Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3205/2013

33 Cdo 3205/2013

U S N E S E N Í

P. K.

,

zastoupeného JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem v Brně, Štýřice, Havlenova 75/22, proti žalovanému

Ing. L. H.

,

zastoupenému JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 306/34, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2013, č.j. -237, takto :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.904,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Tomáše Kapouna, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2011, č.j. -202, kterým Okresní soud v Blansku žalovanému uložil uzavřít s žalobcem kupní smlouvu a zavázal ho k náhradě nákladů řízení státu; ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodnutí změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy z 15. 12. 2004 je co do identifikace předmětu budoucí koupě určitým právním úkonem; jejím účelem není „vklad vlastnického práva“ do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí (hlavní) kupní smlouvy. Z hlediska určitosti ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, viz (dále jen „obč. zák.“), proto dostačuje, je-li ze smlouvy patrno, jak má být – nezaměnitelně – vymezen předmět budoucí koupě, přičemž není vyloučeno, aby přesné určení odkazovalo například na geometrický plán, který bude teprve vypracován. Jestliže předmětem převodu má být podle smlouvy o budoucí smlouvě kupní reálná část stavby, musí mít v době, kdy soud rozsudkem nahrazuje projev vůle žalovaného, povahu samostatné věci v právním smyslu ( , obč. zák.). Okolnost, že v době uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní stavba rozdělena nebyla, nezpůsobuje její neplatnost pro nemožnost plnění ( obč. zák.). Budova na pozemcích parc. č. 444/2 a 444/4 v katastrálním území Blansko byla – jak zjistil soud prvního stupně – v místě, které je vyznačeno geometrickým plánem pro dělení pozemku parc. č. 444/1 v katastrálním území B., vertikálně rozdělena.

Dovolání, jímž žalovaný rozhodnutí odvolacího soudu napadl, není přípustné.

Dovoláním zpochybněné právní otázky, které již byly předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci ( , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 , dále jen „ “).

Po stránce skutkové je věc vymezena následujícími zjištěními. Žalobce (budoucí kupující) a žalovaný (budoucí prodávající) uzavřeli 15. 12. 2004 smlouvu o smlouvě budoucí, jíž se zavázali do 31. 12. 2009 uzavřít kupní smlouvu. Předmět (budoucí) koupě byly nemovitosti v katastrálním území B. zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Blansko, na listu vlastnictví 7096, a to „část stavby technické vybavenosti bez čp/če na pozemku p.č.st. 444/1, část hlavní lodi inv.č. 1 o výměře 216 m², část strojní formovny inv.č. 2 o výměře 154 m², tryskač inv.č. 8 o výměře 128 m², kompresorová stanice inv.č. 7 o výměře 48 m², venkovní přístavek inv.č. 14 o výměře 110 m², přípravna písku č. 9 o výměře 157 m², sklady písku a předsíň inv.č. 10 o výměře 67 m², šatny a umývárna inv.č. 12 o výměře 110 m², celý pozemek p.č.st. 442/2 (správně 444/2) zastavěná plocha a nádvoří o výměře 2 m², část pozemku p.č.st. 444/1 o výměře 948 m²“. Žalobce se zavázal zajistit vyhotovení geometrického plánu, kterým budou vyměřeny části nemovitostí převáděné kupní smlouvou „zákonem stanoveným způsobem“. Kupní cenu sjednali účastníci ve výši 2.300.000,- Kč (plus daň z přidané hodnoty). Součástí smlouvy o budoucí smlouvě kupní byl situační plán (podepsaný oběma účastníky) zakreslující výměry ploch s označením inventárních čísel. Kupní cenu zaplatil žalobce žalovanému před podáním žaloby. Geometrickým plánem z 20. 11. 2009, č. 3579-10419/2009, který se stal součástí rozsudku soudu prvního stupně, byl pozemek parc. č. st. 444/1 o výměře 3001 m² (zastavěná plocha, technická vybavenost) rozdělen na pozemek parc. č. st. 444/1 o výměře 1936 m² (zastavěná plocha, bez č.p. technická vybavenost) a pozemek parc. č. st. 444/4 o výměře 1066 m² (zastavěná plocha, bez č.p. technická vybavenost). Porovnáním geometrického plánu se situačním plánem soudy zjistily totožnost předmětu koupě vymezeného smlouvou o budoucí smlouvě kupní a kupní smlouvou (viz znalecký posudek Ing. P. V. z 31. 1. 2011, č. 62/11). Budova na pozemcích parc. č. st. 444/2 a 444/4 byla reálně rozdělena na dvě části.

