Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Tvo 4/2014

11 Tvo 4/2014-10

U S N E S E N Í

J. K.,

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. sestížnost obviněného J. K. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2013, sp. zn. , byl obviněný J. K. uznán vinným zvlášť závažným zločin vraždy podle § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a), i) tr. zákoníku, přičemž mu byl uložen výjimečný trest odnětí svobody v trvání 21 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí bylo napadeno jak odvoláním obviněného, tak odvoláním státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obviněného, a spis byl předložen k rozhodnutí odvolacímu Vrchnímu soudu v Olomouci.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. , bylo podle § 72 odst. 1, 3, 4 tr. ř. rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost s tím, že shledává své ponechání ve vazbě za bezdůvodné, přičemž rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci není po právu a v souladu s principy spravedlnosti, jelikož soud hodnotil ve vazebním řízení jeho výpověď ve věci samé, aniž by přihlédl k ostatním skutečnostem. Ze spisu vyplývá, že mezi nešťastnou událostí (zřejmě měl obviněný na mysli násilnou smrt dvou osob) a jeho zadržením Policií ČR uplynulo šest měsíců, tudíž pokud by byl skutečně vinen a chtěl se jakýmkoli způsobem vyhýbat trestnímu stíhání, nepochybně by se v průběhu tohoto období choval zcela jinak. Obviněný zdůrazňuje, že je omezen na svobodě již přes rok, což je doba nepřiměřeně dlouhá, a důvod vazby dán není. Má trvalé bydliště u svého otce, kde může bydlet, stejnou možnost má i u svého strýce, oba dva mu pomohou při hledání práce, naproti tomu nemá žádné kontakty mimo hranice ČR, ani finanční prostředky, neumí žádnou cizí řeč. Z výše uvedeného i ze spisu vyplývá, že není schopen uprchnout, jelikož je velmi silně fixován na své domácí prostředí. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu. Ke stížnosti připojil též prohlášení svého otce A. K. o tom, že obviněný v případě propuštění z vazby může u něj bydlet, že mu bude nápomocen s opatřením zaměstnání a že bude dohlížet na jeho řádné chování a docházku do zaměstnání.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.

Obviněný byl soudem prvního stupně, byť nepravomocně, uznán vinným zvlášť závažným zločinem a odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 21 let. Na těchto závěrech se nic nemění ani za situace, kdy v odvolacím řízení byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. V této souvislosti nelze přehlédnout, že se tak stalo též k odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. Obviněný je i nadále reálně ohrožen uložením mimořádně vysokého trestu odnětí svobody. Již tato samotná skutečnost zakládá důvodnost vazby podle § 67 písm. a) tr. ř., jak to vyplývá z judikatury Ústavního soudu konkrétně srov. nález sp. zn. , publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Jestliže tedy rozsudkem, byť nepravomocným, došlo k uložení tak výrazného trestu odnětí svobody (v trvání 21 let) musí bezpochyby existovat závažné důvody a okolnosti pro jeho uložení, které soud podrobně rozebírá při ukládání tohoto trestu. Reálnost této hrozby je tak v posuzované věci zesílena právě uloženým razantním nepodmíněným trestem odnětí svobody, přičemž v této souvislosti nemá zásadní význam, pakliže v odvolacím řízení byl prvostupňový rozsudek zrušen.

Pokud Vrchní soud v Olomouci zakládal důvodnost dalšího trvání vazby na změně výpovědi obviněného v průběhu trestního řízení, je třeba zdůraznit, že ve vazebním řízení soudu nepřísluší hodnotit věrohodnost výpovědí obviněného, resp. věrohodnost její změny. Hodnocení výpovědi, změny postoje obviněného k trestnímu řízení nebo případné rozpory v jeho výpovědích jsou především předmětem přezkumu v rámci řízení o vině a trestu, nikoliv v řízení vazebním. Toto však nic nemění na věcné správnosti rozhodnutí vrchního soudu, když povaha a závažnost trestné činnosti a z toho vyplývající dokonce hrozba výjimečného trestu odnětí svobody nepochybně svědčí o existenci vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. ř., a tedy o nutnosti ponechání obviněného ve vazbě.

V dané situaci je irelevantní prohlášení obviněného o jeho poměrech a neexistující možnosti útěku do zahraničí, neboť důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) tr. ř. může zakládat též důvodnost skrývání se na území České republiky.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem tak nemůže nijak zasáhnout do důvodnosti vazby ani tvrzení obviněného o jeho fixaci na domácí prostředí, řádné vedení života a spolupráci s policií v období mezi inkriminovaným skutkem a jeho zadržením, jakož i zdůraznění jeho možností bydlení u otce a zajištění zaměstnání. Z tohoto pohledu je irelevantní i shora uvedené prohlášení otce obviněného.

Délka trestního stíhání je s ohledem na závažnost trestné činnosti adekvátní a nelze ani shledat jakékoliv neopodstatněné průtahy, které by toto řízení postihovaly. Náročnosti projednávané věci přitom odpovídá i délka trvání vazby obviněného, která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. , přičemž ani zdaleka nedosáhla zákonem vymezenou nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby pro daný případ upravenou v § 72a odst. 1 písm. d) tr. ř.S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. února 2014

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík