Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4040/2013

U S N E S E N Í

L. B.,

Moskevská 1587 s. r. o.

se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 1587/70, identifikační číslo: 279 80 570, zastoupené Mgr. Romanem Šlechtou, advokátem se sídlem Karlovy Vary, T. G. Masaryka 58/34, o zaplacení 1,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. července 2013, č. j. -172, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.246,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Tomáše Ficnera, Ph.D., advokáta se sídlem Karlovy Vary, Bělehradská 1042/14.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 16. června 2011, č. j. -51, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1,000.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 24. července 2013, č. j. -172, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil, v nákladovém výroku II. jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Rozhodl tak poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. dubna 2013, č. j. -125, zrušil jeho předchozí rozsudek ze dne 7. listopadu 2011, č. j. -99.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „“ (srov. čl. II bod 2. přechodných ustanovení ), spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky, zda je výkon práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. , z něhož cituje.

Žalovaná se mylně domnívá, že odvolací soud vyslovil právní názor, že výkon práva na zaplacení smluvní pokuty nemůže být - obecně vzato - v rozporu s dobrými mravy, a že se posouzením otázky, zda žalobcův výkon práva na zaplacení smluvní pouty je či není v rozporu s dobrými mravy, vůbec nezabýval. Odvolací soud sice okolnost, že žalobce provedl v kupní smlouvou převedeném nebytovém prostoru rozsáhlou rekonstrukci vyžadující nové kolaudační rozhodnutí, jíž žalovaná argumentovala ve prospěch úvah o bezvýznamnosti ujednání o vlastnostech nebytového prostoru v kupní smlouvě, nepovažoval za významnou pro posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě, zároveň však vyslovil, že tato okolnost nemůže vést ani k závěru, že výkon práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty je v posuzovaném případě v rozporu s dobrými mravy.

Dovolání žalované není přípustné, neboť to, že v konkrétní věci soud neshledal výkon práva na zaplacení smluvní pokuty v rozporu s dobrými mravy, ještě neznamená, že se odchýlil od judikatury dovolacího soudu, která dovodila, že výkon takového práva může být v rozporu s dobrými mravy; vždy záleží na posouzení specifických okolností, na nichž daný případ spočívá.

Dovolací soud opakovaně vyslovil, že ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (viz ), patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Pro použití korektivu „dobré mravy“ zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet; vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , nebo ze dne 29. 7. 2002, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 7. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. , a ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ve svazku 10, ročník 1998, pod č. 14). Není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 5/2002, dále jen „R 5/2002“).

Odvolací soud, byť své úvahy blíže nerozvedl, z intencí tohoto výkladu nepochybně vycházel a při rozhodování posuzované věci z ustálených judikaturních závěrů nevybočil. Smluvní pokuta zajišťovala závazek žalované převést na žalobce předmět koupě mající smluvně vymíněné vlastnosti (tj. že prodávaná nebytová jednotka je kolaudována jako restaurace), přičemž žalovaná smluvní pokutou zajištěný závazek nesplnila. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že samotná okolnost, že žalobce provedl v nebytovém prostoru rozsáhlou rekonstrukci vyžadující nové kolaudační rozhodnutí, nemůže vést - sama o sobě - k závěru že výkon práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty je v rozporu s dobrými mravy. Nelze ztrácet ze zřetele, že smluvní závazek (a ujištění) žalované, že na žalobce převádí nebytový prostor, který je kolaudován jako restaurace, se posléze ukázalo nepravdivým. Přitom ujištění, že nemovitost má žalobcem vymíněnou vlastnost, nepochybně našlo vyjádření ve výši sjednané kupní ceny. I přesto, že žalovaná si musela být vědoma, že její ujištění je nepravdivé, zajistila - v rámci smluvní volnosti (§ 2 odst. 3 obč. zák.) - svůj závazek smluvní pokutou. S přihlédnutím k těmto souvislostem nelze shledat výkon práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty za šikanózní a v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.

Výtkami, že odvolací soud nepřihlédl ke skutečnostem, jež nastaly až po rozhodnutí soudu prvního stupně, a že neprovedl žalovanou navržený důkaz zprávou stavebního úřadu Magistrátu města Karlovy Vary, se nemohl dovolací soud zabývat, neboť nevystihuje jediný v úvahu přicházející dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

Ani výhrady, že odvolací soud po zrušení jeho rozsudku ze dne 7. 11. 2011, č. j -99, dovolacím soudem se omezil jen na převzetí interpretace obsahu ujednání obsaženého v článku V. bodech 3. a 1. smlouvy dovolacím soudem, že se nevypořádal s její skutkovou argumentací mířící proti zjištění, že vůle smluvních stran projevená v kupní smlouvě nesměřovala ke sjednání závazku žalované předat žalobci nebytovou jednotku, která bude zkolaudována jako restaurace, a nesměřovala ani ke sjednání smluvní pokuty, a že neprovedl navržené důkazy, nevystihují způsobilý dovolací důvod. Ve skutečnosti zpochybňují správnost zjištěného skutkového stavu věci, na jehož základě odvolací soud věc právně posoudil. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu není totiž zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud.

Nejvyšší soud dovolání, které není přípustné, podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzované věci odůvodněn ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. března 2014

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu