Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 217/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně První konkursní v.o.s., se sídlem v Praze 4, Severozápadní II č.32/306, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 26424568, proti žalované Institut regionálního a územního plánování s.r.o., se sídlem v Karlových Varech, Na vyhlídce 53, PSČ 360 21, identifikační číslo osoby 49791028, zastoupené Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Bělohorská 185/163, o zaplacení částky 7,495.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. -450, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. dubna 2012, č. j. -322, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 7,495.050,- Kč s příslušenstvím v tomto výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku) a uložil žalované povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve výši 299.800,- Kč (bod III. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Podle jeho obsahu dovolatelka shledává „dosud nevyřešenou otázku v odstoupení od smlouvy v souvislosti s insolvenčním řízením“. Dovolatelka citujíc ustanovení , o úpadku a způsobech jecho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, poukazuje na to, že „strany v případě odstoupení od smlouvy jsou si povinny vrátit si vzájemně poskytnuté plnění, nikoli, že jedna strana je povinna vrátit, co v rámci plnění smlouvy přijala“.

Dovolatelka se rovněž neztotožňuje s právním posouzením otázky přiměřenosti smluvní pokuty učiněné odvolacím soudem. Podle dovolatelky „nebylo až dosud o přiměřenosti smluvní pokuty rozhodnuto“.

Žalobkyně se k dovolání žalované dle obsahu spisu nevyjádřila.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak (viz ), je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže odvoláním napadené rozhodnutí je závislé na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo šlo o řešení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz ).

Dovolatelka dovolacímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která by v v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena.

Dovozuje-li dovolatelka s odkazem na , že v případě odstoupení od smlouvy jsou si strany povinny vrátit vzájemně poskytnuté si plnění, přehlíží, že podle skutkových zjištění soudů (které dovolacímu přezkumu nepodléhají), úpadce poskytl zálohu, druhý účastník smlouvy však plnění neposkytl.

Namítá-li dále dovolatelka, že „nebylo až dosud o přiměřenosti smluvní pokuty rozhodnuto“, je třeba odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2009, sp. zn. , s jehož závěry je rozsudek odvolacího soudu v souladu.

Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle pro nepřípustnost odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. února 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu