Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2957/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně České republiky – Správy státních hmotných rezerv, se sídlem v Praze 5, Šeříková 1/616, PSČ 150 85, identifikační číslo osoby 48133990, proti žalovaným 1/ MILETA a. s., se sídlem v Hořicích, Husova 734, PSČ 508 01, identifikační číslo osoby 45534403, zastoupené JUDr. Zdeňkou Kaňkovou, advokátkou, se sídlem v Hořicích, Husova 345, PSČ 508 01, 2/ SIMATEX, spol. s r. o., se sídlem v Praze 3, Biskupcova 91/1867, identifikační číslo osoby 00204897, zastoupené Mgr. Milanem Kachlíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Výstaviště 405/1, PSČ 603 00, a 3/ JUDr. Milanu Švábovi, advokátu, se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru 118/48, PSČ 568 02, jako správci konkursní podstaty úpadkyně Přádelna Jaroměř a. s. v likvidaci, identifikační číslo osoby 25977911, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. dubna 2012, č. j. -278, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. dubna 2009, č. j. -146, ve znění usnesení ze dne 29. května 2009, č. j. -156, určil pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní Přádelna Jaroměř, a. s. v likvidaci ve výši 31,476.357,29 Kč jakožto pohledávky II. třídy (výrok I.), zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky ve výši 8,953.584,57 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok III.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. v části, jíž byla určena pravost pohledávky žalobkyně za úpadkyní ve výši 20,911.770,30 Kč, a ve výroku III. o nákladech řízení (první výrok), rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok) a uložil první a druhé žalované, aby společně a nerozdílně zaplatily soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč (třetí výrok).

Druhá žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále jen „“), ohlašujíc dovolací důvody dle a navrhujíc, aby rozhodnutí odvolacího soudu, popř. též rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu (případně soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.

Dovolání druhé žalované odmítl Nejvyšší soud podle ustanovení a jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému a třetímu výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení a o poplatkové povinnosti, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; k výroku o soudním poplatku pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2002, sp. zn. , či ze dne 14. listopadu 2007, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výtkou, podle níž soudy rozhodly o jiném nároku, než který je uveden v přihlášce pohledávek do konkursního řízení a žalobě, neboť žalobkyně požadovala smluvní pokutu za neoprávněný odběr bavlny v období 10. dubna 2006 až 16. listopadu 2006, avšak důkazy soud prováděl k neoprávněnému odběru bavlny v období leden 2005 - září 2005, dovolatelka poukazuje na údajnou vadu řízení ve smyslu , jež však nezahrnuje podmínku existence otázky zásadního právního významu, a tudíž jejím prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.

Namítá-li dovolatelka, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá - s ohledem na to, že soud prováděl dokazování ohledně jiného období, jež je pro žalovaný nárok určující - oporu „v tvrzení žalobce v průběhu sporu ani v provedeném dokazování“, uplatňuje dovolací důvod podle , jenž však u dovolání přípustného pouze podle nemá k dispozici (srov. výslovné znění tohoto ustanovení), a přípustnost dovolání proto rovněž nezakládá.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto, žalobkyni však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2007), se podává z ustanovení , o úpadku a způsobu jeho řešení (), podle kterého se pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31. prosince 2007 i v témže znění.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. února 2014

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu