Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
02214ED23E771B6FC1257C9F003B7F2A.html
HTML · 15.53 KB
No categories available
21 Cdo 3819/2013
21 Cdo 3819/2013
U S N E S E N Í
J. Š.
, zastoupené JUDr. Janou Betlamovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská č. 8, pro 63.075,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 43 EXE 17003/2011 , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2013 č.j. 12 Co 1637/2012 -53, takto:
Usnesení krajského soudu
se zrušuje
a věc
se vrací
Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné (dříve PPF B2 B. V., soukromá společnost s ručením omezeným se sídlem v Amsterodamu, Strawinskylaan č. 933, Nizozemí) Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 20.12.2011 č.j. 43 EXE 17003/2011 -13 nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu sp. zn. BUL-PPF2-J 1056/2011, který vydal rozhodce JUDr. Radim Kuchta dne 20.7.2011, exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 44.367,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1.975,90 Kč, s úrokem z prodlení vyčísleným součtem částky 6.341,60 Kč a částky ve výši 0,08 % denně z částky 46.097,62 Kč ode dne 16.6.2011 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 18.707,38 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 25.385,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Igora Olmu.
K odvolání povinné, v němž namítala, že podkladem pro vydání napadeného usnesení byla smlouva mezi ní a oprávněnou, společností PPF B2 B. V., soukromá společnost s ručením omezeným, obsahující rozhodčí doložku, ve které není stanoveno konkrétní jméno rozhodce (rozhodců) a v níž rozhodčí doložka obsahuje pouze odkaz na možnost určení rozhodce prostřednictvím zástupce obchodní společnosti zabývající se realizací rozhodčích řízení, která však není rozhodčím soudem zřízeným zákonem, a že tedy takové rozhodnutí není "přípustným exekučním titulem", Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24.5.2013 č.j. 12 Co 1637/2012 -53 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Dospěl k závěru, že skutečnosti uváděné povinnou v odvolání nejsou způsobilé zpochybnit napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť, "je-li spor rozhodnut rozhodcem určeným podle pravidel rozhodčí smlouvy mezi účastníky uzavřené podle § 7 a násl. zákona č. 216/1994 Sb. , není exekuční soud již oprávněn posuzovat platnost rozhodčí smlouvy jako takové ani ujednání o způsobu určení rozhodce" a "domůže-li se povinná na základě svých tvrzení v příslušném soudním řízení zrušení předmětného rozhodčího nálezu, bude toto důvod pro zastavení exekuce".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Nesouhlasí s odvolacím soudem v tom, že by exekuční soud nebyl oprávněn posuzovat ani platnost rozhodčí smlouvy jako takové, ani ujednání o způsobu určení rozhodce, a poukazuje na judikaturu soudů, která "již dlouhodobě zastává názor, že zákon č. 216/1997 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ve znění pozdějších změn a doplňků nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána v exekučním řízení". Povinná navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se návrh na nařízení exekuce zamítá a že oprávněná je povinna zaplatit povinné náhradu nákladů řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl. Uvedla, že tvrzení v dovolání povinné nejsou způsobilá zpochybnit rozhodnutí soudů obou stupňů, a souhlasí též s názorem odvolacího soudu v tom, že důvodem pro zastavení exekuce by bylo teprve zrušení předmětného rozhodčího nálezu soudem. Rozhodčí nález byl vydán orgánem, který k tomu měl sjednánu pravomoc (příslušnost), a představuje proto "vykonatelný exekuční titul".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vykonatelný rozhodčí nález vydaný rozhodcem nebo stálým rozhodčím soudem je titulem pro soudní výkon rozhodnutí [§ 274 písm. h) o.s.ř. ] nebo exekučním titulem [§ 40 odst. 1 písm. c) ex. řádu]. Soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci však lze nařídit a provést jen tehdy, byl-li rozhodčí nález vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, a je-li vykonatelný po stránce materiální a formální. Ustálená judikatura soudů již dospěla k závěru, že rozhodce nemá pravomoc k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb. , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích řízení, v platném znění (dále též "zákon o rozhodčím řízení"), jestliže by měl rozhodovat spor na základě rozhodčí doložky, která je neplatná podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, jako je tomu například tehdy, byl-li rozhodce určen podle rozhodčího řádu nebo jiných pravidel, vydaných právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona. V případě, že rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, nejde o titul, způsobilý k nařízení soudního výkonu rozhodnutí anebo exekuce. Kdyby již byl soudní výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen, musí být tento v každém jeho stádiu pro nepřípustnost zastaven podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. , jakmile soud (dodatečně) zjistí nedostatek pravomoci rozhodce, který v dané věci rozhodčí nález vydal (srov. například usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10.7.2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012 , uveřejněné pod č. 92 ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Vzhledem k tomu, že se odvolací soud (vycházeje z jiného právního názoru) věcí z tohoto pohledu nezabýval a neobstaral si k tomu potřebná skutková zjištění, je jeho právní posouzení věci neúplné a tedy (zatím) i nesprávné.
Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř. ) a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první a druhá o.s.ř. ).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. § 243g odst. 1 o.s.ř. ), jestliže se nákladech řízení nebude rozhodovat ve zvláštním režimu (§ 87 ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu