Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tdo 119/2014

4 Tdo 119/2014-19

U S N E S E N Í

podaném v neprospěch obviněného

M. R.

proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. , v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř.

s e

z r u š u j e

rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř.

s e

v rozsahu tohoto zrušení

z r u š u j í

všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265

l

odst. 1 tr. ř.

s e

p ř i k a z u j e

Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 1. 11. 2012 sp. zn. uznal obviněného M. R. (dále jen „obviněný“) vinným, že:

„dne 23. 8. 2010 v Č. L. v rozporu se svou povinností vyplývající mu z nájemní smlouvy, kterou uzavřel dne 12. 6. 2010 s J. Z., zastoupeným M. J., nevrátil jmenovanému jeho osobní automobil zn. Škoda Octavia v hodnotě 102.000,- Kč a naopak si ho ponechal a nadále ho neoprávněně používal pro svou potřebu“.

Takto zjištěné jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což mu uložil podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 9. 2012 sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozeného J. Z. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku okresního soudu podal státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněné odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.

S takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu se nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) neztotožnil a podal proti němu v neprospěch obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupce především namítl, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl obviněnému podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dvouletou zkušební dobu i přesto, že rozpětí trestní sazby odnětí svobody u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se pohybuje v rozmezí od jednoho roku do pěti let. Z odůvodnění odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu navíc není patrno, že by postupoval za splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu § 58 tr. zákoníku. Do úvahy přitom připadají v tomto případě jen obecné důvody zmiňovaného postupu zakotvené v § 58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy okolnosti případu a poměry pachatele. Obsah dostupného spisového materiálu nenabízí jakoukoliv indicii o takové mimořádnosti osobních, rodinných, majetkových, popřípadě jiných poměrů na straně obviněného, pro které by se uložení trestu odnětí svobody v rámci zákonné sazby stalo pro něj nepřiměřeně přísným. Samo doznání činu, lítost nad činem, předchozí řádný život, náhrada škody a podobně zpravidla není možné považovat za tak výjimečné okolnosti případu, aby odůvodnily užití stanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejsou dány ani žádné mimořádné okolnosti případu. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je zatížen vadou, k jejíž nápravě slouží dovolací důvod podle tr. ř. a spočívá v námitce, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce v závěru svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. 5. 2013 sp. zn. , a rovněž případně další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že je ve věci nutno rozhodnout jiným způsobem, vyjádřil i pro tento případ souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Obviněný svého práva vyjádřit se k podanému dovolání ve smyslu ustanovení § 265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyužil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až

l

) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.

Jak již bylo výše uvedeno, nejvyšší státní zástupce

ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Z tohoto pohledu Nejvyšší soud považoval námitky nejvyššího státního zástupce za relevantně uplatněné. Jelikož neshledal důvody pro odmítnutí dovolání, přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno (výrok o trestu), v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je nutné předně poznamenat, že

Nejvyššímu soudu přísluší přezkoumat pouze to, zda napadeným rozsudkem bylo důvodně rozhodnuto o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby ve shodě se zákonným hlediskem vymezeným v § 58 odst. 1 tr. zákoníku jako „okolnosti případu“ nebo „poměry pachatele“. Nepřísluší mu zkoumat rozsah tohoto snížení vyjádřený ve výměře uloženého trestu. V tomto ohledu již jde o otázku přiměřenosti trestu v mezích daných na jedné straně spodní hranicí sazby a na druhé straně limitem snížení podle § 58 odst. 3 tr. zákoníku. Řešení této otázky proto nespadá do rámce tohoto dovolacího důvodu.

Nejvyšší soud z těchto důvodů soustředil svou pozornost na posouzení otázky, zda napadené rozhodnutí je zatíženo tvrzenou právní vadou.

V této souvislosti je vhodné připomenout, že obviněný byl v dané věci uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody v trvání od jednoho roku do pěti let. Jestliže mu byl napadeným rozsudkem uložen trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání dvou roků, jde nesporně o trest vyměřený pod spodní hranicí zákonné trestní sazby.

K uvedené problematice je dále zapotřebí uvést, že ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku zakotvuje

tři podmínky

nezbytné k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody

-

a to s ohledem na její dolní hranici

-

by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.

Všechny tři podmínky jsou stanoveny

kumulativně

, což znamená, že musí být

splněny zároveň

. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení všech okolností případu a poměrů pachatele, nestačí tedy jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze opřít o okolnosti případu nebo o poměry pachatele, anebo o obě tato hlediska zároveň. Vždy ovšem bude stačit splnění alespoň jednoho z nich.

Okolnostmi případu

z hlediska postupu podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí zejména všechny skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu (§ 39 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Mimořádné snížení trestu odnětí svobody lze odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich

význam

nebo

intenzita naplnění

výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. rozh. trest.). Okolnostmi případu ve smyslu tohoto ustanovení mohou být i takové skutečnosti, které nejsou nutnou součástí příslušné skutkové podstaty,

pokud se v dané kvalitě a kvantitě pravidelně nevyskytují

. Hodnocení povahy a závažnosti trestného činu a možnosti nápravy pachatele vzájemně úzce souvisí, protože některé okolnosti (např. recidiva pachatele) ovlivňující možnost nápravy pachatele mnohdy vyplývají z okolností rozhodných i pro stanovení povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a hodnotí se v rámci osoby pachatele. Proto postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze odůvodnit poukazem jen na malou závažnost spáchaného trestného činu, anebo jen na dobré možnosti nápravy pachatele, neboť nestačí izolované posuzování každého z těchto hledisek.

Pokud jde o

poměry pachatele

, jejich význam pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody se zhodnotí podobně jako význam okolností případu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být z hlediska § 58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny

osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele

, které jsou podle § 39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.

Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou odůvodnit postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku jenom za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele

nepřiměřeně přísné,

a že

lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího

trvání. Při posuzování splnění této zákonné podmínky je třeba vycházet z odůvodněného předpokladu, jak bude působit trest odnětí svobody v určité výši

na konkrétního pachatele jako na objekt trestu

s tím, že k nápravě pachatele (ale zároveň k ochraně společnosti) může a musí postačovat i trest odnětí svobody kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby. Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru stanovená v ( ), včetně okolností polehčujících a přitěžujících ( a 42). Není vyloučeno, aby k dosažení nápravy pachatele mu byl uložen též

jiný přípustný druh trestu

(§ 53 odst. 1) nebo i

ochranné opatření

(§ 98) vedle sníženého trestu odnětí svobody tak, aby byl doplněn chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen postupem podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

I když zdůrazňuje nápravu pachatele jako neopomenutelné hledisko při úvahách o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, nelze zcela ignorovat ani

potřebu dostatečné ochrany společnosti

, která zde má význam zejména z důvodu, že trest odnětí svobody, především je-li nepodmíněný, se ukládá v závažnějších případech (viz též omezení podle § 55 odst. 2 tr. zákoníku), kde jde o trestní postih pro společnost škodlivějších trestných činů.

Nejvyšší soud k těmto úvahám dodává, že odvolací soud uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, tedy mimo trestní sazbu (pod její spodní hranici), aniž ve výroku citoval ustanovení tr. zákoníku. Ani v odůvodnění rozsudku krajský soud neuvedl, proč takto postupoval. Je tak zřejmé, že ze strany krajského soudu došlo k pochybení při ukládání trestu, když nezohlednil spodní hranici stanovenou

.

Nejvyšší soud ze spisového materiálu pak nezjistil žádné důvody pro postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku.

Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě u obviněného nebyly splněny zákonem požadované podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Nejvyšší státní zástupce tak podal dovolání důvodně, když byly splněny důvody dovolání uvedené v § 265b písm. h) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jelikož k pochybení při ukládání trestu došlo až v řízení před soudem druhého stupně, Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu ve výroku o trestu (§ 265k odst. 1 tr. ř.). Zároveň pak zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která v důsledku tohoto rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§ 265k odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud proto následně přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem

-

pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl ( § 265

l

odst. 1 tr. ř.). To konkrétně znamená, že odvolací soud opětovně posoudí odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud připomíná, že odvolací soud je vázán právním názorem, který vyslovil v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Pokud v průběhu odvolacího řízení vyvstane potřeba provést důkazy, nic nebrání, aby je odvolací soud provedl.

V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 25. února 2014

Předseda senátu:

JUDr. František Hrabec

Vypracoval: JUDr. Drahomír Drápal