Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1474/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce R. E. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/16, identifikační číslo organizace 00025429, o zaplacení 100.000,- Kč, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. června 2012, č.j. – 183, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2012, č.j. – 183, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. ledna 2012, č.j. – 164, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, jež měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalované, když žalobci byla odepřena dne 11. 7. 2010 návštěva rodičů ve vazební věznici Pankrác. Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrzující výrok odůvodnil závěrem, že nemůže jít k tíži žalované, že si rodiče žalobce nevyzvedli doporučenou zásilku informující je o změně hodiny návštěvy žalobce ve vazební věznici; nešlo tak o nesprávný úřední postup žalované, a proto nedošlo ani k žádnému porušení práva žalobce.

Proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání (dále jen „dovolatel“) k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), když má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Otázku zásadního právního významu dovolatel formuloval tak, zda lze při zjišťování skutkového stavu vycházet z rozhodnutí orgánu správy věznice (tj. orgánů Vězeňské služby ČR) či orgánu dozoru nad zákonností ve věznicích (tj. státního zástupce) o stížnosti v režimu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody. Dovolatel je přesvědčen, že státní zástupce jako orgán dozoru nad zákonností ve věznicích nesplňuje náležitosti nezávislého a nestranného soudu, v důsledku čehož nelze bez dalšího vycházet z jeho rozhodnutí o konkrétní stížnosti; naopak mají být zjišťovány veškeré rozhodné skutečnosti pro zjištění skutkového stavu. Nicméně soudem prvního stupně nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy, díky čemuž pak soudy nesprávně právně posoudily i nárok žalobce. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se vyjádřila žalovaná, s tím, že rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami a uvedené námitky jsou obecné, a proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Podle čl. II bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. června 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „”).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. , je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn., dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( ).

Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Dovolatel v dovolání vymezuje otázku zásadního právního významu, na které však odvolací soud své rozhodnutí nevystavěl. Důvodem zamítnutí žaloby nebylo odložení opakovaných podnětů žalobce k prošetření Vrchního státního zastupitelství, ale zjištění, že k nesprávnému úřadnímu postupu v dané věci vůbec nedošlo. Namítá-li dovolatel vady dokazování a neúplná skutková zjištění, pak k takovým námitkám, představujícím dovolací důvod podle , nelze v souladu s při zkoumání přípustnosti dovolání podle přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a odmítl.

Jelikož dovolatel se dovolává i do výroku o náhradě nákladů řízení, tak dovolací soud konstatuje, že do výroku o náhradě nákladů řízení je dovolání v poměrech právní úpravy před 1. 1. 2014 zcela nepřípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek civilních, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, č. 1, roč. 2002, str. 10).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. února 2014

JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D. předseda senátu