých by bylo možné jedině zjistit správný skutkový stav věci a tím prokázat protiprávní jednání žalovaného. Z těchto důvodů navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný v tom smyslu, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a dále k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2013 do 31. prosince téhož roku. Po té se nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ačkoliv je dovolání žalobce relativně obsáhlé a dovolávající se fakticky ve smyslu ustanovení toho, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jeho obsah neoznačuje a ani nenastoluje žádnou z uvedených alternativ charakterizujících napadené rozhodnutí, které jsou jedině způsobilé založit přípustnost dovolání proti němu. Je třeba připomenout, že rozhodnutí odvolacího soudu s ohledem na konkrétní skutková zjištění ve vztahu k četné judikatuře dovolacího soudu (rozsudky NS ČR ze dne 10. ledna 2013, sp.zn. , ze dne 29. listopadu 2012, , aj.; zmínit lze např. též nálezy Ústavního soudu - ze dne 8. února 2000, sp.zn. , ze dne 10. července 1997, sp.zn. , aj.) plně obstojí. Lze pak dodat, že případné výtky dovolatele upínající se k otázce skutkových zjištění neodpovídají předpokladu obsaženému v ustanovení Nelze proto dovodit, že by byly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání v této věci tak, jak je má na mysli již zmíněné ustanovení

Jestliže tedy v souzené věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud toto dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl ( věta první a odst. 2 ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle , ., , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Žalovanému rovněž náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 4.114,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. března 2014 JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu