Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 15/2013

XY

-48

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka P. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. XY, o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. prosince 2012, č. j. XY, 1 VSOL XY, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání dlužníka usnesením ze dne 19. prosince 2012, č. j. XY, 1 VSOL XY, potvrdil usnesení ze dne 29. října 2012, č. j. XY, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zrušil oddlužení dlužníka P. M. (schválené usnesením ze dne 21. října 2011, č. j. ) a prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , a , o úpadku a způsobech jeho řešení () − uzavřel, že dlužník „neuvedením správné výše závazků do insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr a v důsledku toho dosáhl rozhodnutí o schválení oddlužení“; za této situace insolvenční soud zcela správně schválené oddlužení zrušil a rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem.

Přitom zdůraznil, že kdyby dlužník v návrhu na povolení oddlužení uvedl svůj závazek vůči věřiteli AD PROPERTY, s. r. o. (dále jen „společnost A“), byl by schopen ze svého příjmu uhradit za pět let nezajištěným věřitelům pouze 23,46 % (respektive, byl-li by insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty 22.89 %,) jejich pohledávek; hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by tak byla nižší než 30 % jejich pohledávek. Této skutečnosti si pak byl dlužník vědom, neboť poté, co společnost A pohledávku přihlásila a k jejímu přezkoumání bylo nařízeno zvláštní přezkumné jednání, předložil darovací smlouvu uzavřenou 27. září 2012, na základě níž se „dárce zavázal darovat dlužníkovi po dobu 48 měsíců a to počínaje měsícem listopad 2012, částku 9.447,- Kč“. K označené darovací smlouvě odvolací soud nepřihlédl, jelikož „je nutno vyjít pouze ze zajištěných příjmů, které měl dlužník k dispozici při podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, tj. ke dni 15. srpna 2011, neboť na základě těchto skutečností insolvenční soud požadované oddlužení dlužníkovi schválil“.

Dovolání dlužníka proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které může být přípustné pouze podle ustanovení a , , ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „“), Nejvyšší soud podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a podle něhož dlužník sledoval návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, je v souladu se závěry formulovanými v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , ze dne 28. března 2012, sen. zn. a ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněných pod čísly 14/2012, 112/2012 a 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Není totiž žádných pochyb o tom, že dlužník v seznamu závazků zamlčel svého zahraničního věřitele a že teprve poté, kdy společnost A v insolvenčním řízení (včas) přihlásila pohledávky ve výši 1,511.560,- Kč, předložil ke zvláštnímu přezkumnému jednání výše zmíněnou darovací smlouvu. Jinými slovy, se zvýšením příjmů (vědomě) vyčkával až do doby, než „zamlčený“ věřitel přihlásil svou pohledávku. O „opravdovou nápravu“ nepoctivého jednání ze strany dlužníka tak evidentně nešlo.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. února 2014

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu