Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3415/2013

29 Cdo 3415/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobců a) Ing. J. D., b) Ing. A. P., a c) P. Ř., všichni zastoupeni Mgr. Ing. Ludvíkem Juřičkou, advokátem, se sídlem v Brně, Hilleho 1843/6, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. V. B., zastoupenému Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, PSČ 150 00, o zaplacení částky 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. května 2013, č. j. -357, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. března 2011, č. j. -256, uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců 125.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (výroky I. až III.), zamítl žalobu v části, v níž se každý ze žalobců domáhal zaplacení dalších 124.999,33 Kč s příslušenstvím (výroky IV. až VI.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců i žalovaného potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soudu podle ustanovení a 2 , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání, které není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

Dovolatel Nejvyššímu soudu totiž nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí a jež by splňovala předpoklady vymezené ustanovením

Vytýká-li odvolacímu soudu, že se nikterak nevypořádal s námitkou, podle níž ve věci rozhodoval nezákonný soudce, že žalobci určité skutečnost neprokázali, popř. určité skutečnosti ani netvrdili (a soud je ani nevyzval postupem podle ), a že soud „nerespektoval skutečnosti objektivně a nepochybně plynoucí z provedeného dokazování“, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení ; uvedené námitky tudíž dovolání přípustným nečiní.

Zpochybňuje-li pak dovolatel výklad ujednání o smluvní pokutě, obsaženého ve smlouvách o převodu obchodního podílu, učiněný soudy nižších stupňů, vystihuje sice přípustný dovolací důvod, nicméně neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva ve smyslu , na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena (ač tento předpoklad přípustnosti dovolání ohlašuje).

Nehledě k tomu Nejvyšší soud shledává výklad ujednání o smluvní pokutě učiněný soudy nižších stupňů souladným s výkladovými pravidly určenými ustanoveními , , a , obchodního zákoníku, jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84 (v němž Ústavní soud zdůraznil prioritu výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady). K výkladu pojmu „skutečnosti obchodní povahy“ srov. dále i např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2001, sp. zn. , ze dne 17. ledna 2006, sp. zn. anebo ze dne 24. listopadu 2011, sp. zn. .

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. února 2014

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu