Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2478/2013

25 Cdo 2478/2013

U S N E S E N Í

města Hodonín,

Freizeit - und Urlaubsanlagen Bohemia spol. s r. o.,

se sídlem v Praze 3, Biskupcova 1867/91, zastoupené JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, o 455.372,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti mezitímnímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2013, č. j. -232, takto:

Dovolání

se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. března 2012, č. j. -194, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 455.372,80 Kč, byl k odvolání žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2013, č. j. -232, změněn tak, že žaloba je co do základu důvodná. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dvě budovy ve vlastnictví žalované společnosti, nacházející se na frekventovaném místě v Hodoníně, byly dlouhodobě ve stavu bezprostředně ohrožujícím zdraví a život osob a majetek, žalobce provedl na své náklady jejich demolici a požaduje za ně náhradu. Úvahy soudu prvního stupně, jež ho vedly k zamítnutí žaloby, že v dubnu 2008 nebylo možno očekávat deště a mrazy, za nichž by došlo ke zřícení budov, odvolací soud shledal neopodstatněnými a dovodil, že demolice obou budov byla důvodně provedena za účelem předejití hrozící škodě, proto nárok žalujícího města na náhradu za vynaložené prostředky s demolicí související je podle § 417 a § 419 obč. zák. v základu opodstatněn.

Tento rozsudek napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle z důvodu, že odvolací soud se při řešení procesní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť v odvolacím řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně bez referování obsahu spisu a bez opakování důkazů provedených soudem prvního stupně a dospěl k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně, když vedlejší úvahy soudu prvního stupně o tom, zda klimatické podmínky v předmětném období nasvědčovaly samotnému zřízení budov, označil za nesprávné. Tento postup považuje za rozporný s ust. a s judikaturou dovolacího soudu (rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. ) i Ústavního soudu (nález ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. ), o tom, že chce-li se odvolací soud odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně učiněného na základě v řízení provedených důkazů předloženými listinami ve spojení s výpovědí účastníků řízení, je nutno, aby tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů. Dále namítá, že napadené rozhodnutí řeší otázku hmotného práva, jež dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně. Uvádí, že zákrok proti hrozící škodě podle a násl. obč. zák. musí být přiměřený okolnostem ohrožení, avšak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí se nezabýval otázkou, zda demolice byla skutečně jediným možným a přiměřeným způsobem zákroku proti hrozící škodě. Dovozuje, že situace v dané věci je skutkově odlišná od jiných situací řešených dovolacím soudem (sp. zn. , ), rozsudek odvolacího soudu považuje za nepředvídatelný, neboť odvolací soud neseznámil účastníky se svým odlišným právním názorem a nedal jim příležitost na něj skutkově a právně reagovat. Navrhla, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu, tak, že se žaloba na zaplacení 455.372,80 Kč s úrokem z prodlení zamítá.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „ “) – srov. čl. II bod 1 a 7

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Námitka, že odvolací soud v dané věci dospěl k jiným skutkovým zjištěním, než která učinil soud prvního stupně, není důvodná. Jak vyplývá z obsahu spisu, zejména z rozsudku odvolacího soudu a rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud vycházel přímo ze skutkových zjištění, jež soud prvního stupně učinil zejména z posudku Ing. Šmikmátora a z jeho vyjádření. Nejedná se o situaci, že by odvolací soud přehodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně a učinil z nich jiná skutková zjištění nebo že by z důkazů provedených soudem prvního stupně sám vyvozoval skutkové závěry, nýbrž podkladem rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci byla skutková zjištění soudu prvního stupně. Zásadní skutkový závěr, z něhož odvolací soud při rozhodnutí vycházel, že chátrající budovy byly dlouhodobě ve stavu bezprostředně ohrožujícím zdraví či život osob a majetek ve svém okolí, je shodný se zjištěním soudu prvního stupně. Úvahu soudu prvního stupně, že v dubnu 2008 klimatické podmínky nenasvědčovaly okamžitému zřícení budov, k němuž by u jedné budovy mohlo dojít v listopadu 2008 až únoru 2009, odvolací soud jako neopodstatněnou nepřevzal, neboť podle zjištění soudu prvního stupně demolice byla i z odborného hlediska doporučena jako nejlepší varianta prevenčního opatření. Postup odvolacího soudu, který zdůvodnil, která skutková zjištění soudu prvního stupně jsou pro právní posouzení věci z hlediska hmotného práva podstatná a která nikoliv, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2010, sp. zn. ). Otázkou, které opatření je vzhledem ke konkrétním okolnostem případu přiměřené k odvrácení hrozící škody smyslu § 417 obč. (zda provedená demolice či pouhé znepřístupnění budov), se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval, uvedl, že „nelze přisvědčit soudu prvního stupně v tom, že žalobce nebyl oprávněn přistoupit k demolici a že přiměřeným opatřením bylo pouhé znepřístupnění budov,“ a i s odkazem na odborné vyjádření Ing. Š. tento svůj závěr odůvodnil zejména polohou budov na frekventovaném místě ve městě a rozsahem jejich poškození.

Další námitky, týkající se neprovedení veškerých navržených důkazů, obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí a jiných vad řízení, nejsou podle způsobilým dovolacím důvodem.

Ani druhý uplatněný dovolací důvod není naplněn. Aplikace § 417 a násl. obč. zák. není v judikatuře dovolacího soudu neřešenou otázkou hmotného práva, jak je namítáno v dovolání, což vyplývá i z rozhodnutí soudů obou stupňů a z dovolání, kde jsou uvedeny odkazy na řadu rozhodnutí dovolacího soudu, a nezdůvodněná paušální námitka rozdílného rozhodování dovolacího soudu při aplikaci obč. zák. není naplněním dovolacího důvodu ve smyslu , když ani z dovolání není zřejmé, v jakých rozhodnutích má být určitá otázka hmotného nebo procesního práva vyřešena dovolacím soudem rozdílně. Pokud dovolatelka odvozuje právní posouzení věci podle obč. zák. od jiného skutkového stavu, než z jakého vycházel odvolací soud, pak nejde o mylnou aplikaci práva a o řešení právní otázky, nýbrž o otázku skutkových zjištění. Předpoklady přípustnosti podle splněny nejsou, neboť tyto námitky nesměřují proti nesprávné aplikaci či výkladu a násl. obč. zák., nýbrž proti skutkovým závěrům, na nichž je založeno rozhodnutí; není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné řešení otázky právní (srov. ).

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2014

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu