Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2552/2013

U S N E S E N Í

a) J. L.,

a

b) V. L.

, zastoupených JUDr. Jiřím Frajtem, advokátem se sídlem ve Valašských Kloboukách, Masarykovo nám. 177, proti žalované

M. D.

, zastoupené JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, o ochranu práv z věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. března 2013, č. j. -184, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 3.146,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. Františka Novosada.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Zlíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, č. j. -153, zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zdržet se bránění žalobcům ve výkonu jejich práva odpovídajícího věcnému břemenu vozové cesty přes pozemky parc. č. 397 a parc. č. 396 v k. ú. B., obci B., zapsané na LV č. 680 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Klobouky, a zachovat na pozemcích parc. č. 397 a 396 k. ú. B., obci B., volný průjezd z místní komunikace na pozemek parc. č. 391 v k. ú. B., obec B., zapsaný na LV č. 35 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Klobouky, a na pozemek parc. č. 392 v k. ú. B., obec B., zapsaný na LV č. 2958 u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské klobouky, o šíři 3,2 m (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. března 2013, č. j. -184, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil, změnil ve výrocích II. a III. o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost opírají o , , ve znění novely provedené (dále „“), neboť právními otázkami, které řešil odvolací soud, se dosud nezabýval soud dovolací. Jde především o otázku, zda spoluvlastník pozemku za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811 (dále jen „OZO“) mohl platně zřídit služebnost chůze, jízdy a cesty vozové přes pozemek, jehož byl podílovým spoluvlastníkem, a to za situace, kdy pozemek byl uživatelsky rozdělen mezi spoluvlastníky a šlo tedy o tzv. reálné spoluvlastnictví. Dále tvrdí, že právo služebnosti mohlo zaniknout jen výmazem z pozemkové knihy, toto právo se promlčovalo ve tříleté lhůtě. Knihovní zápis se tak stal skutečným právním stavem. K námitce promlčení však soudy obou stupňů nepřihlédly. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije , ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. 3. 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání podle ve znění účinném od 1. ledna 2013. O tom, že spoluvlastník nemůže platně zřídit věcné břemeno, zatěžující celou věc, neměla judikatura nikdy pochybnost. „Tím, že spoluvlastník usedlosti zřídil třetí osobě na své polovici usedlosti knihovně zajištěnou výměnu a služebnost bytu a trpěl výkon těchto práv bez souhlasu druhého spoluvlastníka, předsevzal na společné věci takovou změnu, kterou se dotkl jeho podílu ( OZO) a zasáhl neoprávněně a svémocně do spoluvlastnického oprávnění druhého spoluvlastníka. Tento jest oprávněn domáhati se žalobou podle OZO na onom spoluvlastníku, by byl uznán povinným uznati, že třetí osoba bydlí v usedlosti bez právního důvodu a že služebnost bytu a výměna nejsou po právu, a svoliti k výmazu služebnosti bytu i výměny, na třetí osobě pak, by byla uznána povinnou, usedlost vykliditi, uznati, že služebnost bytu a výměna nejsou po právu, a svoliti k výmazu služebnosti bytu a výměny“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. září 1931, sp. zn. R I 1130/31, Vážný č. 10988, podobně viz R 45/1986 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K námitce, že šlo o tzv. reálné spoluvlastnictví (tzv. spoluvlastnictví dělené, communio pro diviso) se uvádí: O tzv. reálné spoluvlastnictví ( OZO) nemůže v této věci jít; dokud totiž tvoří nemovitá věc jediné knihovní těleso, zatěžují ji úkony spoluvlastníka týkající se jejího užívání jako celek. Nicméně o dělené spoluvlastnictví nemohlo jít jen proto, že každý ze spoluvlastníků užíval na základě dohody určitou část společné věci. Takové rozdělení užívání nic nemění na tom, že jde o podílové spoluvlastnictví (communio pro indiviso). Zmíněné ustanovení OZO sice připouštělo obecně existenci děleného spoluvlastnictví, jeho úpravu však tento zákoník neobsahoval; ta byla upravena v předpisech o tzv. patrovém vlastnictví, mohlo jít i o tzv. sklepová práva (Sedláček, J.: Vlastnické právo. Praha 1935, reprint Wolters Kluwer 2012, s. 83 a násl.). Jiné případy děleného spoluvlastnictví nebyly připuštěny.K námitce, že spoluvlastníci měli podat ve lhůtě tří let žalobu na výmaz práva do katastru nemovitostí, se uvádí: Služebnost byla zřízena v roce 1950; od 1. 1. 1951 však platil č. , který opustil intabulační princip (viz R 7/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Judikatura pak dovodila, že tím došlo i k opuštění pravidla, že k zániku práva evidovaného ve veřejných knihách (nejde-li o mimoknihovní zánik) dojde jen v důsledku extabulace. Nedošlo-li jen pro nedostatek extabulace k zániku vlastnictví k nemovitosti na základě jejího opuštění, realizovaného ještě za účinnosti obecného zákoníku občanského z roku 1811, došlo k zániku práva nejpozději k 1. 1. 1951 (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. ); předpisy týkající se vkladu práva do veřejných knih (a podobně i výmazu) pak již nebylo možno užít. Protože v dané věci neskončila lhůta k podání výmazné žaloby k 1. 1. 1951, tak k tomuto dni se účinky neplatnosti smlouvy o zřízení služebnosti plně projevily. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle a odmítl. Podle není výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněn. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobci dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 25. února 2014

JUDr. Jiří S p á č i l, CSc. předseda senátu