Závěr odvolacího soudu, že smlouva o budoucí smlouvě kupní je co do identifikace předmětu (budoucí) koupě určitá, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. , rozsudek ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. ). Účelem smlouvy o smlouvě budoucí není vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, nýbrž pouze uzavření budoucí (hlavní) smlouvy, a proto postačuje, je-li předmět smlouvy o smlouvě budoucí označen tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným předmětem. S ohledem na to, že pozemky zůstávají věcmi individuálně určenými a vzhledem k neměnné geografické poloze zároveň věcmi jedinečnými, je třeba k jejich identifikaci vždy užít parcelní čísla a katastrální území, kde se nacházejí (zde pozemek parc. č. st. 444/2 a vymezená část pozemku parc. č. st. 444/1 v katastrálním území B.). Má-li pozemek teprve vzniknout (a to ať již oddělením z jiného již existujícího pozemku nebo sloučením existujících pozemků), musí byt najisto postavena jeho geografická poloha (zde /mimo jiné/ situačním plánem, který byl přílohou smlouvy o budoucí smlouvě kupní). Nemá-li stavba uděleno číslo popisné (orientační), je dostatečně identifikována parcelou, na níž je postavena, a případně dalšími údaji (zde účelovým určením a inventárními čísly); totéž platí v případě smlouvy o budoucí smlouvě kupní o částech dosud reálně nerozdělené stavby.

V dovolání citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. , a ze dne 22. 5. 2000, sp. zn. , na předmětný případ nedopadají už jen z toho důvodu, že se v nich nejedná o smlouvy o smlouvách budoucích (§ 50a obč. zák.). Odkaz na usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. , a rozsudek ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. , je nepřípadný, neboť v prvním z nich byla předmětem smlouvy o budoucí smlouvě kupní nijak nespecifikovaná část zahrady („část pozemku stávající zahrady p. č. 378 s orientačně dohodnutou výměrou přibližně 1100 m²“) a ve druhém byl předmět převodu identifikován pouze tak, že jde o pozemky o rozloze „alespoň 1000 m2“. Rozhodnutí ze dne 22. 6. 2000, sp. zn. , a ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. , nejsou oproti očekávání dovolatele s výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. v rozporu.

Námitky žalovaného proti (právnímu) závěru, že nově vzniklá budova na pozemcích parc. č. st. 444/2 a 444/4 v katastrálním území B. nesplňuje kritéria samostatné stavby a není tedy způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů ( , obč. zák.), nesměřují primárně proti právnímu posouzení, nýbrž vytýkají nesprávnost a neúplnost skutkových zjištění. Uplatnění způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutku (že sádrokartonovou příčkou žalobce stavbu vertikálně nerozdělil), než na kterém vystavěl své právní posouzení odvolací soud (že budova byla v místě oddělení původního pozemku parc. č. st. 444/1 geometrickým plánem vertikálně rozdělena). Nesprávnost skutkových zjištění není podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem ( a contrario ).

Jelikož v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (srov. ), je při zvažování přípustnosti dovolání bezcenné tvrzení žalovaného, že posuzovaná smlouva je s ohledem na sjednanou cenu, která odporuje dobrým mravům (nabídka obdobných objektů je dnes o 200 až 300 % vyšší), neplatná ( obč. zák.); žalovaný v řízení před soudy obou stupňů netvrdil skutečnosti, z nichž by rozpor s dobrými mravy vyplýval, a takové skutečnosti nevyšly ani jinak najevo.

Obecně závazný právní předpis (§ 877 obč. zák.) tvorbu kupní ceny nemovitostí, které byly předmětem smlouvy o budoucí smlouvě kupní, nereguluje; její výše závisí na dohodě účastníků.

Námitka, že rozsudkem nahrazujícím projev vůle žalovaného soud prvního stupně změnil rozsah práv a povinností dohodnutý stranami ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní, postrádá-li kupní smlouva ujednání o užívání jeřábu, není důvodná. V článku VII bodu 2 smlouvy o uzavření budoucí smlouvy kupní z 15. 12. 2004 se účastníci dohodli, že „se budoucí prodávající zavazuje zajistit budoucímu kupujícímu jak po dobu 5 let ode dne podpisu této smlouvy, tedy do doby uzavření kupní smlouvy, ale i po uzavření kupní smlouvy, řádné užívání zvedacího zařízení a jeřábové dráhy, přičemž obě smluvní strany se zavazují v kupní smlouvě dohodnout podrobnosti o užívání zvedacího zařízení.“ V rozsudku ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že nelze nahradit projev vůle uzavřít hlavní (realizační) smlouvu, jestliže její znění neodpovídá tomu, co si strany sjednaly ve smlouvě o smlouvě budoucí. Bylo-li tedy uzavření kupní smlouvy podmíněno vedlejším ujednáním, nelze je od ostatního obsahu realizační smlouvy oddělit. V projednávaném případě závazek sjednat v kupní smlouvě „podrobnosti o užívání zvedacího zařízení“ není vedlejším ujednáním. Jestliže účastníci neupravili pro dobu po uskutečnění převodu předmětných nemovitostí užívání jeřábu přímo ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy kupní (s tím, že taková úprava bude vtělena do realizační smlouvy), ale pouze se zavázali, že se o způsobu užívání dohodnou, nemá absence takové dohody v kupní smlouvě za následek zamítnutí žaloby, jíž se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému uzavřít kupní smlouvu.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. března 2014

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu