Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2436/2013

33 Cdo 2436/2013

U S N E S E N Í

a) Š. J.

,

b) Mgr. M. J.

,

zastoupených Mgr. Ĺudovítem Pavelou, advokátem se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, proti žalovaným

1) J. Š.

,

2) I. Š.

,

zastoupeným JUDr. Ivanem Vávrou, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Dlouhá 208/16, o 1.442.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2013, č.j. -122, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení 28.024,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ĺudovíta Pavely, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 19. 10. 2012, č.j. -88, jímž okresní soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně 1.442.000,- Kč s úroky z prodlení 7,75 % ročně od 24. 11. 2011 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 175.320,92 Kč (výrok I. rozhodnutí odvolacího soudu) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení 102.405,- Kč (výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, které není přípustné.

Dovoláním zpochybněnou právní otázku, která již byla předmětem rozhodování Nejvyššího soudu, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní (jednotnou) judikaturou dovolacího soudu, od níž se nemíní odchýlit ani v souzené věci ( , , ve znění účinném od 1. 1. 2013, srov. čl. II bod 1, 7 , dále jen „ “).

Závěr, že účinky splnění dluhu nastávají složením do úřední úschovy jen tehdy, jestliže dlužník nebo jiný povinný účastník složil předmět úschovy u soudu v souladu s hmotným právem; zjistí-li se, že důvody pro složení předmětu úschovy u soudu nebyly dány, nebyl složením u soudu závazek splněn a povinnost poskytnout plnění věřiteli - bez ohledu na to, že usnesení o přijetí plnění do úschovy je pravomocné - nadále trvá ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“), odpovídá tomu, co Nejvyšší soud vyjádřil např. v usnesení ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. , na které ostatně odkazují i dovolatelé, z jehož odůvodnění však mylně dovozují, že přijal-li od nich soud peníze do úschovy, pak akceptoval její důvodnost, a oni tak nemohli být nadále v prodlení. Z uvedeného usnesení se však podává – jak je výše uvedeno – závěr opačný.

Namítají-li žalovaní, že je právní předchůdce žalobců žádal, aby vyčkali s úhradou zbytku kupní ceny a že jim byl žalobkyní zaslán místo smlouvy o postoupení pohledávky pouze čistý list papíru, a měli proto pochybnosti o tom, kdo je věřitelem, jedná se o skutkové výhrady, které jsou pro účely dovolacího přezkumu bezcenné, neboť nepředstavují uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu ( ). Stejný osud stíhá i námitky směřující proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které v dovolání úspěšně napadnout nelze, jakož i výtky, že účastníkům nebyla v řízení přiznána rovná práva (adresované soudu prvního stupně – že žalovaným neposkytl lhůtu k doplnění důkazních návrhů a neprovedl jimi navrhované důkazy, jakož i odvolacímu soudu – že „přikryl toto bezpráví“), jelikož k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 přihlédne dovolací soud jen v případě, že je dovolání přípustné ( ). Nezbývá než dodat, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, které dovolatelé vystavěli na jiném skutkovém základu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; takovou je ve vztahu k výroku o věci samé kritika závěrů o prodlení žalovaných a o tom, že složením žalované částky nenastaly účinky splnění závazku.

Ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelé namítli, že náhrada nákladů řízení neměla být žalobcům přiznána podle , neboť rozsudek odvolacího soudu jim byl doručen stejného dne, kdy byl ve sbírce zákonů publikován nález, kterým Ústavní soud tuto vyhlášku zrušil. Neopodstatněnost této úvahy se podává ze sdělení Ústavního soudu ze dne 30. dubna 2013 č. Org. 23/13 publikovaného ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 117/2013.

Ani zbývající námitky dovolatelů směřující proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu nejsou s to přípustnost dovolání založit. Dovolatelé vycházejí jednak ze spekulativního podezření, že žalobci za právní zastoupení nemusejí svému zástupci nic platit, jednak z tvrzení, že pohledávka byla postoupena za účelem jejího navýšení o náklady řízení, když žalobkyně mohla postupitelům poskytnout pouze právní zastoupení (v čemž dovolatelé spatřují šikanózní zneužití práva na zastoupení advokátem). Vzhledem k tomu, že odvolací soud odpovídající skutková zjištění neučinil, nelze o ně opřít ani kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem. Ostatně část argumentace dovolatelů nemůže obstát již proto, že v případě, že by na straně žalobců vystupovali původní věřitelé, které by v řízení zastupovala žalobkyně jako advokátka, nelze z ničeho dovodit, že by tito právo na náhradu nákladů neměli.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení , věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. února 2014

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu