Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 902/2013

32 Cdo 902/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. V. R., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Stavinohou, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 138/4, proti žalované LETASOL, spol. s r.o., se sídlem v Kunovicích, Letecká 1110, identifikační číslo osoby 49432541, zastoupené JUDr. Zlatavou Davidovou, advokátkou se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, o 1 464 886 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. července 2012, č. j. -428, takto:

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2011, č. j. -373, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1 464 886 Kč s příslušenstvím (výrok I.), změnil ho ve výroku o nákladech řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.), není přípustné podle ve znění účinném do 31. prosince 2012 – dále též jen „ “ (srov. bod 7. článku II., části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 7. října 2010, č. j. -281, který odvolací soud usnesením ze dne 31. ledna 2011, č. j. -310, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jakož i usnesením ze dne 21. listopadu 2011, č. j. -373, stejně – žalobu zamítl) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) téhož ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam) Nejvyšší soud nemá.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.

Nejvyšší soud nedospěl k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, neboť dovolatelem vymezené otázky určitosti a výkladu projevu vůle účastníků vyjádřené v bodě 5 přílohy č. 3 k dohodě ze dne 11. června 2001, v níž bylo sjednáno, že „Závazky vyplývající z osobní půjčky Ing. R. V. od p. K. ve výši 2 mil. Kč se po odečtení uhrazených a požadovaných částek zbytkem převede na firmu LETASOL. Firma LETASOL uzavře s p. K. splátkový kalendář.“, řešil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Závěru o určitosti závazků brání nejen to, že jednotlivé závazky nejsou nijak specifikovány (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2004, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz a podle jehož právního závěru požadavek „určitosti závazku“ je nutno vykládat ve smyslu jeho identifikace, a to takovým způsobem, aby nebyl zaměnitelný s jiným, dále usnesení téhož soudu ze dne 31. července 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 165, podle jehož právního závěru v rovině hmotněprávní lze identifikovat pohledávku rozmanitým způsobem, zejména uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi, včetně odkazu na event. titul, jímž byla přiznána; vždy však tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za týmž povinným), ale rovněž skutečnost, že z tohoto bodu přílohy nevyplývá jejich rozsah. Při kritice závěru odvolacího soudu, podle něhož z tohoto ujednání nelze dovodit dohodu o převzetí dluhu a jeho uznání, dovolatel zcela pominul, že projev vůle nemůže být vyložen v rozporu s jazykovým projevem (srov. , a dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2002, sp. zn. , a ze dne 25. září 2007, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici in www.nsoud.cz).

Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání pro nepřípustnost odmítl [ věta první a ].

K doplnění dovolání ze dne 11. ledna 2013 (č.l. 468 spisu) dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání, vymezené v

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou v částce 14 180 Kč podle věty první, , bodu 6. a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle téže vyhlášky, při připočtení náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 3 041 Kč podle

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 7. dubna 2014

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu