Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1211/2013

21 Cdo 1211/2013

U S N E S E N Í

Bc. R. K.

1) Mgr. M. N.

, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Ježkem, advokátem se sídlem v Mělníku, Sportovní č. 3204, a

2) J. N.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Bukvářem, advokátem se sídlem v Praze 6, Za Hanspaulkou č. 876/11, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2012, č. j. -193, takto:

I. Dovolání žalobce

se

odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.900,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Ježka, advokáta se sídlem v Mělníku, Sportovní č. 3204.

III. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.050,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Bukváře, advokáta se sídlem v Praze 6, Za Hanspaulkou č. 876/11.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1.11.2012, č.j. -193, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8.2.2012, č.j. -118, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli M. N., zemřelém dne 11.2.2010, a rozhodnuto o nákladech řízení, a jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému 1) na nákladech odvolacího řízení 10.600,- Kč k rukám JUDr. Jaroslava Ježka a žalovanému 2) na nákladech odvolacího řízení 15.600,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Bukváře, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “], neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl jinak než ve svém dřívějším usnesení proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (odvolací soud usnesením ze dne 25.10.2011, č.j. -93 zrušil dřívější rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18.5.2011, č.j. -66, z důvodu nesprávného posouzení včasnosti žaloby soudem prvního stupně, aniž jej zavázal právním názorem pro rozhodnutí ve věci samé; navíc žaloba byla v obou případech zamítnuta). Dovolání žalobce nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Zůstavitel může vydědit potomka (mimo jiné) z důvodu, že o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl [§ 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.]. Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu a ve spektru dobrých mravů, které se ve společnosti ustálily. Je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Pro posouzení důvodů vydědění podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák. je třeba rovněž zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění totiž přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomků osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí, a nikoliv, jde-li o situaci, kdy je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu i podstatně přispěl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.4.2001, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.11.2009, sp. zn. ).

Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vyložil - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - otázku důvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem podle obč. zák. u o vydědění sepsanou ve formě notářského zápisu JUDr. Janou Zangiovou dne 16.7.2008 v souladu s již ustálenou judikaturou, na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit. Závěr odvolacího soudu, že chování žalobce - za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že zůstavitel „projevil zájem o žalobce jako svého vnuka“, zatímco žalobce „nikdy o zůstavitele zájem neprojevil, a to ani formálně“, neboť „zůstavitel pro něj jako člověk neexistoval“- lze posoudit jako důvod vydědění ve smyslu ustanovení obč. zák., je správný.

Namítá-li žalobce dále, že zůstavitel „neměl zájem o jeho osobu“; že se „až do žalobcových sedmatřicetin, kdy sepsal u o vydědění, o něj nezajímal“, „neprojevil ten nejmenší zájem o životní osudy“ jeho i jeho matky, „neměl zájem stýkat se s ním a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy“ a „naprosto o něj nestál“, pak podstatou těchto námitek je nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil), z něhož rozsudek odvolacího soudu vychází, a to že „zůstavitel se o žalobce zajímal“ [vycházející ze zjištění, že „zůstavitel se o rodinu žalobce, resp. o matku žalobce i žalobce samotného, zajímal v rámci možností, které mu okolnosti dovolovaly, a to zejména tím, že se na ně vyptával žalovaného 1)“; že „smrt matky žalobce zůstavitele velmi citelně zasáhla“; že „zůstavitel se pokusil o kontakt s žalobcem, když se žalobce narodil“, že však „matka žalobce zůstavitele vyhodila“; že „poté se snažil ještě o nějaký kontakt, ale bezvýsledně“; že „zůstavitel o matce žalobce měl informace od žalovaného 1)“; že „zůstavitel byl zklamaný, že se mu žalobce neozval“, a že se na něho „vykašlala i matka žalobce“ ]. Tím, že žalobce na odlišném skutkovém závěru (že „zůstavitel se o žalobce nezajímal“) buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Takto uplatněné námitky žalobce nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení , a nemohou proto založit závěr o přípustnosti dovolání žalobce podle ustanovení , neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, ročník 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, ročník 2006).

Protože dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a dovolatel je proto povinen nahradit náklady vzniklé žalovaným 1) a 2) v souvislosti se zastoupením advokátem (spojené s vyjádřením k dovolání žalobce).

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013, č. 116/2013 Sb., dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud ČR za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 3.750,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly každému žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. , ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokát JUDr. Jaroslav Ježek osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 850,50 Kč ( , věta druhá ). Přiznanou náhradu nákladů v celkové výši 4.900,50 Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Ježka, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval, a přiznanou náhradu nákladů v celkové výši 4.050,- Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta JUDr. Jiřího Bukváře, který zastupoval žalovaného 2) v tomto řízení ( ), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. února 2014

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu