Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 891/2014

U S N E S E N Í

J. R.,

J. R.,

B., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, 616 00 Brno, Marie Steyskalové č. 62, proti žalované

M. K.,

B., zastoupené Mgr. Leošem Janouchem, advokátem, 110 00 Praha 1, Královodvorská č. 16, o vydání věcí), t a k t o :

I. Dovolání

s e o d m í t á

.

II. Žádný z účastníků řízení

nemá právo

na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í:

O žalobě žalobce, podané u soudu dne 23. 3. 1992, bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2013, č. j. -583. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo žalované uloženo vydat žalobkyni dům, pozemek parc. č. 165 (zastavěnou plochu a nádvoří), pozemek parc. č. 166/1 (zahradu) a pozemek parc. č. 166/2 (ostatní plochu), se všemi součástmi a příslušenstvím, v katastrálním území K., zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalované bylo uloženo zaplatit na účet Městského soudu v Brně na úhradu jím placených nákladů v tomto řízení 35.527,30 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.

O odvoláních žalobce i žalované proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2013, č. j. -523, změněn tak, že se zamítá návrh žalobce o vydání domu na pozemku parc. č. 165, pozemku parc. č. 166/1 a pozemku parc. č. 166/2, s příslušenstvím, v katastrálním území K. Žalované nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud shledal odvolání žalované důvodným a proto přistoupil podle ustanovení , písm. b), ke změně rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba žalobce byla zamítnuta.

Odvolací soud uváděl, že žalobce se domáhal vydání nemovitostí, které přešly na stát v roce 1981 v důsledku toho, že žalobce opustil území České republiky a pak došlo k tomu, že v trestním řízení soudním mu byl uložen trest propadnutí jeho majetku a došlo i k propadnutí majetku žalobcovy manželky J. R. Usnesením Městského soudu v Brně (sp. zn. ) bylo uvedené trestní stíhání zastaveno s tím, že J. R. a J. R. jsou účastni amnestie vztahující se k tomuto trestnímu řízení. Nemovitosti byly po uvedeném propadnutí státu tehdy převedeny na podnik Bytového hospodářství v Brně 1, který dne 21. 4. 1982 nemovitosti prodal E. a J. M. ze 71.769,- Kč (jak tato cena byla vyčíslena i posudkem znalce Ing. Jaroslava Bečváře). V průběhu soudního řízení došlo pak ke zjištěním, vyznívajícím k tomu, že kupující J. a E. M. (od nichž pak nemovitosti získala darovací smlouvou ze dne 10. 2. 1986 žalovaná M. K.) nebyly při nabytí nemovitostí protiprávně zvýhodněni z důvodu svého společenského postavení nebo nějaké funkce; bylo ovšem shledáno, že nemovitosti byly posléze prodány za cenu odpovídající tehdy platným cenovým přepisům, když novým zjištěním jejich cena byla vyčíslena postupně částkami 71.769,- Kč, 79.854,- Kč, 88.925,- Kč, respektive až 115.891,- Kč.

Odvolací soud zdůrazňoval, že při zjišťování skutkových okolností v tomto řízení postupoval v souladu s tím, co mu v tomto smyslu bylo uloženo rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 12. 12. 2012 (28Cdo 1515/2012 Nejvyššího soudu). Tímto postupem v řízení dospěl odvolací soud k závěru, že tu není založen restituční důvod podle , o mimosoudních rehabilitacích, co do vydání nemovitostí, o něž šlo v tomto soudním řízení.

Proto odvolací soud přistoupil podle ustanovení ke změně rozsudku soudu prvního stupně, tak že zamítl žalobní návrh žalobce, aby žalované bylo uloženo vydat žalobci nemovitosti v katastrálním území K. (t. j. dům na pozemku parc. č. 165, pozemek parc. č. 165, pozemek parc. č. 166/1 a pozemek parc. č. 166/2 s příslušenstvím).

O nákladech řízení uváděl odvolací soud, že jeho výrok o těchto nákladech se opírá o ustanovení a a zčásti také o ustanovení . O povinnosti žalobce hradit státu – Městskému soudu v Brně náklady placené tímto soudem v tomto řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 31. 10. 2013 advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo dne 13. 12.2013 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v . Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2013 (sp. zn. Krajského soudu v Brně) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení a k novému rozhodnutí.

Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení (v jeho nynějším znění upraveném od 1. 1. 2013), neboť je toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu v této právní věci závisí na vyřešení otázky, která je v rozhodování dovolacího soudu posuzováno rozdílně a že v tomto případě odvolací soud svým rozhodnutím ze dne 15. 10. 2013 se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolatel poukazoval na to, že v daném případě vycházel odvolací soud z rozsudku dovolacího soudu ze dne 12. 12. 2012 (28Cdo 1615/2012 Nejvyššího soudu), který byl v této právní věci vydán v důsledku dovolání podaného žalovanou M. K. Podle názoru dovolatele je rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2013, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, „zatíženo právními závěry uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 12. 12. 2012, které se odklání od ustálené judikatury dovolacího soudu a dopad těchto závěrů má vliv na věcnou nesprávnost rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2013 (sp. zn. Krajského soudu v Brně). Dovolatel ve svém dovolání dovozoval, že podle jeho názoru v rozsudku dovolacího soudu ze dne 12. 12. 2012 došlo jednak „ k nedůvodnému a nesprávnému zasahování do skutkových zjištění obecných soudů“, dále rozsudek ze dne 12. 12. 2012 „dospívá k nesprávnému právnímu závěru, že naplnění jen jedné z podmínek zakotvených v , konkrétně nabytí věci v rozporu s tehdy platnými předpisy, není pro přiznání nároku dostatečné“ a podle názoru dovolatele citované rozhodnutí dovolacího soudu má i důsledky porušení práva účastníka na zákonného soudce, když tu, podle názoru dovolatele, mělo být dovolací řízení přerušeno a věc měla být tříčlenným senátem Nejvyššího soudu předložena velkému senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššímu soudu k jeho rozhodování. Citované rozhodnutí dovolacího soudu se, podle názoru dovolatele, rozcházelo s konstantní judikaturou i v tom, že jím nebylo chápáno jako protiprávní zvýhodnění ve smyslu ustanovení ani nedodržení směrnice Ministerstva financí č. 10 z roku 1964, které v bodu 2 stanovovaly, že „rodinný domek se prodá tomu občanovi, aby prodejem byl uspokojen i společenský zájem za daných okolností nejdůležitější“. Dovolatel ve svém dovolání konstatoval, že odvolací soud ve svém rozsudku posoudil věc podle odpovídajícího ustanovení , ale na rozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně, není v jeho rozhodnutí rozhodnutím založeným na důkazech hodnocených důsledně v intencích ustanovení , nýbrž je „účelovou apologetikou zájmu žalované, zatíženou nesprávných názorem a desinterpretací ustálené judikatury dovolacího soudu“.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo třeba posoudit podle ustanovení v jeho znění účinném od 1. 1. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posuzována jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podal pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Nesprávné právní posouzení věci soudem je dáno zejména tím, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, text na str. 13/45/).

V daném případě odvolací soud posoudil ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2013 projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , , , , a , o mimosoudních rehabilitacích.

V dovolání dovolatele nebylo vytýkáno rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2013 (sp. zn. Krajského soudu v Brně), že by jím projednávaná právní věc byla posouzena podle nesprávného právního postupu, nýbrž že toto rozhodnutí není založeno na důkazech, hodnocených důsledně v intencích ustanovení .

V rozsudku odvolacího soudu i v dovolání dovolatele bylo konstatováno, že odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 15. 10. 2013 (sp. zn. Krajského soudu v Brně) vycházel z právních závěrů dovolacího soudu ze dne 12. 12. 2012 ( Nejvyššího soudu), tedy ze závěrů, vyjádřených v předcházejícím zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu (ve smyslu ustanovení .

Za těchto uvedených okolností nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že tu jsou splněny zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení , tedy že by se odvolací soud při řešení otázek hmotného nebo procesního práva odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu; odvolací soud naopak při řešení otázek hmotného či procesního práva vycházel ve smyslu ustanovení z právních závěrů konkrétního zrušovacího rozhodnutí dovolacího soudu, vydaného v téže právní věci (srov. a ), od nichž se zásadně neodchyloval. Šlo o rozhodnutí dovolacího soudu, vydané týmž senátem Nejvyššího soudu (28Cdo) v roce 2012, od jehož závěrů se dovolací soud v tomto řízení o dovolání neodchyloval, neshledávaje pro to, přes námitky dovolatele, rozhodné důvody.

Dovolací soud proto neshledal dovolání dovolatelky proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 15. 10. 2013 (sp. zn. Krajského soudu v Brně) dovoláním přípustným ve smyslu ustanovení a přikročil svým usnesením k odmítnutí tohoto dovolání podle ustanovení a .

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 27. března 2014

JUDr. Josef Rakovský předseda senátu