Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3259/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelky M. M., zastoupené JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, PSČ 140 00, za účasti Bytového družstva Kubus, se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 1017, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 26201810, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kochmanem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, o zaplacení 378.731,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. května 2012, č. j. -234, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu Kubus na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.245,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně, výrok II. o nákladech řízení změnil (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , (dále jen „“).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka však žádnou právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (241a odst. 2 písm. b/ ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že družstvo neporušilo žádnou právní povinnost, nemohlo tedy odpovídat za vznik případné škody (srov. , ).

Namítá-li dovolatelka, že jí družstvo způsobilo škodu tím, že jí znemožnilo byt užívat zamezením přístupu do bytu a nepovolením jeho rekonstrukce, napadá opačné skutkové závěry odvolacího soudu, podle kterých k takovému jednání ze strany družstva nedošlo, a uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení , k dispozici nemá a k jehož přezkoumání přípustnost dovolání založit nelze (srov. ustanovení ).

Ze stejného důvodu napadené rozhodnutí nečiní zásadně právně významným námitka nesprávnosti názoru odvolacího soudu, podle nějž byl byt obyvatelný, ani námitka, že dovolatelka stav bytu při jeho přebírání neznala a „protokol o předání a převzetí bytu ze dne 28. 3. 2002 byl pouze administrativním aktem“.

Nadto, posouzení otázky obyvatelnosti bytu je věcí úvahy soudu v nalézacím řízení. Tuto úvahu by dovolací soud mohl přezkoumat, jen kdyby byla zjevně nepřiměřená (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. , či ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. , která jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách tohoto soudu).

Taktéž při formulaci výhrad, podle nichž je (v návaznosti na výše uvedené) jednání družstva vůči dovolatelce diskriminační, šikanózní a v rozporu s dobrými mravy, dovolatelka zjevně vychází z jiného skutkového stavu než odvolací soud. Opět tak uplatňuje dovolací důvod dle , jenž u dovolání přípustného podle nemá k dispozici.

Výtkou, podle níž odvolací soud pochybil, když neprovedl všechny dovolatelkou navržené důkazy, dovolatelka poukazuje na případnou vadu řízení ve smyslu , která však nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu, a proto přípustnost dovolání ani jejím prostřednictvím založit nelze.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

Ty sestávají z odměny zástupce družstva za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. prosince 2012 – jejíž výše podle , bodu 6 a advokátního tarifu činí 9.820 Kč,- Kč, a z náhrady paušálních výdajů podle vyhlášky ve výši

300,- Kč. Společně s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.125,20 Kč tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži navrhovatelky celkem 12.245,20 Kč.

K důvodům, pro které byla odměna za zastupování určena podle advokátního tarifu, srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. března 2014

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu