Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1987/2013

23 Cdo 1987/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně JIZERKA a.s., se sídlem Krnsko, Jizerní Vtelno 5, PSČ 294 31, identifikační číslo osoby 42715776, zastoupené JUDr. Jozefem Kovalčíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, proti žalované Europlant šlechtitelská spol. s r.o., se sídlem v Praze 9-Horní Počernice, Lhotská 2221/32, PSČ 193 00, identifikační číslo osoby 25141678, zastoupené JUDr. Františkem Scholzem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 16, o 1,038.226,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. března 2013, č. j. -301, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem, v pořadí druhým, ze dne 10. listopadu 2010, č. j. -196, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 14. února 2011, č. j. -206, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1,038.556,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

Odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 483.376,- Kč s příslušenstvím zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodl tak poté, co Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudkem ze dne 30. května 2012, č. j. -289, rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. května 2011, č. j. -246, v měnící části výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud vyšel ze závazného právního názoru dovolacího soudu (obsaženého ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu), podle něhož žalobkyně žalobou uplatnila dva nároky se samostatným skutkovým základem, když žalobkyně požadovala zaplacení částky 1,038.556,- Kč s příslušenstvím z titulu doplatku kupní ceny z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky a současně stejnou částku požadovala jako náhradu škody, která jí měla vzniknout porušením povinností žalovanou neodebrat smluvené množství vypěstovaných brambor a zaplatit za ně. Dovolací soud soudům nižšího stupně vytknul, že v projednávané věci si dostatečně neujasnily, o jaké nároky žalobkyně jde, když z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně neuplatnila eventuální ani alternativní petit (za který jej zřejmě soudy nižších stupňů při projednávání věci považovaly), ale dva kumulované nároky se samostatným skutkovým základem. Co se týče otázky povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy, a to „předat dispozice v místě a termínu plnění“, měl dovolací soud právní posouzení věci odvolacím soudem za neúplné, tudíž nesprávné, jelikož odvolací soud při svém hodnocení vycházel pouze z jazykového znění kupní smlouvy a nepoužil výkladová pravidla podle ustanovení , obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“).

Odvolací soud tudíž v souladu s výše uvedeným soudu prvního stupně uložil, aby si ve smyslu shora uvedeného ujasnil, o jaký nárok žalobkyně jde a poté se podle výsledku zkoumání znovu zabýval věcí samou. Dále uvedl, že soud prvního stupně nezkoumal obsah povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy, a to „předat dispozice v místě a termínu plnění“. Zavázal ho tedy, aby za použití výkladových pravidel podle ustanovení § 266 obch. zák. zjistil, co bylo obsahem uvedené povinnosti žalované.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Dovolateka namítá, že ze závazného právního názoru dovolacího soudu plynul pro odvolací soud jasný pokyn, že bude buď vycházet z obvyklé ceny brambor, jejíž výši zjistil soud prvního stupně jím provedeným dokazováním, nebo se od tohoto zjištění odchýlí, ale v tom případě musí sám provedené důkazy zopakovat. Odvolací soud však tak nepostupoval a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že má ujasnit, o jaký nárok dovolateli jde a poté se podle výsledku zkoumání zabývat věcí samou. Podle dovolatele soud prvního stupně měl za zřejmé, co je předmětem řízení, což lze vyrozumět z odůvodnění jeho rozhodnutí. Bylo prokázáno, že žalovaná nesplnila svůj závazek vyplývající z existující a platně uzavřené smlouvy, a to odebrat veškerou produkci brambor a zaplatit za ně obvyklou cenu v době realizace.

Žalovaná se k dovolání žalobkyně podle obsahu spisu nevyjádřila.

Pro dovolací řízení v této věci je rozhodný ve znění účinném od 1. ledna 2013, což se podává z bodů 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak (viz ), je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže odvoláním napadené rozhodnutí je závislé na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo šlo o řešení právní otázky, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (viz ).

Rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. listopadu, č. j. -196, ve znění opravného usnesení ze dne 14. února 2011, č. j. -206, v rozsahu částky 483.376,- Kč s příslušenstvím, bylo založeno na tom, že nebylo dostatečně objasněno, jaký nárok žalobkyně v řízení uplatňuje. Žalobkyně podle odvolacího soudu uplatnila dva nároky se samostatným skutkovým základem, když požadovala zaplacení částky 1,038.556,- Kč s příslušenstvím z titulu doplatku kupní ceny z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky a současně stejnou částku požadovala jako náhradu škody, která ji měla vzniknout porušením povinností žalovanou neodebrat smluvené množství pěstovaných brambor a zaplatit za ně. Odvolací soud současně ve vztahu k otázce povinnosti žalovanou ze smlouvy, a to „předat dispozice v místě a termínu plnění“, poukázal na nutnost aplikovat výkladová pravidla podle § 266 obch. zák. ke zjištění, co bylo obsahem povinnosti žalované označené jako „předat dispozice v místě a termínu plnění“.

Uvedené závěry odvolacího soudu vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. , kterým byl rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. května 2011, č. j. -246, v měnící části výroku zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání odmítnuto. Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci.

Směřuje-li dovolatelka podle obsahu dovolání své námitky do dalšího důvodu, pro něž bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, tedy, že odvolací soud dospěl k jiným skutkovým zjištěním, aniž by sám zopakoval dokazování, nebylo na řešení této otázky nyní přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně založeno.

Odvolací soud tak nepostupoval v rozporu s , když rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť shledal uvedené vady, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uložil soudu prvního stupně především vyjasnit, jaký je rozsah nároku žalobkyně a poté podle výsledku se zabývat případně věcí samou. Současně se vyjádřil k nutnosti aplikovat výkladová pravidla podle obch. zák. ke zjištění obsahu povinnosti žalované „předat dispozice v místě a termínu plnění“.

Dovolatelka tak dovolacímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle pro nepřípustnost odmítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v rozhodnutí, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s .ř.)

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. února 2014

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu