Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 245/2013

29 Cdo 245/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatelů a) Ing. V. R., a b) Ing. B. H., obou zastoupených Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně – Černých Polích, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, za účasti 1) ČSAD Ústí nad Orlicí, a. s., se sídlem v Ústí nad Orlicí, Třebovská 330, PSČ 562 00, identifikační číslo osoby 60108851, zastoupené JUDr. Jaroslavem Širmerem, advokátem, se sídlem v Jihlavě, Královský Vršek 4762/25, PSČ 586 01, 2) ICOM transport a. s., se sídlem v Jihlavě, Jiráskova 1424/78, PSČ 587 32, identifikační číslo osoby 46346040 a 3) Ing. I. P. H., CSc., zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, se sídlem v Brně – Černých Polích, tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, o jmenování znalce, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2011, č. j. -308, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 21. července 2010, č. j. -262, jmenoval Krajský soud v Hradci Králové k návrhu navrhovatelů a/ a b/, doručenému soudu dne 30. června 2010, soudní znalkyni Ing. I. P. H., CSc., znalkyní pro přezkoumání zprávy společnosti ČSAD Ústí nad Orlicí, a. s. (dále jen společnost“) o vztazích mezi ovládající osobou a ovládanou osobou a o vztazích mezi ovládanou osobou a ostatními osobami ovládanými stejnou ovládající osobou (propojené osoby) za rok 2009 (dále též jen „zpráva o vztazích“).

K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. května 2011, č. j. -308, zrušil usnesení soudu prvního stupně, řízení zastavil (výrok první) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok druhý).

Vyšel přitom z toho, že soud prvního stupně jmenoval k návrhu P. N. usnesením ze dne 13. srpna 2010, č. j. -13, znalcem k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami za rok 2009, vypracované společností, Ing. Jiřího Lysáka a že označené usnesení nabylo právní moci dne 25. srpna 2010.

Odvolací soud – cituje ustanovení a , (dále též jen „ “) a ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – uzavřel, že v téže věci již bylo pravomocně rozhodnuto. Není přitom významné, že návrh ve věci sp. zn. podal jiný navrhovatel než v projednávané věci. Soud prvního stupně měl sice návrh P. N. na jmenování znalce považovat za přistoupení k dříve zahájenému řízení (návrhem navrhovatelů a/ a b/). Nicméně jelikož tak neučinil, o návrhu P. N. rozhodl samostatně a rozhodnutí již nabylo právní moci, založil tím překážku věci rozsouzené. Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení v této věci zastavil ( ).

Proti usnesení odvolacího soudu podali navrhovatelé a/ a b/ dovolání, namítajíce naplnění dovolacích důvodů podle a navrhujíce, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a dále i rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 13. srpna 2010, č. j. -13.

Dovolatelé poukazují na to, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno (jejich návrhem) dříve než řízení ve věci sp. zn. , přičemž každý pozdější návrh (tj. i návrh P. N.) měl být v souladu s ustanovením § 66a odst. 12 obch. zák. považován za přistoupení do řízení ve věci sp. zn. . Soudní řízení vedené pod sp. zn. nemělo být pro překážku litispendence nikdy zahájeno a v jeho průběhu nemohlo dojít – pro nedostatek podmínek řízení – k vydání rozhodnutí ve věci samé. Jestliže k tomu již došlo, bylo třeba považovat dovolatele za účastníky řízení, doručit jim návrh pozdějšího navrhovatele k vyjádření a doručit jim i usnesení soudu prvního stupně vydané ve věci samé (pod sp. zn. ). Jelikož se tak nestalo, není toto usnesení pravomocné a již proto nemůže tvořit překážku věci rozsouzené.

Společnost ve vyjádření k dovolání namítla nedostatek aktivní věcné legitimace dovolatelů (neboť neprokázali, že jsou akcionáři společnosti s akciemi, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota přesahuje 3 % základního kapitálu společnosti), předčasnost jejich návrhu (jehož podání předcházelo zveřejnění oznámení o uložení zprávy o vztazích do sbírky listin obchodního rejstříku), jakož i subjektivní nepřípustnost dovolání (neboť dovolatelům bylo de facto vyhověno). Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a dovolatelům uložil nahradit její náklady dovolacího řízení.

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné podle

Podle § 66a odst. 12 obch. zák. každý společník nebo člen ovládané osoby má právo požádat soud, aby jmenoval znalce pro účely přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, a to do jednoho roku ode dne, kdy bylo zveřejněno oznámení o uložení této zprávy do sbírky listin. Na jmenování a odměňování znalce platí obdobně ustanovení § 59 odst. 3 s tím, že místně příslušným soudem je soud, v jehož obvodu je sídlo společnosti. Návrh každého dalšího společníka na jmenování znalce pro účely přezkoumání vztahů mezi propojenými osobami podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení, a to ode dne podání návrhu. Jakmile řízení o jmenování znalce bylo pravomocně skončeno jmenováním znalce, nejsou návrhy dalších oprávněných osob na jmenování znalce přípustné.

Ustanovení § 182 odst. 3 obch. zák. pak určuje, že akcionáři uvedení v § 181 odst. 1 mohou požádat soud, aby jmenoval znalce pro přezkoumání zprávy o vztazích mezi ovládanou osobou a propojenými osobami podle § 66a odst. 12, jsou-li pro to závažné důvody, i když nejsou splněny předpoklady uvedené v § 66a odst. 13.

Jak je patrné z citovaného ustanovení § 66a odst. 12 obch. zák., o jmenování znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vypracované ovládanou osobou za určité účetní období, lze vést pouze jedno soudní řízení, jež je zahájeno prvním návrhem v pořadí; návrh každého dalšího společníka (akcionáře) na jmenování znalce podaný dříve, než je řízení pravomocně skončeno, se považuje za přistoupení k řízení. Tím je ovšem vyloučeno, aby o návrzích dalších „navrhovatelů“ bylo vedeno samostatné „řízení“. Jinými slovy, zákon předpokládá toliko jediné řízení o jmenování znalce, v němž bude rozhodnuto jediným rozhodnutím (srov. dále důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2013, pod číslem 153).

V projednávané věci bylo řízení o jmenování znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami, vypracované společností za rok 2009, zahájeno návrhem dovolatelů (doručeným soudu prvního stupně 30. června 2010). Dovolatelům lze proto přisvědčit v tom, že s ohledem na § 66a odst. 12 obch. zák. nebyl (další) návrh o jmenování znalce, podaný P. N. (a vedený u soudu prvního stupně pod sp. zn. ) návrhem na zahájení řízení, ale podáním, jímž P. N. přistoupil do již dříve zahájeného řízení vedeného u téhož soudu v projednávané věci pod sp. zn. .

Tento další návrh neměl být samostatně projednán a rozhodnut. Usnesení ze dne 13. srpna 2010, č. j. -13, jímž soud prvního stupně jmenoval (k návrhu P. N.) znalcem k přezkoumání zprávy o vztazích Ing. Jiřího Lysáka, je postiženo zmatečností podle ustanovení , jelikož soud takto rozhodl o návrhu, kterého zde (vzhledem k úpravě obsažené v obch. zák.) není (srov. obdobně např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či výše citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Skutečnost, že takové zmatečné rozhodnutí bylo vydáno, však – lhostejno, zda je vydal jiný soudce než ten, jenž byl povolán v prvním stupni rozhodnout o původním (prvním) návrhu dovolatelů na jmenování znalce (což případně zakládá i zmatečnost dle ) – ono zmatečné rozhodnutí nezbavuje povahy rozhodnutí o podání, jež je přistoupením do řízení o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce, tedy rozhodnutí vydaného v rámci řízení o původním (prvním) návrhu na jmenování znalce.

Účastníky tohoto řízení jsou – vedle společnosti – všichni navrhovatelé, tedy i dovolatelé. Pakliže bylo o návrhu na jmenování znalce rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. srpna 2010, č. j. -13, mělo být toto usnesení doručeno všem účastníkům řízení ( ve spojení s ), tj. i dovolatelům.

Jak vyplývá z obsahu spisu (části vedené u soudu prvního stupně – nesprávně – pod sp. zn. ), usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. srpna 2010, č. j. -13, nebylo dovolatelům (jakožto účastníkům řízení) ke dni vydání napadeného rozhodnutí (20. května 2011) doručeno, v důsledku čehož jim ani nezačala běžet lhůta k podání odvolání ( ). Podle obsahu spisu pak dovolatelé k uvedenému dni ani nepodali proti usnesení soudu prvního stupně č. j. -13 odvolání.

Usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. srpna 2010, č. j. -13, tak ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo pravomocné ( ) a nezakládalo překážku věci pravomocně rozhodnuté ( ).

Právní posouzení předpokladů, za nichž soud zastaví řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ( , ) je tudíž nesprávné.

Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí podle část věty za středníkem zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. února 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu