Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 234/2014

26 Cdo 234/2014

U S N E S E N Í

P. Z.

Š. Z.

, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. listopadu 2011, č. j. -39, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč, k rukám JUDr. Pavla Kratochvíly, advokáta se sídlem Kyjov, Žižkova 791/25, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) rozsudkem pro uznání ze dne 23. 8. 2010, č.j. -18, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. A11 sestávajícímu ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství, v H. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), výlučnou nájemkyní bytu určil žalobkyni a uložil žalovanému byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního bytu; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 11. 2011, č.j. -39, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalovaný je povinen předmětný byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování; změnil ho rovněž v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle , neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě (30 dnů) nevyjádřil na výzvu soudu učiněnou podle (doručenou žalovanému do vlastních rukou dne 17. 6. 2010), v důsledku čehož nastala fikce uznání uplatněného nároku ( ). Konstatoval, že jelikož soud prvního stupně pominul, že nárok byl žalovaným uznán tak, jak byl vymezen v podané žalobě (v níž se žalobkyně mj. domáhala, aby vyklizovací povinnost žalovaného byla vázána toliko na zajištění náhradního ubytování), změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalovanému uložil předmětný byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle a b) Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání především vyvracela námitky žalovaného, ztotožnila se s napadeným rozhodnutím a navrhla, aby bylo jako bezdůvodné odmítnuto.

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. listopadu 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací í projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ ”) - srov. čl. II bod 7.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání v projednávané věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výrocích o zrušení práva společného nájmu účastníků k předmětnému bytu, o určení dalšího nájemce a o uložení povinnosti žalovanému jej vyklidit a změněn ve výroku o bytové náhradě pro žalovaného. I když ve výroku o podmíněnosti povinnosti k vyklizení zajištěním náhradního ubytování jde o rozsudek měnící, a dovolání proti němu by bylo přípustné podle , dovolatel proti tomuto měnícímu výroku evidentně nebrojí. Jeho námitky obsahově ( ) zpochybňují správnost potvrzujících výroků rozsudku odvolacího soudu. Dovolání proti těmto výrokům není přípustné podle a ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně je jeho prvním rozhodnutím ve věci). Dovolání tak může být přípustné jen podle (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. ) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Napadené rozhodnutí spočívá na právním názoru, že byly splněny zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu , neboť dovolatel se na výzvu soudu prvního stupně ve stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádřil (a ani v této lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil / /), přestože mu byla uvedená výzva doručena do vlastních rukou dne 17. 6. 2010.

Podle platí, že jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle včas nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen.

Ustálená soudní praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 8. 3. 2005, sp.zn. , uveřejněný pod č. 69 v časopise Soudní judikatura 5/2005, a usnesení Nejvyššího soudu z 29. 5. 2012, sp.zn. ) dovodila, že soudem určenou lhůtu k podání písemného vyjádření ve věci, která nesmí být kratší než třicet dnů, žalovaný dodrží, jestliže před jejím uplynutím podá vyjádření u soudu nebo je odevzdá orgánu, který má povinnost je soudu doručit (například u držitele poštovní licence). Nemůže-li žalovaný z vážných důvodů podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření ve věci, zákon mu ukládá, aby je před uplynutím lhůty sdělil soudu; ve svém oznámení musí uvést důvod, který mu v podání písemného vyjádření brání, a musí být připraven tento důvod na výzvu soudu prokázat. Jestliže žalovanému brání v podání písemného vyjádření ve věci vážný důvod, avšak ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, o jaký vážný důvod jde, má to pro něj stejné procesní následky, jako kdyby písemné vyjádření vůbec bez vážného důvodu nepodal; výjimku z tohoto pravidla představuje pouze případ, že jde o tak vážný důvod, který mu neumožňuje ani to, aby soudu sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu brání podat ve stanovené lhůtě písemné vyjádření. Nelze ani přehlédnout, že byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, nemůže být nepochybně v rozporu s právem na spravedlivý proces ( y práv a základních svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření. V případě, že za řízení nastala ve smyslu ustanovení fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě, je v souladu s pravidly spravedlivého procesu, jestliže soud z jeho nečinnosti vyvodí zákonu odpovídající závěry, tedy jestliže ve věci rozhodne v jeho neprospěch rozsudkem pro uznání (srov. odůvodnění již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu z 8. 3. 2005, sp.zn. ).

Pro úplnost zbývá dodat, že v usneseních z 20. 3. 2003, sp.zn. , ze 17. 12. 2003, sp.zn. , ze 13. 10. 2004, sp.zn. , a z 1. 12. 2004, sp.zn. , pak Nejvyšší soud dovodil, že vydání rozsudku pro uznání nepředchází žádné dokazování a jsou-li splněny všechny zákonné podmínky fikce, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován ( ), uznává, je soud povinen rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle této zákonné fikce uznání (která je vlastně sankcí za nečinnost žalovaného). Činí tak bez ohledu na to, zda žalobní tvrzení jsou podložena důkazy, a zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku. Vydání rozsudku pro uznání na základě fikce uznání nároku, jenž je vymezen žalobními tvrzeními, nemůže být vyloučeno rozporem s právními předpisy kogentní povahy ( ).

Z posléze uvedeného pak vyplývá, že jsou nepřípadné uplatněné dovolací námitky, jimiž dovolatel odvolacímu soudu (z důvodů rozvedených v dovolání) vytýkal, že ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání, aniž by však jejich prostřednictvím brojil proti závěru odvolacího soudu, že v souzené věci byly splněny všechny zákonné podmínky fikce, že uplatněný nárok uznává ( ).

Lze proto uzavřít, že odvolací soud se od citované judikatury neodchýlil a jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ), jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, jenž zavinil, jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. S ohledem na to, že Ústavní soud České republiky nálezem ze dne 17. 4. 2013, sp.zn. , publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb. (s platností a účinností k 7. 5. 2013), zrušil , postupoval Nejvyšší soud při určení výše nákladů dovolacího řízení podle ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 1.500,- Kč ( , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 ), a z částky 378,- Kč představující 21% DPH ( ).

Proti tomuto rozhodnutí nelze podat opravný prostředek.Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 19. března 2014

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu