Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Nd 58/2014

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Podáním došlým Vrchnímu soudu v Olomouci dne 30. 1. 2014 (jímž na výzvu soudu doplnil svá tvrzení z odvolání ze dne 20. 10. 2013, doručeného Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 12. 2013) žalobce vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Táni Šimečkové, JUDr. Jaroslava Hikla a JUDr. Vojtěcha Brhela.

Jak se z celkového kontextu podává, pochybnosti o nepodjatosti označených soudců v dané věci žalobce dovozuje z jejich předchozí účasti na rozhodování v jeho záležitosti (viz rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2013, č. j. -146), podle žalobce jejich podjatost vyplývá ze skutečnosti, že „účelově, cíleně, vědomě odmítají cokoliv znějící ve prospěch žalobce. Tyto osoby totálně straní žalované straně a snaží se žalobce svou neblahou činností sofistikovaně ponížit, pokořit, okrást, fyzicky zlikvidovat.“ Žalobce má za to, že Vrchní soud v Olomouci měl rozsudek soudu prvního stupně označit za zmatečný a celé řízení zastavit.

Jak vyplývá z vyjádření soudců a soudkyně senátu 1Co Vrchního soudu v Olomouci, nikdo z nich nemá žádný poměr k věci, účastníky řízení nezná, nemá k nim ani k jejich zástupcům žádný vztah a nemá na věci osobní zájem.

Podle , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle nadřízený soud v senátě.

Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Okolnosti spočívající v rozhodování soudce v dřívější věci, jak plyne z ustanovení , samy o sobě důvodem pro vyloučení z projednávání a rozhodnutí být nemohou, a to ani tehdy, kdyby případná námitka nesprávného postupu nebo rozhodování ve věcech stejného či obdobného druhu byla opodstatněná.

Soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. října 2001, sp. zn. ) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se rozumí také situace, kdy soudce získal poznatky o věci jiným způsobem než z dokazování při jednání, v důsledku čehož je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. Případný závěr o podjatosti shora uvedených soudců by se musel opírat o existenci jejich vlastního konkrétně definovatelného zájmu na výsledku řízení.

V posuzovaném případě však žalobce žádné takové relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudců, neuvedl, a žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by tito soudci měli k projednávané věci či k účastníkům nebo jejich zástupcům poměr, neplynou ani z obsahu spisu. Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání, rozhodl, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. března 2014

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.

předseda senátu