Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2966/2013

28 Cdo 2966/2013

U S N E S E N Í

Bytového podniku v Praze 3 v likvidaci,

1. Z. H.,

2. A. H., 3. J. D.,

zastoupeným JUDr. Jarmilou Kondelíkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Baranova 1518/26, a

4. Unicont Opava, s.r.o.,

IČ 651 42 756, se sídlem v Opavě, Hradecká 646/4, zastoupené JUDr. Miroslavem Syllou, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Přídolská 481,

o zaplacení částky 1.440.000,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2013, č. j. -196, takto:

Dovolání se zamítají.O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po žalovaných (po omezení žaloby) domáhá zaplacení částky 1.440.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní bez právního důvodu užívají nemovitost, která je v jeho vlastnictví.

K návrhu účastníků Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 15. října 2010, č. j. -156, přerušil řízení do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. a podle v souladu s

Usnesením ze dne 22. srpna 2012, č. j. -173, Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl, že po právní moci rozsudku (která nastala dne 9. května 2012) ze dne 17. června 2011 ve věci vedené u něj pod sp. zn. a ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2012, č. j. -425, v řízení pokračuje.

K odvolání žalovaných přezkoumal toto rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je usnesením ze dne 11. února 2013, č. j. -196, potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že je nepochybné, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. října 2010, č. j. -156, deklarovalo, že se jím řízení přerušuje do právní moci rozhodnutí ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3 vedené pod sp. zn. a sp. zn. , přičemž bylo vydáno bez odůvodnění a odkazovalo na ustanovení Podle obsahu se však fakticky jednalo o usnesení vydané podle Je proto třeba vždy vycházet z výroku rozhodnutí, který je jediný závazný, a nepřesné odůvodnění odkazující na neodpovídající ustanovení na již uvedeném nemůže ničeho změnit. Podstatná pro pokračování v řízení je proto skutečnost, že doba, po kterou mělo být řízení přerušeno, již uplynula.

Proti usnesení odvolacího soudu podali všichni žalovaní dovolání.

Žalovaní ad. 1) až 3) dovozují jeho přípustnost z ustanovení , jelikož napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Úvodem poukazují na to, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. října 2010, č. j. -156, jímž bylo řízení přerušeno podle , nabylo právní moci dne 10. 11. 2010. O pokračování v řízení pak soud rozhodl usnesením ze dne 22. srpna 2012, č. j. -173, aniž by to kdokoliv z účastníků navrhl. Soudům obou stupňů proto vytýkají, že opomenuly zohlednit uplynutí lhůty podle Jsou přesvědčeni, že není možné rozhodnout o pokračování v řízení, které bylo soudem přerušeno na návrh účastníků podle do vydání pravomocného rozhodnutí v jiné věci, pokud účastníci v zákonné lhůtě podle nepodali návrh na pokračování v řízení, a zákonná lhůta jednoho roku tedy marně uplynula. Jelikož od právní moci usnesení ze dne 15. října 2010 uplynula lhůta delší než jeden rok, mělo být správně řízení soudem prvního stupně zastaveno. Napadenému rozhodnutí dále vytýkají, že jeho odůvodnění je rozporuplné, když na jedné straně konstatuje, že usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení bylo vydáno bez odůvodnění, a na straně druhé uvádí, že je třeba vycházet z výroku rozhodnutí, který je jediný závazný, a nepřesné odůvodnění s odkazem na neodpovídající ustanovení na uvedeném nemůže ničeho změnit. Zdůrazňují, že odkaz na ustanovení je přitom uveden právě ve výroku, a proto jím byly soudy vázány. Soudy tak nerespektovaly ustanovení , neboť v rozporu s ním namísto zastavení řízení rozhodly o pokračování v něm. S ohledem na uvedené navrhli, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí podle změnil tak, že řízení o zaplacení 1.440.000,- Kč s příslušenstvím zastaví.

Žalovaná ad. 4) ve svém dovolání tvrdí, že pokud byly naplněny podmínky pro přerušení řízení podle (shodný návrh účastníků), nemohl již soud rozhodnout o přerušení řízení podle Odvolacímu soudu vytýká, že usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení hodnotil nesprávně podle jeho obsahu, což v oblasti procesního práva není namístě. Rovněž ona poukazuje na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně nemá odůvodnění, a jelikož je ve výroku uvedeno, že řízení se přerušuje na shodný návrh účastníků podle , je toto závazné, přičemž odkazu na jiné řízení (sp. zn. a sp. zn. ) nelze přisuzovat větší význam, než je význam odkazu na ustanovení zákona. Odvolací soud tedy nesprávně dovodil, že k přerušení řízení došlo podle , a proto chybně nepostupoval podle ustanovení a řízení nezastavil (pro marné uplynutí lhůty). S ohledem na uvedené navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce považuje napadené rozhodnutí za věcně správné, byť se částečně ztotožňuje s některý námitkami žalovaných (rozporuplnost odůvodnění napadeného rozhodnutí či závaznost výroku rozhodnutí, v němž je v tomto případě uvedeno, kdy má být v řízení pokračováno). Poukazuje na to, že rozhodnutí bylo vydáno podle bez odůvodnění, a výrok proto neměl obsahovat odkazy na zákonná ustanovení, což přísluší právě odůvodnění. Nadto zdůrazňuje, že on jako účastník nenavrhl přerušení řízení, ale toliko vyjádřil své stanovisko k procesnímu postupu soudu, nemohlo tak dojít k naplnění předpokladů vymezených ustanovením Je proto přesvědčen, že k přerušení řízení došlo podle Řídil-li se výrokem usnesení o přerušení řízení (do pravomocného skončení řízení v něm uvedených), a z tohoto důvodu nepodal návrh na pokračování v řízení ve smyslu , nemůže mu jít tento postup k tíži, neboť závěr ukládající mu opačný postup by považoval za rozporný s obecnými principy ochrany dobré víry a právní jistoty. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, příp. zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno po 1. 1. 2013 (srov. článek II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) zastoupenými advokáty ( ) a ve lhůtě stanovené , se zabýval přípustností dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

O nesprávné právní posouzení věci (které jako dovolací důvod ve smyslu dovolatelé uplatňují) může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle nepřiléhavého právního předpisu, nebo správně vybraný právní předpis chybně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V projednávané věci žalovaní odvolacímu soudu (jakož i soudu prvního stupně) vytýkají nesprávný přístup, jenž tkví ve způsobu, jakým bylo s přerušeným řízením nakládáno, neboť odvolací soud potvrdil postup soudu prvního stupně, který v přerušeném řízení pokračoval, jako by se jednalo o přerušení podle ustanovení (tedy do skončení souvisejícího řízení, v němž byla řešena otázka, jež mohla mít význam pro rozhodnutí soudu), ačkoliv šlo o přerušení podle (ke shodnému návrhu účastníků). Tím, že soudy přerušení řízení neposuzovaly v režimu ustanovení , došlo následně k tomu, že neaplikovaly ani podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení , věty poslední, po uplynutí lhůty jednoho roku od přerušení řízení, a nesprávně v řízení pokračovaly.

Pro řešení shora nastíněné otázky, jako otázky dosud dovolacím soudem neřešené, považuje Nejvyšší soud podané dovolání za přípustné.

Podle pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět; to neplatí v řízení o povolení zápisu do obchodního rejstříku.

Podle (ve znění účinném do 31. 8. 2012) jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení. Jde-li o řízení o rozvod, přeruší soud v těchto případech řízení vždy.

Podle (ve znění účinném do 31. 8. 2012) jestliže je řízení přerušeno podle , činí soud všechna potřebná opatření, aby byly odstraněny překážky, jež způsobily přerušení nebo pro které přerušení trvá. Jakmile odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno, pokračuje soud v řízení i bez návrhu. Podle odstavce 3 (téhož ustanovení) jestliže je řízení přerušeno podle , pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí tří měsíců. Jestliže je řízení přerušeno podle , soud s ohledem na povahu daného řízení pravidelně zjišťuje stav mimosoudního jednání. S výjimkou řízení o rozvod může soud na návrh a v případech podle i bez návrhu pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty, jsou-li pro to závažné důvody. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví.

Pro posouzení věci se úvodem jeví jako vhodné uvést, že k přerušení řízení podle přistoupí soud tehdy, jestliže probíhá jiné řízení nebo jestliže dal podnět k zahájení jiného řízení, v němž je řešena (má být řešena) otázka, která může mít význam pro jeho rozhodnutí a kterou by si jinak mohl předběžně vyřešit sám ( ). Důvod přerušení řízení tu spočívá zejména v hospodárnosti řízení (k tomu srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 752 s., nebo David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol.

. Komentář.

I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 503). Účelem přerušení řízení podle (tzv. klid řízení) je poskytnout účastníkům řízení časový prostor pro možnost k mimosoudnímu vyřešení sporu tam, kde to umožňuje povaha věci, a to případně i za pomoci smírčího nebo mediačního jednání prováděného jinou osobou nebo zařízením (k tomu srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 758 s., nebo David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol.

. Komentář.

I. Díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 505). Na tento účel proto zcela logicky navazuje ustanovení , poslední věty, , neboť lze mít důvodně za to, že pokud účastníci přerušeného řízení (podle ) nevyvíjí po dobu jednoho roku od přerušení řízení žádnou procesní aktivitu, jež by vedla k obnovení řízení, v němž by bylo soudem rozhodnuto o uplatněném nároku, je možné presumovat, že došlo k vyřešení sporu mimosoudní cestou (za jehož účelem bylo řízení přerušeno), a účastníci proto na pokračování řízení netrvají.

Z obsahu spisu se podává, že u Obvodního soudu pro Prahu 3 probíhalo řízení o vyklizení nemovitosti (za jejíž užívání se v tomto řízení žalobce po žalovaných domáhá vydání bezdůvodného obohacení) vedené pod sp. zn. a sp. zn. , přičemž jako otázku předběžnou v tomto řízení soud řešil otázku vlastnického práva k této nemovitosti. Právě z tohoto důvodu žalovaní navrhli, aby soud kvůli hospodárnosti přerušil probíhající řízení do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o předběžné otázce vlastnictví nemovitosti v citovaném řízení (srov. č. l. 95 a 102 spisu). Přípisem ze dne 17. září 2010 (č. l. 150 spisu) soud prvního stupně žalobce vyzval, aby mu sdělil, zda souhlasí s návrhem na přerušení řízení do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u něj pod sp. zn. a sp. zn. . Dopisem ze dne 24. září 2010 žalobce soudu sdělil, že s takovýmto návrhem souhlasí (č. l. 153 spisu). Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 15. října 2010, č. j. -156, „na shodný návrh účastníků“ přerušil řízení „do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. a , podle ust. 110 odst. 1 a v souladu s ust. v platném znění“. Poté, co soud prvního stupně zjistil, že řízení u něj vedené pod sp. zn. a sp. zn. již pravomocně skončila, rozhodl (bez návrhu účastníků) usnesením ze dne 22. srpna 2012, č. j. -173, o pokračování v řízení.

Ze řečeného se jednoznačně podává, že žalovaní navrhli přerušení řízení podle (tj. do skončení souvisejícího řízení, v němž je řešena otázka, jež může mít význam pro rozhodnutí soudu) a soud prvního stupně podle posledně uvedeného ustanovení řízení přerušil, což vyjádřil slovy, že řízení se přerušuje „do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. a “. Vlastnictví nemovitosti je otázkou, která v projednávané věci má význam pro rozhodnutí soudu, jelikož užívá-li někdo nemovitost bez právního důvodu, bezdůvodně se tak obohacuje zjevně na úkor vlastníka takto užívané nemovitosti. To, že soud řízení přerušil podle , je zřejmé rovněž i z jeho následného postupu, když po pravomocném skončení výše citovaného řízení pokračoval v přerušeném řízení bez návrhu účastníků. Jestliže soud prvního stupně odkázal v usnesení o přerušení řízení na ustanovení , jedná se s ohledem na výše uvedené o zřejmou nesprávnost, neboť žalovaní nežádali o přerušení řízení za účelem poskytnutí času pro vyřešení sporu mimosoudní cestou, ale toliko na dobu, než bude v jiném řízení vyřešena otázka, jež má význam pro rozhodnutí v této věci. A právě s takovýmto návrhem vyslovil žalobce souhlas, který však rozhodně není možné ztotožňovat s návrhem na přerušení řízení ve smyslu ustanovení odst. l Bylo-li tedy v posuzované věci dle výroku rozhodnutí řízení přerušeno do pravomocného skončení souvisejícího řízení, nemohl být v žádném případě (bez ohledu na nesprávný odkaz na ) podán návrh na pokračování řízení před jeho skončením, a nelze tedy smysluplně uvažovat o přerušení řízení ve smyslu , jehož charakter a podmínky s ním související byly popsány výše.

Dovolávají-li se žalovaní závaznosti výroku usnesení o přerušení řízení, nelze než připomenout, že výrokem tohoto rozhodnutí bylo řízení (právě s ohledem na jejich procesní návrhy) přerušeno do právní moci rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. a sp. zn. (byť, jak vysvětleno výše, s nesprávným odkazem na ustanovení ), a tímto celým výrokem pak jsou účastníci vázání. Námitky, jimiž se snaží zpochybnit závaznost první části výroku, jsou proto ryze účelové.

Zmiňují-li dále žalovaní rozporuplnost napadeného usnesení, jež má tkvět v tom, že odvolací soud konstatoval, že usnesení o přerušení řízení bylo vydáno bez odůvodnění (podle ), závazný je tak jeho výrok, a nepřesné odůvodnění s odkazem na neodpovídající ustanovení na tom nic nemůže změnit, nelze jejich námitkám přisvědčit, neboť je zcela zřejmé, že odvolací soud měl touto (byť ne zcela přesnou) formulací jednoznačně namysli odkaz (a nikoli odůvodnění) soudu prvního stupně na

S ohledem na výše uvedené je rozhodnutí odvolacího soudu věcně správné, Nejvyšší soud proto aniž nařizoval jednání ( ) podaná dovolání žalovaných podle zamítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. března 2014

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu