Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3622/2013

U S N E S E N Í

a) JUDr. S. Ř., b) Ing. T. P.,

České republice – Ministerstvu financí,

se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 17, o zaplacení 12.183.276,64 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. dubna 2013, č. j. -98, takto:

I. Dovolání se odmítáII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Žalobci se jako spoluvlastníci bytového domu domáhali po žalované zaplacení náhrady za nucené omezení vlastnického práva. Obvodní soud pro Prahu 1 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. listopadu 2012, č. j. -70, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu na uložení povinnosti zaplatit žalobcům částku 12.183.276,64 Kč. Výrokem pod bodem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení a výrokem pod bodem III. o poplatkové povinnosti.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 17. dubna 2013, č. j. -98, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil. Výrokem II. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že se žalobcům neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek a výrokem III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti výrokům I. a III., podávají žalobci a) a b) dovolání, jehož přípustnost opírají o („“) a uplatňují dovolací důvod uvedený v Navrhují, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadených výrocích a rovněž zrušil rozsudek soudu prvního stupně.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němujsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. 12. 2013.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („“)]. V dané věci nebyly podmínky tohoto ustanovení naplněny; rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu a není důvod pro to, aby právní otázka byla řešena jinak.

Otázkou náhrady za nucené omezení vlastnického práva v souvislosti s tzv. regulovaným nájemným se Nejvyšší soud zabýval např. v rozsudku ze dne 23. dubna 2013, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 74/2013, a dále v rozsudku ze dne 23. října 2013, sp. zn. , uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Podrobně v nich rozebral, jakým způsobem a za jakých podmínek má být stanoven základ a rozsah nároku za nucené omezení vlastnického práva v souvislosti s tzv. regulovaným nájemným, jakož i otázkou promlčení. Při posuzování intenzity omezení vlastnického práva vycházel z premis, z nichž vychází judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Na tato rozhodnutí se pro stručnost odkazuje.

Pokud jde o promlčení uplatněného nároku, lze odkázat též na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 18/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Dovolatelé tvrdí, že uplatnění námitky promlčení bylo v rozporu s dobrými mravy. Tuto námitku vznesli již v nalézacím řízení a soudy se jí řádně zabývaly. Otázku, zda výkon určitého práva je v souladu s dobrými mravy je třeba posoudit individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem případu; řešení takové otázky nelze zobecnit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. C 7753). Dovolací soud je oprávněn učinit úvahu o rozporu právního úkonu (smlouvy) s dobrými mravy předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2009, sp. zn. , usnesení ze dne 21. června 2007, sp. zn. ). V dané věci není závěr o tom, že vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, zjevně nepřiměřený; odvolací soud vysvětlil, že žalobci měli dostatek času na to, aby nárok včas uplatnili. Lze připomenout i zásadu „vigilantibus iura scripta sunt“ (práva bdělých jsou chráněna – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ne 27. dubna 2006, sp. zn. , a řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu i Ústavního soudu).

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se žalovaný 4) domáhat výkonu rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.

předseda senátu