Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2737/2012

21 Cdo 2737/2012

U S N E S E N Í

Ing. JUDr. M. K.

, proti žalované

České republice - Ministerstvu spravedlnosti

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o 109.666,- Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2009, č. j. -141, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (ve věci Obvodního soudu pro Prahu 2 vedené pod sp. zn. ), o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2011, č. j. -209, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2011, č. j. -209, jímž bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2011, č. j. -189 (kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009, č. j. -141, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení), a dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení , a , [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , , , neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

V posuzovaném případě žalobce v žalobě pro zmatečnost napadl rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009, č. j. -141, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 4. 2008, č. j. -114, ve znění usnesení ze dne 12. 5. 2008, č. j. -116 (o zamítnutí žaloby o zaplacení 109.666,- Kč), a to z důvodu uvedeného v ustanovení ; z pohledu tohoto zmatečnostního důvodu také soudy věc posuzovaly.

Podle ustanovení žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se podle ustálené judikatury soudů (srov. například usnesení býv. Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 1992, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1993, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 1 v časopise Soudní judikatura, roč. 1997) rozumí – jak správně uvádí v napadeném usnesení také odvolací soud - postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu zákon přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O zmatečnost ve smyslu ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli při vlastním rozhodování soudu.

Závěr odvolacího soudu, že ve skutečnostech namítaných žalobcem v žalobě pro zmatečnost nelze spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení , neboť žalobce

-

jak je zřejmé z obsahu protokolu o jednání Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn.

(u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. )

-

měl možnost uplatnit všechna svá procesní práva, která mu jako účastníku řízení dává,

je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, na níž nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.

Námitky žalobce v dovolání, jimiž zpochybňuje obsah protokolu o jednání městského soudu ze dne 24. 3. 2009, nejsou důvodné.

Otázku povahy a náležitostí protokolu o jednání Městského soudu v Praze konaného dne 24. 3. 2009 - je třeba i v současné době posuzovat podle zákona , , ve znění pozdějších předpisů účinných do 30. 6. 2009 – dále jen „ ve znění účinném do 30. 9. 2009“.

O úkonech, při nichž soud jedná s účastníky nebo provádí dokazování anebo vyhlašuje rozhodnutí, se sepisuje protokol. V protokolu se zejména označí projednávaná věc, uvedou se přítomní, vylíčí se průběh dokazování a uvede se obsah přednesů, poučení poskytnutá účastníkům, výroky rozhodnutí a vyjádření účastníků o tom, zda se vzdávají odvolání proti vyhlášenému rozhodnutí; nahrazuje-li protokol podání, musí mít též jeho náležitosti ( věty první ve znění účinném do 30. 6. 2009).

Předseda senátu opraví v protokolu chyby v psaní a jiné zřejmé nesprávnosti. Předseda senátu také rozhoduje o návrzích na doplnění protokolu a o námitkách proti jeho znění ( ve znění účinném do 30. 6. 2009).

Protokol o jednání, který obsahuje zákonem stanovené náležitosti, je podle ustanovení veřejnou u. Účastník, který tvrdí opak oproti údajům uvedeným ve veřejné ě, je proto povinen svá tvrzení prokázat a na něm tedy spočívá důkazní břemeno (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 1998, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6 v časopise Soudní judikatura, roč. 1999, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 171 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).

V posuzovaném případě obsahuje protokol o jednání před Městským soudem v Praze, které se konalo dne 24. 3. 2009, všechny předepsané náležitosti, přičemž z jeho obsahu žádná ze skutečností, jež dovolatel tvrdí, nevyplývá. Nepodává se z něj především, že by nebyla podána zpráva o dosavadním průběhu řízení podle ustanovení (naopak je v něm uvedeno, že bylo „postupováno podle “), že by se žalobce nemohl k projednávané věci vyjádřit (z protokolu je zřejmé, že možnosti vyjádřit se - včetně přednesu závěrečného návrhu - využil), ani to, že by mu bylo bráněno v přednesu nových skutečností a důkazů; žalobce však žádné důkazy nenavrhoval a ke čtenému listinnému důkazu „výpisy o parcele 82/7 pořízené internetovou cestou“ se nevyjádřil.

Měl-li u jednání přítomný žalobce za to, že protokol o jednání odvolacího soudu neodráží věrně děj v jednací síni, bylo to důvodem k uplatnění námitky do protokolace, o které by byl městský soud povinen rozhodnout; povahou věci je přitom dáno, že takovou námitku mohl žalobce, který se jednání zúčastnil, uplatnit nejpozději do skončení tohoto jednání. Podle obsahu zkoumaného protokolu však žalobce takovou námitku neuplatnil.

Tvrzení žalobce v dovolání, že údaje v protokolu o jednání městského soudu „jsou v rozporu s pravdou“, a ve vztahu ke čtenému listinnému důkazu, že „žádné čtení nebylo“, které zůstalo neprokázané, na uvedených závěrech není způsobilé cokoliv změnit. Jestliže žalobce až v dovolání přichází s návrhem na provedení důkazu výslechem svědka (k uvedeným skutečnostem), přehlíží, že podle ustanovení v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy.

Způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce nemůže být ani námitka žalobce proti postupu městského soudu před vydáním žalobou pro zmatečnost napadeného rozsudku, spočívající v tvrzení o „ignorování “ předsedkyní senátu městského soudu JUDr. Evou Zatočilovou „ve věci smlouvy o smlouvě budoucí“, neboť tím uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení ; nesplnění poučovací povinnosti nepředstavuje nesprávný postup soudu, kterým byla účastníku ve smyslu ustanovení odňata možnost jednat před soudem, ale jen vadu řízení, která by mohla mít (kdyby byla důvodná) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K okolnostem, uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení však nemůže být – jak je zřejmé již ze znění ustanovení – při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto.

Správný je i závěr odvolacího soudu ve vztahu k nesprávnému (neúplnému) poučení o dovolání, které bylo dáno účastníkům v původním řízení – v písemném vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009, č. j. -141. Nesprávné poučení městského soudu o dovolání poskytnuté účastníkům v původním řízení nelze považovat za zmatečnostní vadu podle ustanovení

Další námitky uplatněné žalobcem v dovolání již nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují pouze nesouhlas dovolatele s rozsudkem napadeným zmatečnostní žalobou a s jemu předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 4. 2008, č. j. -114, ve znění usnesení ze dne 12. 5. 2008, č. j. -116, a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; nejsou tedy způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení , ,

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. března 2014

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu