Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3503/2012

33

Cdo 3503/2012

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Z. S.

, zastoupeného Mgr. Milanem Popelkou, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 11, proti žalovanému

Ing. M. S.

, zastoupenému Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, T. G. Masaryka 11, o 150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2012, č. j. -74, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2012, č. j. -74,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Prostějově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. června 2011, č. j. -45, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 150.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 26. 3. 2007 smlouvu, kterou se žalovaný (zajistitel) zavázal zajistit pro žalobce (budoucího nabyvatele) převod vlastnického práva ke garáži a kolně nacházejících se v budově bez č.p./č.e. - v zemědělské stavbě, postavené na pozemku p. č. 1317/7, bez vlastnického práva k alikvotnímu podílu na tomto pozemku v k. ú. a obci U., okres P., vyznačených modrou barvou na geometrickém plánu, tvořícímu součást smlouvy (dále jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“). Závazek měl splnit do 31. 12. 2007, přičemž žalobce se zavázal zaplatit mu za tuto činnost 150.000,- Kč. Nezajistil-li by žalovaný převod vlastnického práva k uvedeným prostorám ve sjednaném termínu, měl žalobci zaplatit smluvní pokutu 150.000,- Kč a penále ve výši 500,- Kč denně až do uhrazení smluvní pokuty (čl. V. věta druhá smlouvy). K převodu vlastnického práva předmětných nemovitostí na žalobce došlo až smlouvou uzavřenou dne 10. 3. 2008. Soud prvního stupně zjistil, že v řízení o udělení souhlasu k vydání úschovy, vedeném před Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. , které skončilo rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2010, č. j. -58, byla žaloba zamítnuta. Jako předběžnou přitom řešil otázku určitosti a tedy i platnosti smlouvy ze dne 26. 3. 2007 z pohledu , a 2 , (dále jen „obč. zák.“) a , o katastru nemovitostí České republiky ve znění pozdějších předpisů. Uzavřel, že předmět smlouvy je „dostatečně, srozumitelně a nezaměnitelně vymezen a zmíněná smlouva je i v části pod bodem I. platným právním úkonem“. Jako platný následně posoudil i čl. V. smlouvy, přestože „určité výhrady by mohly být vůči výši penále uvedenému v bodě IV. a V. smlouvy“, s tím, že „případná neplatnost smlouvy v této části by neměla za následek neplatnost předmětné smlouvy jako celku“. Na tomto místě dovodil, že žalovaný nesplnil svoji povinnost ve lhůtě do 31. 12. 2007, a je proto povinen zaplatit žalobci dohodnutou smluvní pokutu.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. května 2012, č. j. -74, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Neztotožnil se s jeho názorem na platnost smlouvy ze dne 26. 3. 2007. Zdůraznil, že zajištění převodu vlastnictví se mělo týkat nemovitostí, které nejsou v katastru zapsány jako samostatné nebytové či jiné prostory ani jako samostatné objekty, přičemž ve smlouvě byly identifikovány jen barevně v geometrickém plánu. Za této situace odvolací soud nepovažoval jejich individualizaci za jasnou a určitou, neboť vymezení nemovitostí nedosahuje takové kvality, aby nemohly být zaměněny s jinými. Připustil, že řádně je označena sice budova, v níž se dotčená garáž a kolna nacházejí, avšak uvedené na závěru o neurčitosti a neplatnosti smlouvy nic nemění. Je-li neplatná smlouva o zajištění převodu vlastnictví podle § 37 obč. zák., je neplatné rovněž ujednání o smluvní pokutě, ze kterého žalobce dovozuje svůj nárok, jelikož zajištění závazku smluvní pokutou je závislé na existenci a platnosti vlastní smlouvy.

V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje ze znění , (dále jen „“), označuje dovolací důvod uvedený v Namítá, že odvolací soud pominul čl. I. odst. 2 smlouvy, jímž se „obě smluvní strany dohodly, že předmět této smlouvy bude splněn i za situace, že budoucí nabyvatel získá vlastnické právo jen ke spoluvlastnickému podílu na celém objektu bez č. p. / č. e. – zemědělská stavba, postaveném na pozemku p. č. 1317/7, s právem užívání výše popsaných prostor, bez vlastnického práva alikvotního podílu na pozemku p. č. 1317/7“. Jestliže v dohodnuté době žalovaný neposkytl žalobci ani jedno z alternativně dohodnutých plnění (nezajistil převod vlastnictví ke garáži a kolně nebo převod spoluvlastnického podílu k zemědělské stavbě na pozemku p. č. 1317/7 s právem užívání popsaných prostor ani nepodal návrh na zahájení řízení o povolení vkladu do katastru nemovitostí), vzniklo žalobci k 1. 1. 2008 právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. V. smlouvy. Připomíná, že budova, jíž se převod spoluvlastnického podílu měl týkat, je ve smlouvě řádně identifikována v souladu s o katastru nemovitostí, a tento předmět plnění nelze označit za neurčitý. Nemůže tak obstát závěr odvolacího soudu o neplatnosti celé smlouvy. Žalobce zdůrazňuje, že smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu ke shora uvedené zemědělské budově nakonec uzavřel jen svým přičiněním. Odvolací soud tak věc nesprávně právně posoudil. S tímto odůvodněním žalobce navrhl zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl dovolání jako nedůvodné zamítnout.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. , dále opět jen „“).

Dovolání přípustné podle je důvodné.

Podle lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.

Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v návaznosti na obsah spisu vyplývá, že účastníci dne 26. 3. 2007 uzavřeli smlouvu „o zajištění převodu vlastnických práv k nemovitosti“, jejímž předmětem plnění bylo „zajištění převodu vlastnických právní ke garáži a kolně situované v budově bez č. p./č. e. - zemědělské stavbě, postavené na pozemku p.č. 1317/7, bez vlastnického práva k alikvotnímu podílu na tomuto pozemku, k. ú. Určice, obec U., okres P. vyznačeným na geometrickém plánu tvořícím nedílnou součást této smlouvy modrou barvou (...). Tyto prostory nejsou v katastru nemovitostí samostatně zapsány jako nebytové či jiné prostory ani jako samostatné objekty (čl. I. odst. 1 smlouvy).Obě smluvní strany se dohodly, že předmět této smlouvy bude splněn i za situace, že budoucí nabyvatel (žalobce) získá vlastnické právo jen ke spoluvlastnickému podílu na celém objektu bez č. p./č. e. - zemědělské stavbě, postavené na pozemku p. č. 1317/7 s právem užívání výše popsaných prostor, bez vlastnického práva k alikvotnímu podílu na pozemku p.č. 1317/7 (čl. I. odst. 2 smlouvy).“ Podle čl. II. smlouvy „Budoucí nabyvatel se zavazuje za tuto službu Ing. M. S. zaplatit částku ve výši 150.000,- Kč. Za tímto účelem je budoucí nabyvatel povinen složit zálohu ve výši 150.000,- Kč k rukám vedlejšího účastníka (...) Podle čl. V. smlouvy„v případě, že Ing. M. S. nezajistí převod vlastnických práv k prostorům na budoucího nabyvatele do shora uvedeného termínu a ani k tomuto datu nebude podán návrh na zahájení řízení o povolení vkladu vlastnického práva k těmto prostorům na budoucího nabyvatele, bude složená částka podle bodu II vyplacena vedlejším účastníkem zpět budoucímu nabyvateli. V tomto případě je Ing. M. S. povinen budoucímu nabyvateli zaplatit smluvní pokutu ve výši 150.000,- Kč a penále ve výši 500,- Kč denně až do uhrazení výše uvedené smluvní pokuty. Tato smluvní pokuta a případné penále je splatná do deseti dnů od výzvy. Zaplacením této smluvní pokuty nárok na úkor vedle této smlouvy budoucímu nabyvateli zaniká“.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že smlouva ze dne 26. 3. 2007 je pro neurčitost (nedostatečnou identifikaci) vymezení prostor, k nimž měl žalovaný zajistit převod vlastnictví, neplatná.

Není pochyb o tom, že se účastníci smlouvy dohodli, že závazek ze smlouvy lze splnit i tím způsobem, že žalovaný zajistí žalobci nabytí vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na celém objektu bez č. p./č. e. - zemědělské stavbě, postavenému na pozemku p. č. 1317/7, s právem užívání výše popsaných prostor, bez současného získání spoluvlastnického práva (odpovídajícímu podílu) na pozemku p. č. 1317/7 (viz čl. I. odst. 2 smlouvy), což odpovídá, za použití výkladových pravidel podle , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej – dále jen „obč. zák“), alternativnímu závazku podle obč. zák, podle něhož lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dlužník, nebylo-li dohodnuto jinak. Alternativním závazkem se zpravidla rozumí závazek s plněním alternativně určeným, tj. takovým, kde předmětem závazku je několik plnění daných na výběr dlužníkovi (není-li dohodnuto něco jiného). Ke splnění dojde, poskytne-li strana oprávněná provést výběr (zpravidla dlužník) věřiteli jedno z na výběr daných plnění.

Žalovaný tak mohl (podle své volby) buď zajistit převod vlastnictví ke garáži a kolně nebo spoluvlastnického podílu k zemědělské stavbě na pozemku p. č. 1317/7 s právem užívání popsaných prostor. Jestliže je podle odvolacího soudu závazek zajistit nabytí vlastnictví k prostorám, které nejsou samostatnou věcí (srovnej obč. zák.) ani nepodléhají režimu , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej obč. zák.), neplatný pro neurčitost předmětu plnění, nezabýval se již tím, zda má na platnost smlouvy vliv možnost splnit závazek poskytnutím alternativního plnění, tj. zajištěním převodu spoluvlastnického podílu k zemědělské stavbě na pozemku p. č. 1317/7 s právem užívání popsaných prostor. Vyvstává ovšem současně otázka, zda v případě dohody o alternativním závazku, je-li jedno z plnění nemožné či neurčité ( a 2 obč. zák.), ztrátou možnosti volby, došlo ke vzniku platného závazkového vztahu.

Jelikož otázkou platnosti smlouvy při dohodnutém alternativním plnění ani určitostí druhého (alternativního) plnění se odvolací soud nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné.

Z řečeného plyne, že žalobci se prostřednictvím dovolacího důvodu podle podařilo zpochybnit správnost právního posouzení věci.

Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení [ část věty za středníkem, odst. 3 věta první a ].

Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný.

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2014

JUDr. Václav Duda

předseda senátu