Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1486/2013

21 Cdo 1486/2013

U S N E S E N Í

M. K.,

za účasti

1) B. K.

, zastoupeného JUDr. Annou Císařovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Křivoklátská č. 258,

2) P. K.

, zastoupeného JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 58, a

3) L. K.,

zastoupeného JUDr. Annou Císařovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Křivoklátská č. 258, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. června 2012, č. j. -395, takto:

I. Dovolání P. K.

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání P. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25.6.2012, č.j. -395, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5.5.2011, č.j. -325 (kterým soud prvního stupně potvrdil, že majetek zůstavitelky M. K. nabyli B. K., P. K. a L. K. každý jednou třetinou a rozhodl o odměně notářky a náhradě nákladů řízení), a jímž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “], neboť soud prvního stupně nerozhodl o vypořádání dědictví jinak než ve svém dřívějším usnesení ze dne 25.2.2009, č.j. -254, které bylo zrušeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26.2.2010, č.j. -270, když navíc odvolací soud zrušil dřívější usnesení soudu prvního stupně z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu, aniž jej zavázal právním názorem pro rozhodnutí ve věci samé. Dovolání P. K. nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení

Odvolací soud při posouzení nedůvodnosti započtení darů - spoluvlastnických podílů zůstavitelky na movitých věcech (míchačce, cirkulárce, pile, autogenní svářecí soupravě a vibrační brusce) na dědický podíl L. K. v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení § 484 větu druhou obč. zák. v souladu se zákonem i ustálenou judikaturou soudů (srov. např. právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 144, roč. 2009, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.3.2013, sp. zn. ). Odvolací soud správně přihlédl zejména k míře zvýhodnění obdarovaného dědice L. K., když hodnota těchto darů činila podle ocenění P. K. 6.750 Kč.

Podstatou ostatních námitek P. K. (zejména že soudy „zhodnotily důkazy v rozporu se skutkovým stavem“; že „o půjčky mohlo jít tak v prvních dvou případech“ a že „dále se jednalo jen o předávání peněz s jasným výhledem na jejich nenávratnost“) je nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž usnesení odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil) vychází [ohledně závěru, že „zůstavitelka v průběhu života poskytovala (i se svým manželem) oběma synům různé finanční částky jako půjčky, avšak nejednalo se o dary“; že „B. K. byl jako manžel zůstavitelky nejlépe informován o tom, zda a jaké dary obdrželi synové, neboť se vesměs mělo jednat o nakládání se společnými prostředky obou manželů za trvání manželství“, a že o tvrzení B. K. „není důvod pochybovat“; že „svědek J. vypovídal pouze o tom, co se dozvěděl právě od B. K.“; že „předložená dohoda o převodu členských práv a povinností z roku 1994 neprokazuje, že by L. K. nabyl členský podíl v bytovém družstvu bezplatně“; že „v době převodu se vycházelo ze zůstatkové hodnoty členského podílu, která v tomto případě činila asi 28.000,- Kč“, že „to odpovídá tehdy srovnatelným případům“ a že „P. K. neprokázal, že by za následný převod členského podílu na třetí osobu L. K. obdržel 2,000.000,- Kč, ani nevyvrátil tvrzení B. K. a L. K., že po převodu členského podílu na nové nabyvatele byla získaná částka předána zůstavitelce a jejímu manželovi“]. Podstatou těchto námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil. Námitky P. K. v tomto směru nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení

Dovolatel dále uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (namítá, že „řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“), aniž by však namítanou vadu blíže specifikoval.

Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání P. K. podle ustanovení K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a podle ustanovení totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).

Konečně ani námitka P. K. ohledně započtení kamen Bullerjan v hodnotě „více než 20.000 Kč“ na dědický podíl L. K. není opodstatněná, neboť sám P. K. v dovolání uvedl, že se jedná o „jeho“ kamna, přičemž již tato skutečnost vylučuje možnost darování ze strany zůstavitelky.

Protože dovolání P. K. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť P. K. s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a dalším účastníkům v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. března 2014

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu