Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3653/2013

U S N E S E N Í

V. H.,

O. K.,

zastoupenému JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, o ochranu osobnosti,

vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2013, č.j. -86,

takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Heleny Tukinské, advokátky se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka 1363/2, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. ledna 2013, č.j. -67, výrokem I. zamítl žalobu, aby se žalovaný písemně omluvil žalobkyni za podání žaloby o zbavení způsobilosti k právním úkonům s tímto textem: „Omlouvám se za podání žaloby o zbavení způsobilosti k právním úkonům ze dne 20. 9. 2006 k Okresnímu soudu v Teplicích vedené pod spisovou značkou , výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 500.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle (dále jen „obč. zák.“) a výrokem II. (správně III.) rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. dubna 2013, č.j. -86, podle (dále jen „“) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním a právním posouzení věci soudem prvního stupně. Konstatoval, že v podání návrhu na zbavení způsobilosti žalobkyně k právním úkonům nebyl shledán exces v jednání žalovaného, který by bylo možné považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně. Současně i jednání žalovaného, vztahující se k rozvodovému řízení účastníků, pak posoudil jako soud prvního stupně, a to jako žalovaným realizované využití zákonných procesních prostředků. Žalobkyní tvrzené řádné neplnění vyživovací povinnosti a týrání její osoby pak byly vyvráceny zamítnutím návrhu žalobkyně, podaným u Policie ČR.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobkyně dne 8. července 2013 a právní moci nabyl 9. července t.r.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 7. září 2013 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť má za to, že dovolací soud posuzuje předmět dovolání rozdílně. Dále namítá, že bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1,2 a 3d, které zaručuje právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.

Z uvedených důvodů proto dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil, a aby jejímu dovolání bylo vyhověno.

K dovolání se vyjádřil žalovaný. Uvedl, že podle jeho názoru je dovolání žalobkyně zcela nedůvodné a navrhl jeho zamítnutí eventuálně odmítnutí a požádal, aby mu byla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013. Poté se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podaného dovolání.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ).

Ač dovolatelka opírá přípustnost svého dovolání o ustanovení s tím, že podle jejího názoru „dovolací soud posuzuje předmět dovolání rozdílně“, nijak tuto tvrzenou skutečnost neupřesňuje, naopak podstatnou část dovolání nepřípustně směřuje pouze do oblasti konkrétních skutkových zjištění.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud s přihlédnutím k ustanovení a 2 dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení úspěšnému žalovanému vznikly účelně vynaložené náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, v souvislosti s jedním úkonem právní služby (sepis vyjádření k dovolání). , kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna , byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. , s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna v částce 3.100,- Kč byla stanovena podle , ., , vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. č. , kterou se mění (srov. Čl. II vyhl. č. ), neboť úkon byl učiněn po 1. lednu 2013. Žalovanému dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle , ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3.400,- Kč. Rovněž mu náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle , tj. 714,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení žalovaného tak činí 4.114,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. března 2014

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu