Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1383/2013

21 Cdo 1383/2013

U S N E S E N Í

a) J. Ch. P., b) K. R.,

a

c) J. B.,

všech zastoupených Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem, Komenského náměstí č. 56/10, proti žalované

Mgr. I. P.,

zastoupené Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 949/32, o určení majetku ke dni smrti zůstavitele, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2010, č. j. -52, takto:

I. Dovolání žalobců

se odmítá

.

II. Žalobci

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milana Partíka, advokáta se sídlem v Praze 2, Slezská č. 949/32.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobců směřující pouze proti potvrzujícímu výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7.4.2010, č.j. , jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9.12.2009, č.j. -28, potvrzen v části, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že ke dni smrti zůstavitele Dr. Ing. S. P. „byl součástí jeho majetku nárok na vydání jedné poloviny nemovitostí, domu čp. na pozemku parc. č. 2233 a pozemku parc. č. 2233, v kat. území V., obec P., zapsaných na LV č. 1917 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha“, není přípustné podle ustanovení [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „ “], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období od 25.2.1948 do 1.1.1990 bez právního důvodu za podmínek uvedených v restitučních předpisech a která proto mohla žádat o vydání věci podle restitučních předpisů, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva, ani vlastnickou žalobou (srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.9.2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6.1.2009, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.6.2013, sp. zn. ). Podobně Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že „žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství“, neboť pouze v rámci restitučních předpisů bylo možné zpochybnit správní akt nebo dosáhnout určení jeho neexistence, a to bez ohledu na to, zda byl přechod vlastnictví promítnut do zápisů ve veřejných rejstřících k tomu účelu určených či nikoliv (srov. závěry přijaté ve Stanovisku Ústavního soudu ČR ze dne 1.11.2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod číslem 477, ročník 2005). Proto závěr odvolacího soudu, že žalobci nemají na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť „jejich právní postavení by se nemohlo zlepšit“, když „výsledek pravomocně skončeného restitučního řízení nemohou zvrátit“, je správný. Rozhodnutím odvolacího soudu tak nemohlo být dotčeno ani ústavně zaručené právo žalobců „vlastnit a dědit majetek“, jak žalobci mylně dovozují ve svém dovolání.

Namítají-li žalobci, že vlastnické právo žalované k předmětným nemovitostem pravomocně nevzniklo, neboť „nedošlo k vkladu do katastru nemovitostí“, pak přehlíží konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, podle níž vlastnické právo oprávněné osoby vzniká na základě pravomocného rozhodnutí soudu, jímž bylo vyhověno žalobě o uložení povinnosti povinné osobě uzavřít s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti, a že v těchto případech se vlastnické právo do katastru nemovitostí zapisuje záznamem, nikoliv vkladem (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní judikatura pod číslem 147, ročník 2010, a rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. ).

Protože dovolání žalobců proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalobci jsou proto povinni nahradit společně a nerozdílně náklady vzniklé žalované v souvislosti se zastoupením advokátem (spojené s vyjádřením k dovolání žalobců).

Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem ( část věty první před středníkem ), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení nebo a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně ( část věty první za středníkem ). (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013, č. 116/2013 Sb., dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud ČR za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. , ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokát Mgr. Milan Partík osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč ( , věta druhá ). Přiznanou náhradu nákladů v celkové výši 6.413,- Kč jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně k rukám advokáta Mgr. Milana Partíka, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. února 2014

JUDr. Roman Fiala předseda senátu