Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1840/2013

21 Cdo 1840/2013

U S N E S E N Í

a) M. K.

, a

b) Mgr. V.

K.

, obou zastoupených JUDr. Miroslavem Chovancem, advokátem se sídlem ve Strážnici, J. Skácela č. 696, proti povinným

1) J. B.

, a

2) M. B.

, oběma zastoupených JUDr. Josefem Tuškou, advokátem se sídlem v Táboře, 9. května č. 678, pro 9.985,54 EUR s příslušenstvím, o návrhu povinných na zastavení exekuce vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2011 č.j. -582, takto:

Usnesení krajského soudu

se zrušuje

a věc

se vrací

Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Povinní se domáhali návrhy ze dne 14.6.2007, 20.6.2007, 27.6.2007, 27.11.2007, 14.12.2007 a 11.4.2008 zastavení exekuce, která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 8.2.2007 č.j. -110, k vymožení pohledávky ve výši 9.985,54 EUR s příslušenstvím. Uvedli, že oprávnění nemají na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok a že proto povinní podali v nalézacím řízení žalobu na obnovu řízení, žalobu pro zmatečnost, dovolání a ústavní stížnost. Exekuci je třeba zastavit z důvodu nevykonatelnosti exekučního titulu a proto, že je vedena nepřípustně pro úroky z prodlení z vymáhané částky ve výši 0,1 % denně za dobu po uhrazení jistiny pověřenému soudnímu exekutorovi.

Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 8.10.2009 č.j. -471 rozhodl tak, že "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6 ve spojení s exekučním příkazem pověřeného soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, ze dne 23.11.2005 č. j. 007 EX 2440/05-25 se v části jejího vedení prodejem nemovitostí ve společném jmění povinných, a to budovy na pozemku parcela č. 126, zahrada a pozemků parcela č. 1777/2, 1777/3, 1786/118, 1797, orná půda, vše zapsáno na listu vlastnictví č. 1739 pro obec a k. ú. S. u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, zastavuje", že "návrh povinných na částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného 1), nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, ve spojení s exekučním příkazem pověřeného soudního exekutora Mgr. Kamila Brančíka, Exekutorský úřad Hodonín, ze dne 21. 6. 2006 č.j. 007 EX 2440/05-46, se zamítá", že "návrh povinných ze dne 8.6.2007 na odklad exekuce, nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, se zamítá", že "návrh povinných na zastavení exekuce podle , nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, se zamítá", že "návrh povinných na zastavení exekuce podle pism. a) , nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, se zamítá", že "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, se v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9985,54 EUR ve výši 0,1 % denně od 2.12.2005 do 8.6.2007 zastavuje" a ve "zbývajícím rozsahu se návrh povinných na zastavení exekuce dle , nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, zamítá" a že "příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem, Exekutorský úřad Hodonín, Sadová 15, dne 1.10.2007 č.j. EX 2440/05-152 se mění tak, že náklady exekuce oprávněného se stanovují částkou 27.105,- Kč a náklady exekuce exekutora se stanovují částkou 135.136,- Kč". Rozhodnutí uvedené na předposledním místě soud prvního stupně zdůvodnil tím, že "exekuční soud není oprávněn přezkoumávat rozhodnutí nalézacího soudu" a že "podání žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost nemůže být důvodem pro zastavení řízení, když k zastavení exekuce by bylo možno přistoupit teprve po zrušení exekučního titulu v rámci výše uvedených opravných prostředků". Důvodným neshledal ani tvrzení povinných ohledně materiální nevykonatelnosti exekučního titulu, neboť jím byly povinnosti určeny zcela přesným a nepochybným způsobem; povinným bylo "uloženo společně a nerozdílně zaplatit konkrétní částku k rukám kteréhokoliv oprávněného a v přesně stanovené lhůtě". Soud prvního stupně zastavil exekuci v části jejího vedení pro příslušenství z vymáhané jistiny, a to za dobu do zaplacení jistiny učiněného povinnými dobrovolně k rukám soudního exekutora dne 1.12.2005, neboť dnem následujícím dluh dlužníka vůči věřiteli zanikl.

K odvolání účastníků Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25.5.2011 č.j. -582 usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výroku, kterým byl ve "zbývajícím rozsahu návrh povinných na zastavení exekuce dle , nařízené usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, zamítnut", a změnil ve výroku, kterým byla "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9985,54 EUR ve výši 0,1 % denně od 2.12.2005 do 8.6.2007 zastavena", tak, že se návrh povinných na zastavení exekuce v tomto rozsahu zamítá. Dospěl ke stejnému právnímu názoru jako soud prvního stupně v tom, že "veškeré výhrady směřující ke zpochybnění věcné správnosti exekučního titulu jsou nezpůsobilé k tomu, aby na podkladě námitek tohoto charakteru došlo k zastavení exekuce", protože soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Opodstatněnost návrhu povinných na zastavení exekuce neshledal ani v jejich námitce, že byla uhrazena celá vymáhaná pohledávka, její příslušenství, náklady nalézacího řízení a náklady exekuce, protože exekuce končí a pověření soudního exekutora zaniká vymožením pohledávky se vším, co k ní patří; z uvedeného důvodu se žádné rozhodnutí o zastavení exekuce pro vymožení pohledávky (jejího příslušenství) nevydává. Odvolací soud proto změnil usnesení soudu prvního stupně a zamítl návrh povinných na její zastavení i v části úroků z prodlení po zaplacení jistiny.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání. Namítli, že, vydal-li soudní exekutor dne 21.3.2006 exekuční příkaz č.j. 007 EX 2440/05-46 a dne 19.6.2007 exekuční příkaz č.j. 007 EX 2440/05-65, došlo k tomu "po zániku jeho pověření provádět exekuci", neboť dne 1.12.2005 celý dluh včetně celého příslušenství zaplatili. Protože soudní exekutor i přes tuto skutečnost neoprávněně vedl exekuci více způsoby, je jediným možným způsobem obrany povinných zastavení exekučního řízení. Povinní navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen " "), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že k doplnění dovolání podáním ze dne 5.6.2013 nelze přihlédnout, uplatnili-li v něm povinní v rozporu s ustanovením nové dovolací důvody po uplynutí dovolací lhůty, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení exekuce jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci zastavení exekuce, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí ve věci zastavení exekuce po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Povinní dovoláním - uvažováno podle jeho obsahu (srov. ) - napadají usnesení odvolacího soudu též ve výroku, kterým byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž byl návrh na zastavení exekuce zamítnut. Dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu v této části může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a , dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Protože dovolání může být podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]; z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], a z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ), lze - jak vyplývá ze znění ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a - rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a a b) Dovolací důvody uvedené v ustanoveních a totiž neslouží k řešení právních otázek, ale k nápravě nesprávného postupu soudu z hlediska zachování (dodržení) procesně právních předpisů a k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že odvolací soud dospěl ke skutkovému zjištění (a na něm založil své rozhodnutí), které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Protože pouze posouzení právních otázek, které byly v rozhodnutí odvolacího soudu řešeny, může vést k závěru o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce, nejsou dovolací důvody podle ustanovení a způsobilým podkladem pro úvahu dovolacího soudu, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a po právní stránce zásadní význam.

Proti výroku, jímž byl změněn výrok usnesení soudu prvního stupně, kterým byla "exekuce proti povinným, nařízená usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4.8.2005 č.j. -6, v části jejího vedení pro úroky z prodlení z částky 9985,54 EUR ve výši 0,1 % denně od 2.12.2005 do 8.6.2007 zastavena", tak, že se návrh povinných na zastavení exekuce v tomto rozsahu zamítá, je dovolání přípustné podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a Dovolání je přípustné podle ustanovení 238a odst. 1 písm. c), a rovněž proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku, kterým byl návrh povinných na zastavení exekuce "ve zbývajícím rozsahu" zamítnut, neboť otázku postupu soudu v případě, že vymáhaná částka byla zaplacena dříve, než byly vydány exekuční příkazy k jejímu vymožení, vyřešil odvolací soud jinak, než jak je posuzována v judikatuře dovolacího soudu.

Vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce nemá paušálně (vždy) za následek zánik exekuce (jako celku). Z ustanovení § 51 písm. c) exekučního řádu vyplývá, že v takové situaci zaniká pouze pověření exekutora provedením exekuce; závěr, že okolnost uvedená v ustanovení § 51 písm. c) exekučního řádu má rovněž (vždy) za následek zánik exekuce jako celku, nelze ze zákona dovodit. Nelze totiž vyloučit, že exekutor vydal více exekučních příkazů postihujících různé majetkové hodnoty a že tedy prováděl exekuci více způsoby (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.7.2007 sp. zn. , uveřejněné pod č. 97 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Ve stanovisku ze dne 15.2.2006 sp. zn. , uveřejněném pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, Nejvyšší soud v bodě IV. vyložil, že exekuce, v níž bylo vydáno více exekučních příkazů, se podobá situaci více současně vedených výkonů rozhodnutí, jež se liší jen způsobem výkonu a v němž nucené vymožení peněžitého plnění vede k faktickému ukončení výkonu, v němž se tak stalo, pro ostatní však zakládá důvod k jejich ukončení zastavením výkonu rozhodnutí podle ustanovení . Pouze v případě, že exekuce byla vedena na základě exekučního příkazu jen jediným způsobem, má vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce v rámci tohoto způsobu za následek nejen zánik pověření soudního exekutora, ale též zánik exekuce jako takové. Z uvedeného vyplývá, že, byla-li v projednávané věci (podle tvrzení povinných) celá pohledávka včetně příslušenství uhrazena na účet soudního exekutora dne 1.12.2005, neměl soudní exekutor právo provádět exekuci dalšími exekuční příkazy různými způsoby exekuce; kdyby tak přesto učinil, je nutné postupovat podle ustanovení a exekuci zastavit. V případě exekuce, která již zanikla (například proto, že byla provedena), k řízení o návrhu na její zastavení nejsou podmínky a toto řízení musí být podle ustanovení a zastaveno.

Odvolací soud v projednávané věci v rozporu s uvedenými východisky návrh povinných na zastavení exekuce zamítl, aniž by zkoumal, zda soudní exekutor po provedení exekuce exekučním příkazem (či příkazy) dále pokračoval v jejím provádění. Kdyby tomu tak bylo, měl exekuci prováděnou těmito způsoby podle ustanovení zastavit, případně měl řízení o návrhu povinných na zastavení exekuce zastavit pro nedostatek podmínky řízení. Odvolací soud tedy nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů, od které se nemá dovolací soud důvod odchylovat.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (srov. část věty za středníkem ) a věc vrátil odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Brně) k dalšímu řízení (srov. věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. , část první věty za středníkem a větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. března 2014

JUDr. Ljubomír Drápal

předseda senátu